<p>$[name] se narodil $[birthDate] ve vesnici poblíž Šanghaje. Jeho otec $[firstName] Ču-sing urazil dlouhou cestu od prostého rybáře až k vedoucímu rybářského družstva. Předtím se vrátil do vlasti z Ruska. Do Ruska přišel na počátku 20. století, pracoval jako dělník v Mandžusku, bojoval jako dobrovolník v Rudé armádě a roku 1920 se vrátil domů. O několik let později se mu narodil syn. $[name] si matku nepamatoval, protože zemřela, když mu nebyl ani rok. Dědeček i otec brali výchovu našeho hrdiny vážně. Vštěpovali mu lásku k práci a silný smysl pro spravedlnost. Nejcennějším pokladem $[firstName] z dětství byla buděnovka, kterou otec přivezl ze sovětského Ruska. Pravidelně v ní vybíhal ven a hrál si s chlapci ze sousedství. Jejich hry se nijak nelišily od her dětí jinde ve světě — hráli si na válku, na lodě a pouštěli draky. Právě tehdy chlapce uchvátila obloha a zatoužil stát se pilotem.</p>
<p>Život kapitána rybářské lodi byl lepší než život mnoha členů jeho posádky, a tak mohl $[firstName] Ču-sing poslat syna do školy, aby získal vzdělání. Přijal také synovo rozhodnutí stát se pilotem, i když k němu měl určité výhrady. Samotná touha však nestačila, a proto se chlapec pustil do studia s dvojnásobným úsilím. Nejraději měl literaturu, dějepis a matematiku. Jako houba vstřebával vyprávění učitelů o velkých čínských dějinách, hrdinech a hrdinských událostech. Jeho vzory byli Rudé turbany vedené Ču Jüan-čangem, které bojovaly proti Mongolům, lidový hrdina Li C'-čcheng, jenž svrhl upadající dynastii Ming, ale zahynul v nerovném boji s Mandžuy, a také tchaj-pchingové se svým vůdcem Chung Siou-čchüanem. Po škole pravidelně žádal otce, aby mu vyprávěl o svém životě. Poprvé tak slyšel o boxerském povstání, které v krvi potlačily armády osmi velmocí, o doktoru Sunjatsenovi a pádu císařství v Číně. $[firstName] zvlášť zajímaly události ruské revoluce a otec, který je sám prožil, mu vyprávěl o Velké říjnové revoluci a občanské válce téměř jako pohádku. Když byl $[firstName] dospívající, odjel s otcem do Sovětského svazu, protože jeho otec byl jako aktivní představitel dělnického hnutí pozván na další kongres Kominterny. To našemu hrdinovi pravděpodobně zachránilo život, protože roku 1937 začala druhá čínsko-japonská válka. Otec $[firstName] se vrátil do Číny přes Mandžusko, kde vstoupil do řad čínské lidové osvobozenecké armády, zatímco syn byl poslán do Ivanova a stal se žákem slavného Interdomu.</p>
<p>V Ivanovu $[firstName] dokončil školu, naučil se rusky, přijal jméno Alexandr na počest velkého ruského vojevůdce Alexandra Suvorova a v roce 1943 vstoupil do ivanovského aeroklubu. O rok později jej absolvoval a byl přijat do Kačinské rudopraporečné letecké školy pilotů, která tehdy sídlila v Saratovské oblasti. Samozřejmě také zasypával vedení země a Rudé armády dopisy, v nichž psal, že touží bojovat proti nacistickým okupantům. Zřejmě ho inspiroval příklad Mao An-jinga, který se rovněž chtěl zapojit do Velké vlastenecké války.</p>
<p>$[name] nakonec nedostal příležitost bojovat ani proti německým nacistům, ani proti japonským militaristům. V létě 1946 se poručík Alexandr $[firstName], známý také jako $[name], vrátil do rodné Číny. Dlouho však nečinný nezůstal — po porážce Japonska se znovu rozhořel konflikt mezi Kuomintangem a Komunistickou stranou. Navíc se $[name] brzy dozvěděl, že jeho otec, obviněný ze špionáže pro SSSR, zahynul rukou Kuomintangu. Důstojník $[name], hnán touhou otce pomstít, vstoupil do řad Čínské lidové osvobozenecké armády. Brzy požádal o převelení k letectvu. Pod vedením sovětských specialistů zdokonaloval své schopnosti, zanedlouho se stal velitelem letky a získal hodnost kapitána.</p>
<p>Po vítězství komunistů v Číně v roce 1949 se rozhodl v ozbrojených silách zůstat, tím spíše, že bylo třeba vycvičit personál pro vznikající letectvo nové Číny. $[name] měl před sebou mnoho práce a na obzoru se už stahovala mračna korejské války. Našeho hrdinu čekaly nové boje!</p>