<p>$[name] se narodil $[birthDate] v Pekingu. Jeho otec $[firstName] Po byl novinář, který za první světové války působil jako frontový zpravodaj, a matka Lao Ma byla učitelkou. Otec poté odjel do sovětského Ruska, kde vstoupil do jedné z divizí Rudé armády a prošel s ní až k Perekopské šíji. Po pobytu v sovětském Rusku se stal přesvědčeným komunistou a ve stejném duchu vychovával i svého syna. Od dětství byl $[name] veden jako budoucí bojovník za blaho lidu. Vedle pohádek a písní mu rodiče vyprávěli o Rudém obočí a Žlutých turbanech, velkém císaři Ču Jüan-čangovi a lidovém hrdinovi Li C'-čchengovi. Příběhy o tchaj-pinzích a jejich vůdci Chung Siou-čchüanovi poslouchal dospívající chlapec jako pohádky. Ústřední místo v „panteonu“ hrdinů mladého $[firstName] samozřejmě zaujímal velký učitel Sunjatsen a dva muži ze vzdáleného Ruska — vůdce světového proletariátu V. I. Lenin a generál Zoj Ga Lin, pod jehož jménem vystupoval slavný sovětský velitel Vasilij Blücher.</p>
<p>Výchova a rozhovory s otcem přivedly našeho hrdinu k vážným úvahám o vojenské kariéře. Sklony k ní projevoval už od dětství. V čele skupiny dětí ze sousedství podnikal mladý $[name] „nájezdy“ na okolní usedlosti a jednou, když mu bylo deset let, shromáždil všechny děti z okolí a oznámil jim, že jsou nyní průzkumníky čínské Rudé armády a vydají se na sever pomoci čínským komunistům. Rodičům se jen s velkými obtížemi podařilo výpravu zastavit a se synem si důrazně promluvit. Stejně rozhodně hájil náš hrdina komunistické myšlenky ve škole a často byl připraven bránit pravdu „správného učení“ pěstmi. Stejně jako jeho otec nazýval rodné město výhradně Pekingem a odmítal kuomintangský název Pej-pching. Ve třicátých letech se však všechno změnilo.</p>
<p>Dne 29. července 1937 vstoupila do města japonská vojska. Japonci zde vytvořili loutkovou vládu podobnou režimu Wang Ťing-weje v Nankingu. Otec $[name], stejně jako mnoho komunistických aktivistů, kteří ve městě zůstali, se velmi aktivně zapojil do podzemního hnutí. Do ilegálního boje vstoupil také $[name]. Starší druhové ho využívali jako zvěda. Aby pomohl uživit rodinu, musel mladý $[firstName] pracovat jako nosič, čistič bot, uklízeč podlah v baru, pomocný dělník a prodavač novin. Zároveň získával cenné informace díky tomu, že málokoho napadlo podezírat dospívajícího chlapce ze špionáže. Skupina jeho otce však byla brzy odhalena. $[firstName] svou rodinu už nikdy neviděl. Šířily se děsivé zvěsti, že jeho otec, matka a jejich přátelé skončili ve vězení a odtud byli všichni předáni pod kontrolu Jednotky 1855, součásti nechvalně proslulé Jednotky 731 zabývající se vývojem biologických zbraní.</p>
<p>Pomsta za rodiče se stala hnací silou $[name]. Shromáždil svůj skromný majetek, opustil domov a připojil se k uprchlíkům odcházejícím z rodného Pekingu. Brzy se ocitl v severní Číně, kde vstoupil do jednoho z partyzánských oddílů působících v Mandžusku. Vedle rodné čínštiny se tam naučil japonsky, korejsky a rusky. V roce 1940 ho druhové poslali do Sovětského svazu. Na rozdíl od mnoha krajanů, kteří skončili ve slavném Interdomu v Ivanovu, studoval náš hrdina na obyčejné sovětské škole v Chabarovsku. Po jejím dokončení vstoupil do aeroklubu, který absolvoval v roce 1945. Po skončení druhé světové války se vrátil do rodné Číny a okamžitě nabídl své služby čínským komunistům jako pilot nově budovaného letectva komunistické Číny, vznikajícího pod neúnavným vedením sovětských soudruhů. Ve volném čase při studiu na jedné z univerzit se mladý $[name] učil pilotáži a technice vzdušného boje. Brzy dostal příležitost své bojové schopnosti předvést v praxi. Korea byla v plamenech a on se znovu chystal do boje!</p>