<p>$[firstName] se narodil $[birthDate] v Kazani Sergeji a Marii $[lastName]. Chlapcův otec byl profesorem římského práva na Kazaňské univerzitě a matka zástupkyní šéfredaktora místních novin. $[firstName] dostal dobrou výchovu. Otec i matka mu vštěpovali potřebu usilovat o poznání, protože nový typ člověka, „sovětský člověk“, na jehož vytvoření pracovala celá sovětská společnost, měl být rozvinutý duševně i fyzicky. Jako dítě chtěl být $[firstName] čekistou. Líbila se mu jejich uniforma i věta, že čekistou může být jen člověk s chladnou hlavou a horkým srdcem. Brzy se však všechno změnilo.</p>
<p>Dětství našeho hrdiny se nijak zvlášť nelišilo od dětství většiny jeho vrstevníků. Stejně jako mnozí z nich byl $[name] velmi aktivní a cílevědomý mladík. Snažil se být všude mezi prvními — ve studiu, mezi školními aktivisty i v modelářském kroužku, který vedl. V okolí domu byl nesporným vůdcem při hrách na kozáky a loupežníky, „rudé“ a „bílé“ i při fotbale, který získával stále větší oblibu. Samozřejmě trávil volný čas po vyučování s přáteli v kině, a když do kina nemohl, stavěl modely lodí a především letadel. Poté, co spatřil letadlo přeletující nad městem, $[firstName] náhle zapomněl na svou touhu stát se bojovníkem státní bezpečnosti a novinový článek o letu posádky Valerije Čkalova změnil $[name] definitivně. Od té chvíle chtěl být jen pilotem. Po dokončení desetileté školy byl proto $[lastName] v rámci komsomolské patronace vyslán do aeroklubu v rodné Kazani, který absolvoval v roce 1940, a poté byl povolán do Rudé armády. V roce 1941 nastoupil do vojenské letecké školy v Saratově, kterou v roce 1942 dokončil s vyznamenáním. Současně byl přidělen k jednomu z bitevních pluků Rudé armády, který už trpěl nedostatkem personálu. Sen, za kterým se $[firstName] od dětství hnal, se začínal stávat skutečností.</p>
<p>Křest ohněm prodělal $[name] v závěrečných bojích bitvy o Stalingrad. Následoval Kurský oblouk a předmostí na Dněpru, nebe nad Rumunskem, Maďarskem a Jugoslávií. Během mise v Rakousku byl letoun $[lastName] sestřelen a on skončil v nemocnici. Právě tam se dozvěděl, že Velká vlastenecká válka konečně skončila a Třetí říše byla úplně poražena.</p>
<p>V létě 1945 se $[firstName] účastnil bojů proti Japonsku. Na nebi nad Mandžuskem a Koreou narazil na nepřítele, který Němcům v ničem nezaostával. Japonci bojovali s houževnatostí skutečných samurajů. Jednoho dne byl jeho letoun sestřelen, podařilo se mu však stroj dotáhnout zpět na základnu a znovu skončil v nemocnici. Aby se nenudil, začal se učit čínsky. V nemocnici však $[firstName] dlouho nevydržel a při první příležitosti se vrátil ke své jednotce.</p>
<p>Konec války ho zastihl v Charbinu. Poté byl vyslán jako instruktor k jednotkám Čínské lidové osvobozenecké armády, kde cvičil personál v pilotáži a vzdušném boji. V roce 1949 se vrátil do své domovské letecké školy. Přicházela éra proudového letectví a náš hrdina se stal jedním ze zkušebních pilotů nových proudových stíhaček.</p>
<p>V roce 1950 byl $[firstName] vyslán do Koreje. Tam měl znovu využít dovednosti, které si v předchozích letech osvojil, a na bojišti upevňovat přátelství sovětského, čínského a severokorejského lidu.</p>