<p>$[name] se narodil $[birthDate] v Hamhungu jako syn policejního důstojníka $[firstName] Čche a Ceng Sun-ne, dcery nadřízeného důstojníka, pod nímž otec našeho hrdiny sloužil. Chlapci se dostalo dobré výchovy. Otec byl přísný a náročný, jak se na policistu sluší, zatímco matka stála vždy po jeho boku a mírnila příliš prudkého a někdy vyloženě tvrdého manžela. $[name] byl zároveň veden v duchu konfuciánské myšlenky, oblíbené v sousední Číně, že nejvyšší ctností je úcta ke starším, a proto otci příliš neodporoval.</p>
<p>Rodina byla dostatečně zámožná, aby mladý $[name] mohl chodit do školy. Škola byla smíšená, jak bylo tehdy v Koreji běžné, takže korejští žáci studovali společně s japonskými. Od prvního dne začalo mezi korejskou a japonskou polovinou školy skutečné soupeření a $[name] patřil mezi jeho nesmiřitelné účastníky. Probíhalo ve všech oblastech — od studia, kde si chlapec rád dobíral jednoho konkrétního japonského žáka, přes hodiny japonštiny, při nichž byla jeho slohová práce předčítána celé třídě, zatímco zmíněný Japonec hleděl na svůj text pokrytý červenými opravami, až po sportovní soutěže a samozřejmě oblíbené místo studentů všech dob a národů pro vyřizování účtů — školní dvůr. Rivalita pokračovala i po vyučování. Náš hrdina se skupinou kluků ze školy číhal na japonské spolužáky, kteří si rovněž přiváděli posily, a výsledkem bývaly rvačky pěstmi, holemi i kameny. Otec $[name] si samozřejmě musel vyslechnout mnoho zajímavého o svém synovi, ale otcovská hrdost v něm nakonec vítězila nad policistou. Přestože syna naoko a preventivně trestal, v duchu na něj byl pyšný a věřil, že z něj vyroste slavný syn korejského lidu. $[name] sám považoval toto soupeření za svůj příspěvek k boji za nezávislost vlastního národa.</p>
<p>$[name] byl velmi dobrým žákem a zvláštní zálibu měl v jazycích, zeměpisu, dějepisu a matematických předmětech. Brzy se však jeho život dramaticky změnil. V roce 1941 vstoupilo Japonsko do druhé světové války a zanedlouho byli Korejci povoláváni do zbraně ke slávě císaře. Mezi nimi byl i otec $[name]. V únoru 1942 zmizel během japonské okupace Singapuru a o několik dní později zemřela jeho matka, která zprávu neunesla, na infarkt. Po období smutku se mladík definitivně rozhodl vstoupit do protijaponského odboje, protože věřil, že Korejci nemají sloužit jako potrava pro děla ve prospěch svých zotročovatelů. Díky otcovým kontaktům u policie získal potřebné dokumenty a v osmnácti letech uprchl do Mandžuska, kde vstoupil do řad partyzánské armády Kim Ir-sena. Začal život plný nebezpečí, útrap a odříkání, ale stálo to za to — $[name] věděl, že bojuje za ušlechtilou věc, pro niž je ochoten obětovat své pohodlí. Mladý Korejec se stal průzkumníkem jednoho z partyzánských oddílů a brzy byl vyslán do SSSR, kde si zdokonalil výcvik v jedné ze sabotážních škol. Poté se vrátil k oddílu a stal se překladatelem.</p>
<p>$[name] se několikrát dostal do přestřelek s Japonci. Přestože jako překladatel nemusel vyrážet na nájezdy proti nepříteli, opakovaně se účastnil průzkumných misí a získával důležité informace. Jeho válka skončila v roce 1945, kdy do Koreje vstoupila sovětská vojska. Brzy se stal jedním z těch, kteří bezvýhradně přijali socialistické zřízení nové Severní Koreje a dobrovolně vstoupili do ozbrojených sil mladého státu. Pod vedením sovětských specialistů se učil létání a základům vzdušného boje. Letectví si vybral proto, že dobře věděl, co dokáže v bojové operaci sehraná skupina několika letadel.</p>
<p>Aeroklub v rodném Hamhungu absolvoval v roce 1950 a zanedlouho měl $[name] nově získané znalosti využít v praxi. Na nebi své rodné Koreje znovu vstoupil do boje se světovým imperialismem.</p>