<p>$[name] se narodil $[birthDate] v Šanghaji. Jeho otec $[firstName] Fan byl důstojníkem čínské armády, bojoval v první světové válce a poté se jako dobrovolník účastnil občanské války v sovětském Rusku. Po návratu do vlasti bojoval v řadách armády Kuomintangu proti kontrarevolučním generálům a dosáhl hodnosti nadporučíka. Mladík si nepamatoval svou matku, která zemřela na poporodní infekci. $[name] vychovávali čtyři lidé — babička, dědeček, otec, i když v menší míře, protože nadále sloužil v armádě, a strýc, který pracoval jako učitel na jedné ze šanghajských škol. Rodina se ve městě těšila velké úctě. Ostatně jak by si lidé nemohli vážit muže, který dostal osobní hodinky od samotného pana vojenského poradce Zoj Ga Lina, pod jehož jménem vystupoval vynikající sovětský velitel Vasilij Blücher?</p>
<p>Dětství $[name] se nijak nelišilo od dětství většiny čínských dětí. Chodil do školy, kde se pilně učil, a po vyučování trávil celé dny venku, pouštěl lodičky v kalužích, vyráběl lampiony a papírové draky a někdy shromáždil celou skupinu dětí ze sousedství a přehrával s nimi slavné bitvy minulosti. Velký vliv na utváření povahy mladého $[firstName] měl také strýc, který mu vyprávěl o bohatých čínských dějinách. Chlapec dychtivě poslouchal příběhy o Rudém obočí a Žlutých turbanech, Ču Jüan-čangovi a Li C'-čchengovi, tchaj-pinzích a i-che-tchuanech a samozřejmě o životě velkého učitele Sunjatsena. Ještě více ho zaujala vyprávění o Velké říjnové revoluci, o tom, jak jeho strýc a otec bojovali na straně bolševiků v sovětském Rusku a jak oba přijali myšlenky komunismu. Zatímco otec své názory příliš veřejně neprojevoval, strýc se ke komunistické ideologii hlásil otevřeně a brzy musel uprchnout na sever země, kde vstoupil do ozbrojených formací Komunistické strany Číny.</p>
<p>S přibývajícími lety si mladý $[name] definitivně uvědomil, čím chce být. Otcovy příběhy o tom, jak letadla rozptylovala nepřátelskou pěchotu a jízdu, jak mohla provádět průzkum mimo dostřel nepřátelských pušek a kulometů, i samotný pohled na bojová letadla uchvátily jeho představivost. „Skutečný pilot musí být vzdělaný,“ říkal mu otec, a proto musel své studijní úsilí zdvojnásobit. Shodou okolností dokončil školu právě v roce 1937, kdy vypukla druhá čínsko-japonská válka. Přidal si rok k věku a dobrovolně vstoupil do čínské armády. Na otcův návrh také nastoupil na vojenskou akademii v Sin-ťiangu, která připravovala piloty a technický personál pro čínské letectvo. Začal se učit rusky, protože mezi instruktory školy působili sovětští vojenští specialisté. Za volací znak si zvolil „Orel“ a svůj letoun ozdobil obrazem orla svírajícího v pařátech japonské letadlo.</p>
<p>První boj „Šanghajského orla“ se odehrál v létě 1938 na nebi nad jeho rodným městem. Poté $[name] jako člen jedné z čínských perutí pravidelně létal k útokům na nepřátelské jednotky. Brzy však byl sestřelen a padl do japonského zajetí. Držet orla dlouho v kleci není snadné a Japonci to poznali už při prvním pokusu našeho hrdiny o útěk. Bohužel se daleko nedostal. $[name] zůstal ve vězení až do roku 1945, kdy ho osvobodila Rudá armáda.</p>
<p>Po válce se mladý pilot rozhodl vrátit do vojenské služby, tím spíše, že v Číně znovu zuřila občanská válka a letectvo nutně potřebovalo kvalifikovaný personál. $[name] se stal pilotem-instruktorem mladého čínského letectva a na nebi své vlasti bojoval jak proti pilotům Čankajškovy armády, tak proti jejich americkým „učitelům“. Brzy ho zavolalo nebe hořící Koreje. Šanghajského orla čekaly nové boje.</p>