<p>$[name] se narodil $[birthDate] ve vesnici nedaleko Pchjongjangu jako syn $[firstName] Min-ho a Sun Jong-hi, dcery školního učitele. Jeho rodiče byli zámožnější rolníci, kteří každý rok vozili úrodu do města na prodej. Rodina na tom byla finančně lépe než sousedé, svým majetkem se však nechlubila. Chlapec byl od raného věku zvyklý pracovat. S rodiči a dědečkem pracoval na polích, pomáhal vozit úrodu na prodej a poté se s nimi vracel domů.</p>
<p>Na jeho výchovu měli velký vliv tři lidé: otec a matka, kteří se snažili vychovat z něj řádného člověka, a dědeček z matčiny strany. Právě on naučil mladého $[firstName] číst. Večer před spaním mu hrával na kajagum, zpíval písně a vyprávěl příběhy. Nejvíce se chlapce dotkl příběh „Lovci tygrů“ o statečném lovci prostého původu, který zahanbil bohaté lovce. Díky úsilí dědečka a rodičů si $[firstName] oblíbil četbu a učení. Studium mu šlo snadno a zároveň měl dost času hrát si s dětmi ze sousedství, vyrábět papírové draky nebo pouštět lodičky v kalužích.</p>
<p>Vedle zájmu o historii se mladý $[name], také zásluhou otce a dědečka, začal zajímat o myšlenky socialismu a komunismu. Otcovo vyprávění o Sinchajské revoluci v Číně, učiteli Sunjatsenovi, vítězství Říjnové revoluce a Velké severní expedici čínských komunistů uchvátilo chlapcovu představivost. Jednoho dne shromáždil skupinu dětí ze sousedství a rozhodl se vytvořit oddíl mladých komunistů, který pomůže čínským soudruhům bojovat proti Japoncům. O několik dní později skupinka vedená naším hrdinou pod rouškou noci opustila domov, ale v sousední vesnici je zadrželi rodiče a odvedli zpět. To ho nezastavilo. V roce 1941 začal znovu shromažďovat chlapce, tentokrát aby šli pomoci lidu Sovětského svazu bojujícímu v nerovném zápase s Němci. Ani tentokrát se malá skupina daleko nedostala.</p>
<p>Aby synovi zabránil v příliš dobrodružných nápadech, poradil mu otec, aby byl „mezi lidmi“. Vedle práce na poli a školní docházky proto musel jezdit do města vydělávat peníze. Prodával noviny, pracoval jako rikša a uklízel bary, ale všechen výdělek odevzdával rodině. Touha po dobrodružství ho přesto neopustila. Když jednou spatřil letadlo letící nad hlavou, zamiloval si oblohu, k níž ho už dlouho přitahovala výroba draků a létajících lampionů. $[name] se rozhodl stát vojákem a bojovat za štěstí lidu. Začal proto ještě usilovněji cvičit a večery trávil nad knihami; naštěstí mu dědeček zanechal knihovnu, která byla na vesnického učitele poměrně rozsáhlá. Před spaním mu otec vyprávěl zvěsti, které se donesly k mnoha lidem — že stateční synové a dcery Koreje vedení svým učitelem a vůdcem Kim Ir-senem bojují dnem i nocí jako partyzáni v Mandžusku a Koreji a půda pod nohama Japonců hoří.</p>
<p>Vítězství ve druhé světové válce přivítal s velkou radostí a okamžitě rodičům oznámil, že se chce stát komunistou a bojovat za štěstí lidu. O čtyři roky později vstoupil devatenáctiletý $[name] do komunistické strany a dobrovolně se přihlásil do ozbrojených sil nové Severní Koreje. Díky výborné bojové a politické přípravě byl zařazen do zvláštní skupiny korejských vojáků, která měla vytvořit jádro letectva nové Koreje. V rámci komsomolské patronace byl vyslán do leteckého klubu v Sinuidžu, kde se pod pečlivým vedením sovětských vojenských specialistů cvičil na technice, kterou Severní Korea získala od Sovětského svazu. Jak známo, kdo je skutečně odhodlaný, dokáže vystoupat i na horu, a tak se náš hrdina nezalekl obtíží a brzy se stal vojenským pilotem. Už v roce 1950 šel do války a bránil korejské nebe před světovým imperialismem a jeho jihokorejskými spojenci.</p>