<p>$[firstName] se narodil $[birthDate] ve městě Kašira v Kaširském okrese Tulské gubernie jako syn Sergeje a Olgy $[lastName]. Jeho otec byl štábním kapitánem ruské imperiální armády, ale v listopadu 1917 vědomě přešel na stranu revolučních sil. O měsíc později požádal o přijetí do bolševické strany a poté sloužil u jezdeckých jednotek Rudé armády, včetně legendární První jízdní armády. Matka, dcera obchodníka, prošla se svým mužem útrapami vojenského života za světové imperialistické i občanské války a v míru našla své povolání jako knihovnice.</p>
<p>Chlapci se dostalo dobrého vzdělání a od dětství toužil stát se vojákem jako jeho otec. Žil u vojenských jednotek, kde otec sloužil, a proto musel vícekrát měnit školu. $[firstName] se však učil dobře a zvlášť vynikal v přírodovědných předmětech, tělesné výchově a dějepisu — zkrátka v tom, co budoucí rudý důstojník potřeboval. Ve volném čase jezdil s otcem na koni a při jejich vyjížďkách pravidelně vyžadoval, aby mu otec alespoň na chvíli půjčil buděnovku. Když zrovna nejezdil, vedl skupinu dětí ze sousedství při přehrávání bitev občanské války. Jednou „útočili na Perekop“, který představoval hlavně most přes rybník, jindy bránili Caricyn před vojsky generála Krasnova, přičemž Caricyn představovala opuštěná hospodářská budova na dvoře. Jednou se dokonce pokusil přeplavat zmíněný rybník a málem tak zopakoval Čapajevův osud.</p>
<p>V roce 1938 $[firstName] dokončil školu a vstoupil do stupinského aeroklubu. Skutečný rozmach letectví nemohl našeho hrdinu minout, a tak se už v šesté třídě pevně rozhodl stát pilotem. Když byl jeho otec služebně přeložen poblíž Smolenska, přešel $[firstName] do tamního aeroklubu a současně studoval na místní pedagogické technické škole.</p>
<p>V prosinci 1940 $[lastName] absolvoval Čugujevskou vojenskou leteckou školu a zůstal v ní jako pilot-instruktor. V této funkci ho zastihl začátek Velké vlastenecké války. Spolu se školou byl evakuován do města Čimkent v Kazašské SSR. Stejně jako většina spolužáků toužil $[firstName] do činné armády, ale vedení školy se nechtělo talentovaného pilota vzdát. Po šesté či sedmé žádosti však ředitel školy neochotně souhlasil s odchodem $[name] na frontu. $[lastName] ovšem čekalo další zklamání — byl přidělen k jednomu ze záložních pluků, kde zahájil výcvik na letounech dodávaných do SSSR v rámci Lend-Lease, zejména na stíhačce Hawker Hurricane. Výcvik se mu však hodil. Právě „hrbatý Chariton“, jak naši piloti anglickému stroji říkali, se stal prvním bojovým letounem, na němž v létě 1943 prodělal křest ohněm.</p>
<p>Někdejší budoucí kavalerista se ocitl přímo na frontě — na jižním křídle Kurského oblouku, kde dosáhl prvního vzdušného vítězství. Dopisy od rodičů zahřívaly $[firstName] v klidných chvílích a dávaly mu naději, že svou rodinu brzy znovu uvidí. Dozvídal se z nich, že otec nadále slouží jako generál v Hlavní správě obrněných sil Rudé armády, že matka uchovává jeho hračky, kresby a příběhy z dětství a že doma na něj čeká velký rezavý kocour Kuzja, který miluje smetanu. To vše ho jen povzbuzovalo, aby se v bojové přípravě zlepšoval, zahnal fašistickou bestii do jejího doupěte a co nejdříve spatřil rodinu. Kurský oblouk, Dněpr, Ukrajina, Polsko, Maďarsko a Československo — tudy vedla bojová cesta našeho hrdiny. Válku zakončil v Praze a poté se vrátil do školy, odkud byl vyslán na zrychlený kurz čínštiny.</p>
<p>Pro pilota $[name] skončila druhá světová válka na nebi nad Čínou. V Říši středu zůstal jako vojenský poradce při budování čínského letectva a později byl s podobným úkolem převelen do Severní Koreje, kde její vůdce soudruh Kim Ir-sen budoval novou, sovětskou Koreu. Právě v Koreji ho zastihly první salvy nové války, v níž se mělo ukovat socialistické vojenské bratrství sovětského, korejského a čínského lidu.</p>