Pluk byl vytvořen mezi 2. a 29. zářím 1942 jako Zvláštní stíhací letecký pluk (IAP) protivzdušné obrany území státu v Chimkách v Moskevské oblasti. Podle tabulkového stavu 015/325 byl doplněn bojově zkušenými piloty z jiných pluků PVO. 1. a 2. letka obdržely stíhačky Jak-7b, zatímco 3. letka dostala Jaky-1.

Dne 1. října 1942 pluk zahájil bojovou činnost jako součást 101. stíhací letecké divize PVO (IAD PVO) Voroněžsko-borisoglebského obvodu PVO, zpočátku v operační podřízenosti velení Jihozápadního frontu. Po vytvoření Voroněžského frontu přešel 7. listopadu 1942 spolu se 101. IAD PVO do jeho operační podřízenosti. Dne 27. prosince 1942 dosáhl prvního známého vzdušného vítězství ve Velké vlastenecké válce.

Dne 15. února 1943 měl pluk 15 Jaků-7b a 16 Jaků-1. Dne 14. dubna byl přeznačen na 910. IAP a 9. června 1943 se stal součástí 9. stíhacího leteckého sboru PVO (IAK PVO) Voroněžského obvodu PVO, vytvořeného na základě 101. IAD PVO.

V červnu 1943 obdržel 910. IAP devět stíhaček Jak-9 a 29. července 1943 byl spolu s 9. IAK PVO začleněn do nově vytvořeného Západního frontu PVO.

Za vzorné plnění bojových úkolů, odvahu a hrdinství byl pluk rozkazem lidového komisaře obrany SSSR č. 299 ze dne 9. října 1943 reorganizován na 148. gardový stíhací letecký pluk PVO (GIAP PVO).

Dne 1. ledna 1944 měl 148. GIAP PVO 13 Jaků-7b, sedm Jaků-1 a sedm Jaků-9. V témže měsíci byl převeden z 9. IAK PVO k 148. IAD PVO Kurského obvodu PVO, od března 1944 Lvovského, Západního frontu PVO.

V březnu 1944 byly z výzbroje vyřazeny všechny Jaky-1. Následující měsíc se 148. GIAP PVO v rámci reorganizace protivzdušné obrany státu stal spolu se 148. IAD PVO součástí 4. sboru PVO Severního frontu PVO, vytvořeného 29. března 1944 na základě Východního a Západního frontu PVO.

Dne 1. června měl pluk 27 Jaků-9 a tři Jaky-7b. Výnosem prezidia Nejvyššího sovětu SSSR z 1. července 1944 byl 148. GIAP PVO za vzorné plnění bojových úkolů v boji proti německým okupantům a projevenou statečnost a odvahu vyznamenán Řádem rudého praporu.

V červenci 1944 byl pluk spolu se 148. IAD PVO převeden k 83. divizi PVO Severního frontu PVO a v září ke 14. sboru PVO téhož frontu. O měsíc dříve byly z výzbroje odstraněny všechny Jaky-7b. K 1. září měl pluk 34 Jaků-9 a v prosinci obdržel dva Jaky-3.

Dne 24. prosince 1944 byl pluk spolu se 148. IAD PVO 14. sboru začleněn do Západního frontu PVO druhého vytvoření, který vznikl transformací Severního frontu PVO. V březnu 1945 byl spolu se 148. IAD PVO převeden k 5. sboru PVO Západního frontu PVO.

K 1. květnu 1945 měl 35 Jaků-9 a dva Jaky-3. Dne 9. května 1945 byl stažen z aktivních operací.

Za druhé světové války provedl 148. GIAP PVO celkem 4 460 bojových vzletů, dosáhl 162 vzdušných vítězství a zničil 18 letounů na zemi. Vlastní bojové ztráty činily 15 letounů a osm pilotů.

Dne 18. června 1946 byl převeden od 148. IAD PVO na letiště Cēsis u Rigy a stal se součástí 106. IAD PVO 19. stíhací letecké armády PVO (VIA PVO). Dne 1. října 1948 byl převeden k nově vytvořené 97. IAD PVO 33. IAK PVO 19. VIA PVO Moskevského obvodu PVO.

Dne 20. února 1949 byla 19. VIA PVO přeznačena na 78. VIA PVO a 31. října 1949 na 64. VIA PVO. Do roku 1951 se 148. GIAP PVO přeškolil a přezbrojil na nejnovější proudové stíhačky MiG-15.

Dne 22. prosince 1951 pluk společně s 16. IAP PVO, rovněž ze 97. IAD PVO, odjel bez techniky a pozemního technického personálu na státní služební misi do Čínské lidové republiky. Začátkem ledna 1952 překročil jeho železniční sled čínskou hranici a dorazil do Antungu, kde sídlilo velitelství a největší předsunutá základna 64. IAK PVO, k němuž 97. IAD PVO patřila.

Kvůli naléhavé potřebě vystřídat 324. IAD odjíždějící do SSSR začal personál pluku okamžitě přebírat stíhačky MiG-15bis a zbývající technický personál 176. GIAP, který končil své druhé bojové nasazení.

Od 25. ledna začal 148. GIAP PVO seznamovacími lety nad bojovou oblastí a prvními vzlety k zachycení nepřátelských letounů. Od začátku února přešel k plné bojové činnosti a začal dosahovat vítězství nad letouny OSN.

Hlavním úkolem 97. IAD PVO bylo v tomto období vzdušné krytí strategických objektů v Severní Koreji, včetně mostu spojujícího Čínu a KLDR u Antungu a přehrady Sui-ho. Hlavními protivníky byly americké stíhací bombardéry F-80 a F-84 a stíhačky F-86.

Dne 30. března se pluk přesunul na letiště Myaogou a 5. května se vrátil do Antungu. Kvůli únavě létajícího personálu rozhodlo velení 64. IAK PVO dne 5. července 1952 přeřadit 148. GIAP PVO do druhého sledu a přesunout jej na týlové letiště Shenyang-West.

Odtud pluk působil až do konce svého nasazení. Zajišťoval krytí vzletů a přistání stíhaček z předsunutých letišť 64. IAK PVO a podle potřeby vzlétal k posílení či podpoře ostatních útvarů sboru v boji.

Dne 28. srpna 1952 byl definitivně stažen z bojové činnosti a 1. září odjel spolu s 97. IAD PVO z Číny do SSSR. Dne 13. září 1952 byl 148. GIAP PVO společně s divizí začleněn do 42. VIA PVO Bakuského obvodu PVO.

Během korejské války provedl 148. GIAP PVO celkem 2 418 bojových vzletů, zúčastnil se 95 vzdušných bojů a sestřelil 40 letounů OSN. Vlastní bojové ztráty činily deset letounů a dva letce. Nejúspěšnějším stíhacím pilotem pluku byl major A. T. Bašman s pěti vzdušnými vítězstvími.
