<p>$[firstName] se narodil $[birthDate] ve stanici Ust-Labinskaja jako syn Jurije a Natalie $[lastName]. Jeho otec, dědičný kozák a účastník první světové i ruské občanské války, navzdory svému původu podpořil revoluci i následné změny v rodné obci a brzy byl zvolen předsedou zde založeného kolchozu „Rudý kozák“. Matku si chlapec nepamatoval — zemřela při porodu. Kromě otce ho vychovávali starší bratři a dědeček, kteří dělali vše pro to, aby v rodině $[lastName] vyrostl další pravý kozák. Když však $[firstName] poslouchal otcovo a dědečkovo vyprávění o tom, jak hrozivou zbraní se jednou stanou letadla, rozhodl se stát pilotem. Nikdo mu to nedokázal rozmluvit.</p>
 <p>Od dětství byl $[firstName] připravován na vojenskou službu. Od rána do večera jezdil na koni, učil se střílet a zacházet se šavlí, zároveň však nezapomínal na čtení a psaní, protože negramotný velitel je pohromou pro vojáky, kterým velí. Ve volném čase vedl se svými vrstevníky typický život sovětských dospívajících třicátých let — hráli vojensko-vlastenecké hry a chodili do kina na nejnovější filmy. Dokončil sedm tříd nižší střední školy a tovární učiliště. Nějakou dobu pracoval jako mechanik v jednom z krasnodarských závodů. Večer navštěvoval aeroklub, protože sen o létání ho neopouštěl. V roce 1941 byl $[lastName] povolán do armády a o rok později absolvoval Stalingradskou vojenskou leteckou školu pilotů pojmenovanou po stalingradském rudopraporečném proletariátu, která byla během Velké vlastenecké války evakuována do města Kustanaj v Kazašské SSR.</p> 
<p>$[name] absolvoval školu s vyznamenáním a byl zařazen do činné armády. Službu zahájil u stíhacího letectva protivzdušné obrany. Jako zkušební pilot se navíc podílel na zavádění techniky dodávané Rudé armádě, zejména stíhaček P-40 Kittyhawk dodávaných do SSSR v rámci programu Lend-Lease. Křest ohněm prodělal na nebi nad Leningradem, kde „Kozák“, jak zněl volací znak $[firstName], poslal k zemi mnoho německých a finských pilotů. Následovalo nebe nad Pobaltím, Běloruskem a Polskem a poté nad Německem a Československem. Zároveň prokázal schopnost správně chápat aktuální situaci, a proto byl vyslán k jednomu z pluků smíšeného polského leteckého sboru, kde se podílel na výcviku personálu a studiu techniky, kterou měl sbor k dispozici.</p>
<p>Velká vlastenecká válka skončila pro $[firstName] na nebi nad Berlínem. Po porážce a kapitulaci hlavního města Říše byl vyslán zpět do své původní školy, kde se vrátil do služby jako pilot-instruktor. Doba si však žádala své — po setkání s proudovými Me 262 na německém nebi si představitelé sovětského letectva velmi dobře uvědomovali, že přichází éra proudového letectví. $[lastName] však mladé piloty dlouho učit nemohl. Začala válka s Japonskem. Když o tom mladý, ale už zkušený důstojník uslyšel, pousmál se — jeho dědeček také bojoval proti Japonsku a dokonce obdržel svatojiřskou medaili. Na dálnovýchodním nebi se $[firstName] setkal s japonskými piloty, kteří byli téměř stejně zkušení jako letci Luftwaffe a v fanatismu a ochotě vrhnout svůj letoun do posledního útoku s výkřikem „Banzai!“ je dokonce překonávali. Druhá světová válka skončila pro $[name] v daleké Koreji.</p>
<p>$[name] pokračoval ve službě v Koreji — přesněji v Severní Koreji. Vedl jeden z tamních aeroklubů, který připravoval kvalifikovaný personál pro nově vznikající severokorejské letectvo. Všem bylo jasné, že současný stav, kdy existovaly dva korejské státy rozdělené 38. rovnoběžkou, nevyhovuje ani jedné straně a že se oba brzy pokusí problém vyřešit vojenskou silou.</p>
<p>Včerejší spojenci se stávali nepřáteli, zároveň se však kovalo bratrství korejského, sovětského a čínského lidu. Velmi brzy mělo toto bratrství čelit společnému nepříteli, což znamenalo, že okřídleného „Kozáka“ $[name] čekají nové boje.</p>