<p>$[name] se narodil $[birthDate] v Pchjongjangu. Jeho otec $[firstName] Čchol byl učitelem a ovládal čtyři jazyky, včetně japonštiny a ruštiny. Matku však nikdy nepoznal, protože zemřela při porodu. Otec, který se rozhodl vychovávat syna sám, měl na formování a rozvoj jeho osobnosti zásadní vliv. Nešlo jen o výchovu a vzdělání. Během studií v Číně se $[firstName] Čchol začal zajímat o marxistické myšlenky a v letech 1918 až 1920 navštívil sovětské Rusko a zúčastnil se jednoho z kongresů Kominterny. Když náš hrdina vyrůstal, otec mu nevyprávěl jen pohádky a legendy, ale seznamoval ho také s korejskými dějinami a s událostmi Říjnové revoluce a občanské války v sovětském Rusku, kde měl možnost bojovat jako příslušník Rudé armády.</p>
<p>$[name] se samozřejmě nemohl nestát přesvědčeným zastáncem komunismu. Silný smysl pro spravedlnost a touhu chránit ponižované a utlačované si odnesl právě z rozhovorů s otcem. Chtěl ještě více přispět k osvobození rodné Koreje od Japonců. Otcovy příběhy o Imdžinské válce, pohádka o důvtipném rolníkovi, který pomohl korejskému králi a jeho vojevůdcům vyhnat Japonce z města Čedžu, i otcovy zkušenosti z partyzánského boje na ruském Dálném východě po boku partyzánů Sergeje Laza ho přesvědčily, že Japonci musí být z Koreje vyhnáni. Svůj osobní boj s Japonskem zahájil už jako školák. Škola byla smíšená a často slýchal japonské žáky, jak ho pohrdavě nazývají „pojídačem psů“. $[name] si to nikdy nenechal líbit. Ve rvačkách za školou i při učení se snažil Japonce překonat.</p>
<p>Jeho nenávist k Japoncům ještě zesílila poté, co byl jeho otec na základě udání kolegy zatčen s obviněním, že $[firstName] Čchol není jen komunista, ale také vůdce protijaponské ilegální skupiny a sovětský špion. Brzy se dozvěděl, že jeho otec byl spolu se skupinou dalších korejských komunistů oběšen. Nyní měl náš hrdina jediný životní cíl — pomstít otce. Ilegálně odešel do Mandžuska, kde vstoupil do jednoho z partyzánských oddílů, a poté se s ním přesunul do Vladivostoku, kde instruktoři ze SSSR učili partyzány základům partyzánského boje a sabotáží. Psal se rok 1942.</p>
<p>V létě 1943 se $[name] se svou jednotkou znovu objevil v Mandžusku. Se svými druhy podnikal nájezdy na japonské posádky a ničil infrastrukturu využívanou okupanty. Mimo jiné zničili vojenská kasárna v Charbinu a zabili několik japonských úředníků podezřelých z mimosoudních represí proti místnímu obyvatelstvu. Při jiné akci partyzáni zničili velitelství v Mukdenu. Na podzim 1943 se k oddílu navíc přidalo několik dezertérů z armády Mandžukua. Japonci rychle pochopili, že proti nim bojuje organizovaná skupina, a začali ji intenzivně pronásledovat. $[name] se nejednou musel téměř sám probíjet z léčky a jen zázrakem unikl zajetí a vojenskému soudu. Válka zocelila jeho povahu.</p>
<p>$[name] vydržel v Mandžusku až do roku 1945, kdy Rudá armáda vstoupila do Koreje. Bojoval proti Japoncům po boku sovětských vojsk a vítězství oslavil doma v Pchjongjangu. Na vavřínech však neusnul — mladá socialistická Korea potřebovala muže pro své ozbrojené síly. Bez váhání do nich vstoupil a pod vedením sovětských specialistů se na frontových bojových letounech učil létání a základům vzdušného boje. Brzy měl získané znalosti využít v praxi: na nebi nad socialistickou Koreou vstoupil po boku soudruhů ze SSSR a Číny do boje proti mezinárodnímu imperialismu.</p>