<p>$[name] se narodil $[birthDate] v provincii Kangwon v rybářské vesnici poblíž Wonsanu. Jeho otec $[firstName] Če byl vedoucím místního rybářského družstva. $[name] svou matku nikdy nepoznal, protože zemřela, když mu byl jeden rok. Chlapce vychovával otec, který ve svém dlouho očekávaném synovi viděl pokračovatele své práce, a dědeček z matčiny strany, jenž ho seznamoval s nevyčerpatelným bohatstvím kultury a dějin vlastního lidu.</p>
<p>Dětství $[name] se příliš nelišilo od života mnoha jeho vrstevníků vyrůstajících v době, kdy Korea nebyla nezávislá a byla japonskou kolonií. Od rána do večera vyrážel s otcem a ostatními rybáři na lov a následujícího dne se úlovek vozil do města na prodej. Těsně před spaním si jeho pozornost získával dědeček, který kouřil dýmku a vyprávěl lidové pohádky, legendy a zpíval písně bohaté korejské kultury. Právě od něj se chlapec dozvěděl pohádku „Rybářův syn“, v níž syn rybáře díky své práci a důvtipu dokázal velké věci. Neméně ho ovlivnilo otcovo vyprávění. $[firstName] Če, účastník slavné wonsanské stávky, synovi vyprávěl o lidech, kteří bojovali za štěstí lidu — o Marxovi, Sunjatsenovi a samozřejmě Leninovi.</p>
<p>Pod vlivem rozhovorů s dědečkem se $[name] rozhodl chodit do školy, aby se dozvěděl více. Otec mu v tom nebránil — chápal, že vzdělaný člověk může jeho rybářskému družstvu velmi prospět. Jestli mu něco nechybělo, pak to byl selský rozum. Studium nebylo pro $[name] snadné, ale jak se říká, kdo nešetří silami, vystoupá na každou horu. $[name] tedy zatnul zuby, sebral vůli a ponořil se do učení. Mezi studiem a pomocí otci pravidelně se skupinou dětí ze sousedství podnikal nájezdy na okolní zahrady, pouštěl draky a bez dovolení se pokoušel vyplout na moře v otcově člunu.</p>
<p>Zvláštní disciplínou, v níž nehodlal nikomu ustoupit, bylo soupeření s Japonci. Škola byla smíšená — korejské děti zde studovaly společně s japonskými. Mladí synové Amaterasu se pravidelně snažili dávat najevo své nadřazené postavení, což vedlo k rivalitě. Ta probíhala všude, od školní třídy až po dvůr za školou po vyučování, a se střídavými úspěchy. Brzy však obvyklý život skončil.</p>
<p>Za druhé světové války Japonci proměnili Wonsan v námořní základnu, a město i okolní vesnice se tak staly cílem Spojenců. Vyplouvat na moře a vozit ryby do města bylo stále obtížnější, rodina však potřebovala příjem, a proto $[name] bral jakoukoli práci, aby vydělal peníze pro domácnost. Když mu bylo čtrnáct let, rodinu postihla tragédie — zemřel dědeček. O rok později zahynul při jednom ze spojeneckých náletů na Wonsan také jeho otec. $[name] zůstal sirotkem a ujali se ho příbuzní z matčiny strany. Právě se svou novou rodinou přivítal jednotky sovětské armády vstupující do rodného města. Bojové prapory se srpem a kladivem i usměvaví cizinci mluvící zvláštním jazykem a oslovující se navzájem „soudruhu“ ho nadchli.</p>
<p>Dne 9. září 1948 vstoupil do nové etapy života — stal se občanem nové socialistické Koreje. Když viděl, že myšlenky, o nichž mu vyprávěl otec, byly uskutečněny v praxi, rozhodl se zasvětit službě nové Koreji — Koreji, v níž budou žít jeho děti a vnuci.</p>
<p>S vědomím, že revoluce se musí umět bránit, se $[name] dobrovolně přihlásil do nově vznikajících korejských ozbrojených sil. Byl zařazen k letectvu. Mladý druh vojska mladé republiky vznikal pod pozorným dohledem sovětských specialistů, kteří korejskému lidu podali bratrskou pomocnou ruku. A už o rok později, v roce 1950, náš hrdina získané znalosti, dovednosti a schopnosti využil v praxi.</p>