<p>$[firstName] se narodil $[birthDate] v Polocku jako syn Andreje a Natalie $[lastName]. Lze říci, že osud našeho hrdiny byl předurčen už od dětství. Jeho otec, důstojník pohraniční stráže, přijal revoluci, projevil odvahu a hrdinství na frontách ruské občanské války a po jejím skončení zůstal ve službě orgánů Čeky-OGPU (Sjednocené státní politické správy). Svou matku $[firstName] nikdy nepoznal, protože zemřela při porodu.</p>
<p>Od dětství $[firstName] přitahovala vojenská služba a vojenství. Stejně jako jeho otec snil o tom, že bude neúnavným strážcem míru na hranicích SSSR. S kamarády ze sousedství vyráběl dřevěné šavle, práskací pistole a podomácku zhotovené pušky ze dřeva a odřezků trubek, hrál si na Čapajeva, Kotovského, rudé a bílé a krmil štěně psa žijícího na dvoře, protože z něj chtěl vychovat pohraničnického psa. Vždyť co by byl pohraničník bez psa? Učení mu šlo snadno, zejména dějepis, literatura a cizí jazyk, protože si pamatoval, že pohraničník musí znát jazyk možného nepřítele. Vedle studia byl $[firstName] neúnavným aktivistou a jedním z prvních ve třídě vstoupil do Komsomolu. Byl také fyzicky zdatný a členem školního střeleckého družstva.</p>
<p>$[name] dokončil desetiletou školu v roce 1937 a tehdy jeho život nabral prudký obrat. Na jedné straně se chtěl stát pohraničníkem jako jeho otec. Na druhé straně vstoupila do jeho života nová vášeň — nepřekvapivě letectví. Piloti byli vždy považováni za elitu ozbrojených sil země. Mezikontinentální lety, hrdinství sovětských pilotů nad Španělskem a Čínou, záchrana parníku Čeljuskin i Papaninova expedice uchvátily představivost budoucího pohraničníka. $[lastName] současně absolvoval aeroklub ve svém městě a byl povolán do Rudé armády. V roce 1940 pak $[name] v rámci komsomolské patronace nastoupil do Balašovské vojenské letecké školy.</p>
<p>Když začala Velká vlastenecká válka, sloužil jako pilot-instruktor u záložních leteckých pluků v Buďonnovsku, poblíž Kazaně, v Iževsku a Penze. Stejně jako většina jeho druhů však toužil na frontu. Velení se ovšem zdráhalo riskovat nadějného instruktora. K povinnostem $[lastName] navíc patřilo studium nové techniky včetně letadel dodávaných do SSSR v rámci Lend-Lease; mimo jiné se přeškolil na Hawker Hurricane. Během výcviku dostával zprávy od příbuzných. Na jedné straně měl radost, že nevlastní matka a sestry jsou v pořádku a v prvních dnech války se jim podařilo opustit Grodno, na druhé straně se dozvěděl, že jeho otec zmizel během pokusu své pohraniční jednotky uniknout z obklíčení.</p>
<p>Teprve na osmý pokus byla žádost $[firstName] schválena. Byl přidělen k jednomu ze stíhacích pluků protivzdušné obrany Leningradského frontu, který chránil leningradské nebe před nepřátelskými bombardéry. Později se s nepřítelem střetával nad Pobaltím, Finskem, Polskem, Východním Pruskem a Německem. Jeho druhové si všímali jeho rozvahy a klidu během vzdušných bojů. Válku s Německem zakončil $[firstName] v Gdaňsku, tehdejším Danzigu.</p>
<p>Na nebi Dálného východu se $[firstName] střetával ve vzdušných bojích s japonskými piloty. Válku s Japonskem zakončil v Charbinu. Celkem v letech 1942 až 1945 obdržel dva Řády rudé hvězdy, Řád vlastenecké války obou stupňů, Řád rudého praporu a řadu medailí.</p>
<p>Po válce na Dálném východě se $[name] znovu stal instruktorem. Tentokrát předával bojové zkušenosti pilotům v Číně a Severní Koreji. Pod vedením sovětských specialistů asijské země, které se vydaly cestou socialismu, aktivně budovaly ozbrojené síly na ochranu zájmů revoluce, protože každá revoluce má cenu jen tehdy, dokáže-li se ubránit. $[lastName] strávil v Severní Koreji dva roky, do roku 1947, a poté se vrátil do SSSR, kde byl zařazen do zvláštní skupiny zkušebních pilotů. Začínala éra proudového letectví a $[name] okamžitě zahájil výcvik na nové technice. V roce 1950 se brzy dobrovolně přihlásil do Severní Koreje, kde našeho hrdinu znovu čekaly boje a nové hrdinské činy.</p>