<p>$[name] se narodil $[birthDate] ve městě Čchongdžin, které se tehdy nazývalo Seishin, protože Korea byla japonskou kolonií. Jeho otec $[firstName] Čang-mjong byl továrním dělníkem a matka vedla skromnou domácnost. Chlapec byl od dětství zvyklý pracovat a ve volném čase si přivydělával jako pouliční prodavač a roznašeč novin. Svým nevelkým výdělkem přispíval do rodinného rozpočtu. Peněz bylo právě tolik, aby mohl $[name] chodit do školy a získat vzdělání.</p>
<p>Od dětství se povaha našeho hrdiny formovala bojem. Musel bojovat za lepší život, a proto se $[name] vždy snažil být ve všem první. Do školy přicházel jako první a odcházel jako poslední. Vynikal v přírodních vědách, ale nejraději měl dějepis, zeměpis a kaligrafii. Po prodeji posledních novin se vracel domů a v tlumeném světle se učil psát znaky. Ve školní knihovně hltal knihy o dějinách své země a o tom, jak Korejci statečně bojovali proti Mongolům, Číňanům, Japoncům a Mandžuům. Obdivoval vojenského génia admirála I Sun-sina a dokonce se z dostupných prostředků pokusil postavit model slavného kobuksonu — „želví lodi“. Ve volných chvílích mezi školou a prací si $[name] hrál s dětmi ze sousedství a po dovádění je posadil do kruhu a vyprávěl jim, co nedávno četl nebo slyšel od rodičů. Ještě více však snil o obloze, protože na něj kdysi udělalo obrovský dojem letadlo. $[name] rád vyráběl draky a snil o tom, že jednou sám vzlétne k nebi a stane se pilotem.</p>
<p>Nejvíce ho zaujalo otcovo vyprávění o revolucích, které vypukly nejprve v Číně a o šest let později ve vzdáleném Rusku, dnes nazývaném Sovětský svaz. Zvlášť silně na něj zapůsobily příběhy o Říjnové revoluci v Rusku. Vyprávění o tom, jak Vladimir Iljič Lenin vedl dělníky a rolníky k boji za jejich štěstí a jak vznikl první stát dělníků a rolníků na světě, uchvátilo jeho představivost. Vedle Hong Gil-donga a I Sun-sina se Lenin stal jedním z jeho vzorů. Když uslyšel, že Japonci napadli Čínu a že korejští partyzáni pomáhají Číňanům v boji proti krutému nepříteli, navrhl chlapcům ze sousedství, aby vytvořili oddíl a vydali se Číňanům na pomoc. Jejich výprava však skončila nedaleko od domova, kde $[name] a jeho přátele našel jeho otec a pořádně ho zbil. Poté se jeho život nijak nelišil od života většiny korejských chlapců, brzy se však všechno změnilo.</p>
<p>Ve čtyřicátých letech se japonská politika vůči Korejcům změnila. Byli nuceni přijímat japonská jména, přecházet k šintoismu a dokonce byli povoláváni do japonské armády. Otec se s tím nehodlal smířit, rozhodl se zemi opustit a uprchl do sousední Číny. Zamířil do Mandžuska, kde velmi aktivně působily jak místní odbojové jednotky, tak korejští partyzáni Severovýchodní protijaponské armády pod vedením soudruha Kim Ir-sena. $[firstName] se stal odbojářem a jeho syn zde našel nový domov. Aktivně otci pomáhal. $[name] nadále pracoval jako dělník v mandžuských městech a snažil se pohybovat především na místech, kde bylo mnoho Japonců. Vycházel z toho, že nikdo nebude podezírat chlapce prodávajícího noviny, čistícího boty nebo zametajícího ulice. Pozorně proto naslouchal rozhovorům a vše, co zjistil, hlásil otci. Jeho novou oblíbenou „hračkou“ se stala stará rozebraná japonská puška. Protože většina jeho někdejších přátel zůstala v Čchongdžinu, býval $[name] často sám. Samotou však netrpěl, protože byl zaměstnán vojenskými záležitostmi. Alespoň si to myslel.</p>
<p>Po skončení druhé světové války se rodina vrátila do Čchongdžinu, který již osvobodila sovětská vojska. $[name] vstoupil do ozbrojených sil nové komunistické Koreje a v době budování korejského letectva se pod vedením sovětských specialistů začal učit létat. V roce 1950 prodělal křest ohněm na nebi své vlasti, kde bojoval proti mezinárodnímu imperialismu a jeho žoldnéřům z Jihu.</p>