<p>$[name] se narodil $[birthDate] v Pekingu čínským katolickým rodičům. Otec byl profesorem historie na jedné z pekingských univerzit a matka na univerzitě rovněž pracovala. Mladík získal dobré vzdělání. Od dětství ho fascinovala historie, v níž nacházel mnoho příkladů hodných následování. Jeho hrdiny byli Rudé obočí a Žluté turbany, dobrodruh Chuang Čchao, který svrhl říši Tchang, a Ču Jüan-čang, jenž v čele Rudých turbanů vyhnal Mongoly z Číny. Obdivoval také lidové hrdiny Li C'-čchenga a Li Kua, kteří bojovali proti upadající říši Ming a mandžuským dobyvatelům, i odvážného Čeng Čcheng-kunga, známého jako Koxinga, který byl na moři postrachem nejen Mandžuů, ale také Evropanů. Hrdiny samozřejmě viděl i v tchaj-pinzích a i-che-tchuanech, ale zvláštní úctu, stejně jako jeho otec, choval k velkému učiteli Sunjatsenovi. Historikem se však stát nechtěl. Mnohem více ho zajímalo vojenství a z dějin především války, revoluce a diplomacie. Jedním slovem, $[name] byl muž činu.</p>
<p>Otec synovu touhu sloužit v armádě příliš neschvaloval, ale bojovat s ní nemělo smysl. Mladík po něm zdědil železnou povahu a neústupnost vůči autoritám. Z úcty k otci přesto nastoupil na univerzitní katedru historie. Brzy si však domů nepřinášel jen nové vědomosti. Otec začal dostávat zprávy, že $[name] tíhne ke komunistickým názorům a účastní se ilegálních komunistických schůzí na univerzitě. Vše skončilo očekávaným vyloučením a ani otec mu nedokázal pomoci. Po odchodu ze své „alma mater“ se mladík rozhodl utéct z domova. Odešel do severní Číny, přidal si rok k věku a dobrovolně vstoupil do čínské Rudé armády. Nedostudovaný historik se hodil jednomu z pluků, kde nedávno padl politický pracovník. $[name] zaujal jeho místo.</p>
<p>Křest ohněm prodělal $[name] během Ofenzivy sta pluků v roce 1940, při níž čínští komunisté udeřili proti Japoncům. V boji se vyznamenal, když pod japonskou palbou zachránil raněného velitele a povzbuzoval svou jednotku k útoku. Jak už to ale bývá, po velkém vítězství přišlo něco hrozného — znovu se rozhořela občanská válka mezi Komunistickou stranou Číny a Kuomintangem. Zdálo se, že Čankajšek a jeho okolí, lpící na moci, se vlastních komunistů obávají více než Japonců. Brzy opustil řady ČLOA a byl převelen do Mandžuska, kde vedl partyzánský oddíl provádějící sabotáže proti Japoncům a jednotkám Mandžukua. V Mandžusku sloužil až do konce druhé světové války. Poté jeho život nabral další prudký obrat: nastoupil do letecké školy, kde se pod vedením sovětských specialistů učil umění vzdušného boje. V roce 1946 se poprvé vznesl do vzduchu za řízením stíhačky La-7. Brzy měl vyrazit do boje jako vojenský pilot.</p>
<p>V řadách letectva komunistické Číny prodělal náš hrdina další křest ohněm v roce 1947. Občanská válka mezi Kuomintangem a komunisty stále pokračovala a stavěla proti sobě včerejší spojence. $[name] se opakovaně účastnil vzdušných soubojů, a ne pouze proti pilotům Kuomintangu. Ve sluchátkách často slyšel angličtinu a uvědomoval si, že proti němu stojí zámořští patroni Čankajškových sil. V roce 1948 dosáhl prvního vzdušného vítězství, když sestřelil dva nepřátelské letouny. Na někdejšího pěšáka, který poprvé bojoval s puškou a později jako partyzán vykolejoval japonské vlaky, si $[name] osvojil vzdušný boj velmi rychle. Po skončení služby se chtěl vrátit ke studiu historie, brzy však musel znovu bránit oblohu — tentokrát korejskou. Čekaly ho nové boje!</p>