<p>$[name] se narodil $[birthDate] ve vesnici poblíž Pchjongjangu jako syn školního učitele jménem $[firstName] Če a Ceng Sun-ne, dcery lékaře. Rodina měla tři syny a dvě dcery. Jeho dětství připadlo na těžká léta, kdy byla Korea japonskou kolonií.</p>
<p>Stejně jako většina rodin nižší inteligence v Koreji byli chudí, někdy až nuzní. Přesto měli dost prostředků, aby uživili šest dětí a poslali mladého chlapce v příslušném věku do školy. Jediná škola poblíž jejich domova byla japonská, ale koloniální zákony Korejcům studium na japonských školách nezakazovaly, a tak nastoupil právě tam.</p>
<p>Od dětství projevoval zájem o četbu a studium dějin své vlasti, zejména vojenské historie. Četl příběhy o statečných válečnících a mocných vládcích, důvtipných chudácích a chamtivých boháčích, hrozivých dracích a chytrých zvířatech. Stejně, ne-li ještě více, ho fascinovaly příběhy o odporu korejského lidu proti mongolské invazi a o Imdžinské válce v letech 1592–1598, během níž Korejci podstoupili v boji proti Japonsku mnoho zkoušek. Zvlášť silně na něj zapůsobil životopis jednoho z hlavních hrdinů této války, legendárního korejského námořního velitele I Sun-sina. Po přečtení příběhu „Otrok zrcadla“ si navíc stanovil cíl překonat ve znalostech své spolužáky, z nichž mnozí byli Japonci. Dařilo se mu to velmi dobře a patřil k nejlepším žákům ve třídě.</p>
<p>Vedle zájmu o historii se mladý $[name], také díky otci, začal zajímat o myšlenky socialismu a komunismu. Když od něj slyšel o revoluci, která v říjnu 1917 proběhla v Rusku a otevřela prostým lidem cestu ke světlé budoucnosti, zatoužil alespoň jednou v životě navštívit sovětské Rusko a na vlastní oči spatřit první stát dělníků a rolníků na světě.</p>
<p>$[firstName] Če, zapálený komunista, který nechtěl pomáhat okupantům, se při první příležitosti s rodinou přestěhoval do sousední Číny a vstoupil do jednoho z partyzánských oddílů působících v Mandžusku. V boji zahynul po zásahu zbloudilou kulkou.</p>
<p>Po ztrátě otce a dalších příbuzných, kteří nevydrželi útrapy partyzánského života, se $[name] rozhodl pokračovat v boji za svobodu korejského lidu a v oddílu zůstal. Život mezi partyzány se pro mladíka stal další školou. Často vyrážel na průzkum, aby získal důležité informace, a účastnil se nájezdů do japonského týlu.</p>
<p>Pod tlakem Japonců ustupovalo mnoho partyzánů z Mandžuska do Sovětského svazu. Mezi nimi byl i mladý $[name], který se stal žákem slavné sovětské Ivanovské mezinárodní internátní školy, známé také jako Interdom. V Interdomu vyrůstal pod jménem Semjon $[name]. Během pobytu si $[firstName] osvojil ruštinu, naučil se plynně číst a po přečtení příběhu o slavném pilotovi Pjotru Něstěrovovi se nadchl pro myšlenku stát se vojenským pilotem.</p>
<p>Stejně jako mnoho absolventů Interdomu toužil $[name] bojovat ve Velké vlastenecké válce. Na frontu se samozřejmě nedostal, ale svému snu se přiblížil, když byl v roce 1943 přijat do leteckého klubu v Ťumeni. Ten absolvoval v roce 1945 a poté se vrátil do Pchjongjangu.</p>
<p>Od konce druhé světové války neuplynuly ani tři měsíce, když Kim Ir-sen 29. listopadu 1945 pronesl projev „Vytvořme letectvo nové Koreje“. Mladý muž na tuto výzvu samozřejmě nemohl nereagovat. Spolu s desítkami mladých mužů a žen se učil létat na vojenských letounech a po několika letech ve smíšené korejsko-sovětské formaci byl přijat do řad letectva. Jako volací znak si zvolil jméno Hong Gil-dong na počest legendárního korejského ušlechtilého loupežníka, ochránce chudých a utlačovaných.</p>
<p>Syn školního učitele z okolí Pchjongjangu si tak splnil sen a podmanil si oblohu. V roce 1950 však pokojný život a každodenní rutina skončily. Začala nová válka a okřídleného Hong Gil-donga čekaly nové boje.</p>