<p>$[name] se narodil $[birthDate] v Majbalyku v Korgalžynském okrese Akmolské oblasti Kazašské SSR a dětství strávil ve městě Pišpek (od roku 1926 Frunze). Jeho rodiči byli Chadija a Talgat $[lastName]. Matka byla učitelkou a otec rolníkem, který sloužil v Rudé armádě, účastnil se ruské občanské války a ještě předtím bojoval v partyzánském oddílu Amangeldyho Imanova. Válka zanechala na rodině krvavou stopu: když bylo $[firstName] sedm let, jeho otec padl v boji s bandou basmačů a o rok později zemřela na nemoc i matka. Chlapce přijala rodina Talgatova mladšího bratra Amangeldyho.</p>
<p>Od dětství byl $[firstName] zvyklý pracovat. Brzy ráno vstával, aby pomáhal nevlastnímu otci s pasením dobytka. Naučil se výborně jezdit na koni a přesně střílet, když od stáda odháněl vlky, šakaly, korsaky a toulavé psy. Velkou pozornost věnoval také studiu. Ruštinu se naučil velmi rychle a ve dvanácti letech jí plynně mluvil i psal. Ve škole ve Frunze patřil mezi nejlepší žáky své třídy a vedle studijních úspěchů byl také aktivistou zapojeným do společenské práce. $[firstName] patřil mezi první přijaté do Komsomolu a poté byl v rámci komsomolské patronace vyslán do aeroklubu v rodném Frunze.</p>
<p>Nebylo nic neobvyklého na tom, že se syn kazašské stepi chtěl stát pilotem: mládí našeho hrdiny se časově shodovalo se skutečnou módou letectví. Mladí muži a ženy země Sovětů vstupovali do dobrovolných společností přátel vzdušné flotily, obdivovali rekordy Čkalova a Kokkinakiho a sledovali boje ve Španělsku, kde se sovětští piloti poprvé střetli s fašismem. Všichni chápali nutnost posilovat obranu země a $[firstName] nebyl výjimkou. Navíc pamatoval na svého otce, rudého velitele, a stejně jako on chtěl střežit hranice a zájmy mladé republiky a se zbraní v ruce se postavit každému, kdo by ohrožoval život občanů Sovětského svazu. V aeroklubu si ho brzy všimli a $[lastName] se stal jedním z jeho nejlepších frekventantů.</p>
<p>V roce 1941 byl $[firstName] povolán do Rudé armády a odeslán do Balašovské letecké školy, brzy však přešel do Čkalovské vojenské školy, kterou absolvoval v roce 1943. Ve škole poté zůstal jako pilot-instruktor a začátkem roku 1944 byl ve stejné funkci převelen k jednomu ze záložních pluků Rudé armády. Vedle samotného výcviku personálu v teorii a praxi vzdušného boje se $[name] podílel na zavádění a studiu spojenecké techniky, zejména stíhaček P-39 Airacobra a P-40 Kittyhawk dodávaných v rámci Lend-Lease. Stejně jako většina důstojníků záložních pluků však toužil na frontu. Na podzim 1944 byla jeho žádost schválena. Létal na P-39 a jako volací znak si zvolil přezdívku z aeroklubu — „Batyr“.</p>
<p>Křest ohněm prodělal „Nebeský Batyr“ při osvobozování Polska. V činné armádě byl přidělen ke smíšenému polskému leteckému sboru, kde kromě bojových misí odpovídal také za výcvik polského personálu v používání sovětské vojenské techniky. Prvního vzdušného vítězství dosáhl „Nebeský Batyr“ na nebi nad Varšavou v zimě 1945. Současně se se svými druhy poprvé v boji setkal s německými Me 262, které předznamenávaly nástup éry proudového letectví. Vítězství ve Velké vlastenecké válce oslavil $[name] v květnu 1945 v Praze a poté se vrátil do své první letecké školy.</p>
<p>Ve škole však dlouho nezůstal. $[firstName] byl brzy zařazen do zvláštní skupiny sovětských specialistů vyslaných do Číny a Koreje, aby cvičili místní piloty. Mladá Čínská lidová republika a Korejská lidově demokratická republika potřebovaly silné ozbrojené síly k ochraně výdobytků revoluce a ty zase potřebovaly kvalifikovaný personál. Vojenské spojenectví korejského, sovětského a čínského lidu mělo být brzy prověřeno v boji. To znamenalo, že syna kazašské stepi $[name], který si podmanil oblohu, čekají nové boje!</p>