<p>$[name] se narodil $[birthDate] na okraji Charbinu zámožnému rolníkovi jménem $[firstName] Čang a vesnické učitelce Liang Er. V rodině bylo ještě dalších pět sourozenců.</p>
<p>Rodina $[name] byla poměrně dobře zajištěná — nebyla bohatá, ale ani chudá. $[name] nejen pomáhal rodičům s domácími pracemi, ale naučil se také číst a psát, a na rozdíl od mnoha vrstevníků to zvládal velmi dobře. Rodina $[firstName] žila a vychovávala děti v přísném konfuciánském duchu, zároveň se však s konfuciánskými ctnostmi dobře snoubily myšlenky socialismu a komunismu. $[name] byl prvním z dětí, které se naučilo číst a psát, a jeho otec, jenž kdysi sloužil v Rudé armádě v sovětském Rusku, ho učil také rusky. Rodina měla dost prostředků, aby ho poslala do školy v Charbinu, a po vyučování $[name] jako nejstarší dítě pomáhal rodičům v domácnosti.</p>
<p>Otec i matka věnovali synovu vzdělání velkou pozornost a vypěstovali v něm vášeň pro četbu. Ze všech knih měl nejraději ty historické. Jako houba vstřebával příběhy o povstání Žlutých a Rudých turbanů, o činech Li C'-čchenga a jeho druhů bojujících proti mandžuským dobyvatelům i o tchaj-pinzích a jejich vůdci Chung Siou-čchüanovi. Na $[name] silně zapůsobilo také matčino vyprávění o velkém vůdci a učiteli Sunjatsenovi a o střetu rudých a bílých v sovětském Rusku, kde jeho otec bojoval jako dobrovolník Rudé armády.</p>
<p>Pokojný život rodiny $[firstName] však skončil, když byl $[name] ještě malý. V roce 1932 Japonci napadli Mandžusko a vytvořili tam loutkový stát Mandžukuo. Rodina $[firstName] musela opustit domov a přestěhovala se z Mandžuska do Žuej-ťinu, hlavního města Čínské sovětské republiky. $[name] tam chodil do školy, jeho matka získala místo učitelky a otec dobrovolně vstoupil do čínské Rudé armády. O dva roky později přišla tragická zpráva, že $[firstName] Čang padl při střetu s jednotkou Kuomintangu.</p>
<p>Po ztrátě otce neměl $[name] čas truchlit. Na jeho ramena dopadla péče o matku a mladší sourozence. Musel opustit školu a začít pracovat. Byl nosičem na nádraží a prodával noviny — zkrátka vzal jakoukoli práci, aby vydělal peníze a uživil rodinu. Když mu bylo patnáct let, zemřela na nemoc i matka a rodina zůstala bez prostředků.</p>
<p>Krátce před začátkem druhé čínsko-japonské války byli $[name] a jeho sourozenci prostřednictvím Kominterny posláni do SSSR, kde se stali žáky Interdomu v Ivanovu. Vyprávění o tom, jak sovětští a čínští vojáci bok po boku bojovali na čínském nebi proti japonským militaristům, inspirovalo $[name] k rozhodnutí stát se pilotem. Stejně jako mnoho studentů Interdomu po vypuknutí Velké vlastenecké války toužil odejít na frontu a v boji dokázat sílu internacionálního přátelství sovětského a čínského lidu. Svým způsobem měl štěstí — $[name] byl zařazen do poddůstojnického kurzu a poté se mladý Číňan dostal do Kačinské rudopraporečné vojenské letecké školy pojmenované po Mjasnikovovi, kterou absolvoval v roce 1945.</p>
<p>Po porážce militaristického Japonska se $[name] vrátil do vlasti a postupně vstoupil do Komunistické strany Číny a poté do Čínské lidové osvobozenecké armády. Křest ohněm prodělal v bojích čínské občanské války. Po porážce stoupenců Čankajška náš hrdina zůstal v ozbrojených silách a stal se jedním z prvních příslušníků letectva mladé Čínské lidové republiky.</p>
<p>V roce 1950 však pokojný život $[name] skončil. Předseda Mao vyzval věrné syny Číny, aby pomohli bratrskému lidu Severní Koreje. Syna čínských komunistů čekaly nové boje...</p>