<p>$[name] se narodil $[birthDate] v Sinuidžu do rodiny dělníka, který přepravoval dřevo po řece Amnok. Matku si nepamatoval, protože několik dní po narození svého dlouho očekávaného prvního dítěte zemřela na horečku.</p>
<p>Dětství $[name] nebylo příliš bohaté na příjemné události a zážitky. Otec musel pro obživu rodiny pracovat na několik směn, a tak se chlapcovy výchovy ujali příbuzní z matčiny strany. Zvlášť horliví byli prarodiče, kteří se vnukovi snažili vštípit lásku ke kultuře rodné země a svého lidu. $[name] si pamatoval, jak mu babička při tkaní vyprávěla pohádky a dědeček kouřil dýmku a zpíval korejské písně o statečných rybářích a odvážných válečnících. Jeho nejoblíbenější pohádkou byl příběh o smělém loupežníkovi Hong Gil-dongovi, ochránci chudých a utlačovaných. Chtěl být jako on.</p>
<p>Když náš hrdina spatřil letadlo přeletující nad městem, pevně se rozhodl stát pilotem. Obloha ho přitahovala svou tajemností a kouzlem. Věřil, že když vystoupá k nebi, dokáže se dostat do nebeského paláce Dračího krále, o němž mu vyprávěla babička. Když mu soused-učitel řekl, že žádný Dračí král neexistuje, $[name] ho jednoduše udeřil. Učitel ho pak pozval k sobě domů, aby mu vysvětlil, jak svět funguje a co je třeba k dobytí oblohy. $[name] nadšeně souhlasil. Učitel mu nakonec nahradil otce, který zmizel, když bylo chlapci deset let — zasáhl ho kmen stromu a strhl ho prudký proud Amnoku. Už ho nikdy nikdo nespatřil. Jako jediný práceschopný muž v rodině začal $[name] brát jakoukoli práci, aby uživil prarodiče. Kvůli tomu měl problémy se studiem, ale s pomocí souseda-učitele přesto rozhodně nepatřil mezi nejhorší žáky. Brzy však na učení nezbýval čas vůbec.</p>
<p>Japonský útok na Čínu a vstup Země vycházejícího slunce do druhé světové války zhoršily život Korejců. Japonci v Koreji zakládali podniky těžkého průmyslu, aby ozbrojeným silám zajistili co nejvíce zdrojů. Sinuidžu bylo začleněno do „Západokorejské průmyslové oblasti“ vytvořené skupinou Ningitsu, která budovala podniky těžkého průmyslu pomocí nucené mobilizace pracovníků. Skončil tam i soused-učitel. $[name] ho už nikdy neviděl. V patnácti letech opustil rodné město a začal putovat zemí, až nakonec odešel z Koreje úplně a zamířil do sousední Číny, přesněji do Mandžuska. Tam se ho ujala jedna z korejských partyzánských jednotek. Sirotek toužící bojovat proti Japoncům a stát se ochráncem chudých a potřebných zaujal velitele oddílu a brzy se $[name] stal jedním z jeho bojovníků. Začal si říkat „Drak ze Sinuidžu“.</p>
<p>Až do roku 1945, kdy byla Korea zcela osvobozena od Japonců, bojoval náš hrdina v partyzánské jednotce. Pronikával do japonského týlu, prováděl sabotáže a dokonce přiváděl zajatce. Jednou vyřadil z boje japonskou rotu tím, že se převlékl za kuchaře, vplížil se do polní kuchyně a nasypal do kotle jed na krysy. Jindy se svými druhy zničil sklad paliva na letišti. V létě 1945 se „Drak“ ze Sinuidžu společně se spolubojovníky setkal s osvoboditeli vstupujícími do Koreje — vojáky Rudé armády.</p>
<p>Po válce se náš hrdina vrátil do školy a rozhodl se dokončit vzdělání. Po absolvování chtěl nastoupit do jednoho z aeroklubů. Léta strávená v partyzánské jednotce nezůstala bez následků — $[name] si už nedokázal představit život mimo armádu. Chtěl se stát pilotem. Syn korejského dělníka tedy snil o obloze, prošel těžkými zkouškami a nakonec ji dobyl. Čekaly ho však další zvraty osudu.</p>