<p>$[name] se narodil $[birthDate] na okraji Charbinu zámožnému rolníkovi jménem $[firstName] Čang a Liang Er, učitelce ve vesnické škole. V rodině bylo ještě dalších pět sourozenců.</p>
<p>Rodina $[firstName] byla poměrně dobře zajištěná — nebyla bohatá, ale ani chudá. $[name] pomáhal rodičům s domácími pracemi a zároveň se naučil číst a psát; na rozdíl od mnoha vrstevníků dokonce velmi dobře. Rodina vychovávala děti v přísném konfuciánském duchu, do tradičních ctností se však zároveň promítaly myšlenky socialismu a komunismu. $[name] byl prvním z dětí, které se naučilo číst a psát, a jeho otec, jenž kdysi sloužil v Rudé armádě v sovětském Rusku, ho učil rusky. Rodina měla také dost prostředků na to, aby ho poslala do školy v Charbinu. Jako nejstarší dítě po vyučování pomáhal rodičům v domácnosti.</p>
<p>Otec i matka věnovali vzdělání svého syna velkou pozornost a vypěstovali v něm vášeň pro četbu. Ze všech knih měl nejraději ty historické. Jako houba hltal příběhy o povstání žlutých a rudých turbanů, o činech Li C'-čchenga a jeho druhů bojujících proti mandžuským dobyvatelům i o tchaj-pinzích a jejich vůdci Chung Siou-čchüanovi. Silně na něj zapůsobilo matčino vyprávění o velkém vůdci a učiteli Sunjatsenovi i o střetu rudých a bílých v sovětském Rusku, kde jeho otec bojoval jako dobrovolník Rudé armády.</p>
<p>Pokojný život rodiny $[firstName] však ve třicátých letech skončil. V roce 1932 Japonci napadli Mandžusko a na jeho území vytvořili loutkový stát Mandžukuo. Rodina byla nucena opustit domov a přestěhovala se z Mandžuska do Žuej-ťinu, hlavního města Čínské sovětské republiky. $[name] tam chodil do školy, jeho matka získala místo učitelky a otec dobrovolně vstoupil do čínské Rudé armády. O dva roky později přišla smutná zpráva, že $[firstName] Čang padl při střetu s jednotkou Kuomintangu. Peněz na živobytí nebylo dost, a tak se rodina rozhodla vrátit do rodného Charbinu.</p>
<p>Jako nejstarší dítě se $[name] stal živitelem rodiny. Vykonával nejtěžší práce, celé dny pracoval na polích a v zimě odcházel za prací do města, kde byl domovníkem, kamelotem nebo uklízečem v hostinci navštěvovaném ruskými emigranty. Za vydělané peníze kupoval vše, co rodina potřebovala. V roce 1938 se však všechno změnilo. Po návratu domů spatřil stopy po pogromu a sousedé mu řekli, že Japonci odvezli jeho příbuzné do koncentračního tábora. Nyní měl náš hrdina nový smysl života — pomstu. Bez váhání vstoupil do odboje proti japonským okupantům a stal se bojovníkem jednoho z partyzánských oddílů působících v Mandžusku. V jednotce sloužilo vedle Číňanů mnoho Korejců, a proto se začal učit korejsky, aby se s druhy lépe dorozuměl. Pracoval také jako domovník, prodavač novin, rikša a uklízeč. Všechny profese, které se během let naučil, mu výrazně pomáhaly při zpravodajské činnosti v nepřátelském týlu.</p>
<p>$[name] a jeho druhové vedli partyzánskou válku po celou druhou světovou válku. V létě 1945 neváhali sloužit postupujícím jednotkám Rudé armády jako průvodci a průzkumníci. Vítězství a konec druhé světové války prožil $[name] v Charbinu a patřil mezi první, kdo požádali o přijetí do Komunistické strany Číny a Čínské lidové osvobozenecké armády. Mír však netrval dlouho.</p>
<p>Občanská válka mezi komunisty a Kuomintangem, která během bojů proti Japoncům doutnala, znovu propukla naplno. $[name] se chopil zbraně pod praporem budování nové socialistické Číny a v roce 1949 požádal velitele své jednotky o zařazení mezi dobrovolníky, kteří měli vytvořit jádro letectva nové komunistické Číny. Po výcviku vzdušného boje pod vedením sovětských specialistů se náš hrdina brzy znovu střetl se světovým imperialismem — tentokrát na korejském nebi.</p>