<p>$[firstName] se narodil $[birthDate] v Leningradě jako syn Vasilije a Taťány $[lastName]. Otec byl zaměstnancem Sjednocené státní politické správy (OGPU) a matka herečkou v jednom z leningradských divadel. Dostalo se mu dobré výchovy.</p>
<p>Od dětství chtěl $[firstName] pokračovat v otcově práci. Představoval si sám sebe v uniformě důstojníka OGPU a snil o tom, že bude po boku otce bojovat proti nepřátelům sovětské moci. Když mu rodiče vysvětlili, že k tomu, aby se stal skutečným čekistou, nestačí horké srdce a chladná hlava, ponořil se $[firstName] do studia a vedl si velmi dobře. Přesto v něm dál žil dobrodružný duch. Jako vůdce party kamarádů si hrál na kozáky a loupežníky, Čapajeva, Kotovského i na válku, běhal do kina na „Čapajeva“ a další filmy a někdy podnikal téměř neuvěřitelná dobrodružství. Když se v encyklopedii dočetl o dětské křížové výpravě a Garibaldiho tažení na Sicílii, shromáždil kluky ze dvora s úmyslem vydat se do Itálie porazit fašisty; domníval se přitom, že Itálie leží jen o něco dál než Ligovka. Při jiných dobrodružstvích odplul během tání na ledové kře, hledal starobylý poklad v jednom ze starých domů a postavil z papíru horkovzdušný balón, který naplnil vzduchem, takže málem odletěl ve stopách hrdinů Julese Verna.</p>
<p>Kolem dvanáctého roku však touha stát se čekistou zmizela a nahradila ji touha být pilotem. Možná za to mohl neúspěšný let balónem, možná novinové články o Čkalovově letu a o pilotech, kteří zachránili Čeljuskin. Brzy vstoupil do Komsomolu. Když se dozvěděl o leningradském aeroklubu, po absolvování desetileté školy okamžitě nastoupil mezi jeho frekventanty. Dokončení aeroklubu se časově shodovalo se začátkem Velké vlastenecké války. Náš hrdina si přidal jeden rok věku, vstoupil do Dělnicko-rolnické Rudé armády a byl přijat do Sverdlovské letecké školy pilotů. Tu absolvoval v roce 1944 jako pilot-instruktor, vycvičený na nejnovějších stíhačkách Jak-3 a La-7.</p>
<p>Pobyt ve škole v roli instruktora však $[lastName] zjevně tížil. K hrdinským činům ho hnaly dva pocity. Prvním byl odvážný a dobrodružný duch, který ho provázel od dětství a kvůli němuž se $[firstName] ve škole přirovnával ke lvu v kleci. Druhým byla pomsta. Z dopisu z Leningradu se dozvěděl, že jeho matka nepřežila druhou krutou zimu blokády. O několik měsíců později přišla další smutná zpráva — jeho otec byl od roku 1942 nezvěstný, zřejmě pohlcen krvavým mlýnkem Něvského pětníku. Okamžitě si vzpomněl na větu z knihy Charlese de Costera, kterou četl jako dítě; místo Klaasova popela mu však v srdci tepala touha pomstít rodiče a vlast sužovanou fašisty. $[firstName] pravidelně zasypával vedení školy žádostmi o odeslání na frontu. Škola nechtěla přijít o nadějného instruktora, ale po sedmé žádosti už nedokázala odporovat. $[firstName] byl převelen k jednomu ze stíhacích pluků Rudé armády.</p>
<p>Křest ohněm prodělal náš hrdina během operace Bagration v létě 1944. V bojích toho roku významně přispěli sovětští piloti k očištění vlasti od fašistů. Mezi „Stalinovými sokoly“, kteří na sovětském nebi zlomili páteř Luftwaffe, byl i $[name]. Létal na stíhačce Jak-9 s nápisem „Leningradský mstitel“. Vítězství oslavil $[firstName] v květnu 1945 v Maďarsku. Dlouho však odpočívat nemohl. Už v létě téhož roku bojoval na nebi nad Mandžuskem a Koreou. Konec druhé světové války ho zastihl v Charbinu.</p>
<p>Po válce $[name] zůstal v ozbrojených silách a byl zařazen do pracovní skupiny zkoušející nejnovější proudová letadla. Proudové Me 262 spatřené na německém nebi jasně ukázaly, že budoucnost vojenského letectví patří proudovým strojům. Ani u této práce však $[firstName] dlouho nezůstal. V roce 1949 byl služebně vyslán do Severní Koreje, kde spolu se skupinou sovětských specialistů cvičil korejské piloty. Brzy měl znovu vyrazit do boje.</p>