196. stíhací letecký pluk (IAP) byl vytvořen 25. dubna 1941 v Leningradském vojenském okruhu (LVO) jako součást 2. smíšené letecké divize (SAD) letectva LVO. Byl vybaven stíhačkami MiG-3 a podle tabulkového stavu 15/21 měl dosáhnout bojové pohotovosti 1. listopadu 1941.

Ještě před dokončením formování zahájil 22. června 1941 jako součást 2. SAD letectva LVO bojovou činnost proti nacistickému Německu a jeho spojencům. Dne 24. června bylo letectvo LVO reorganizováno na letectvo Severního frontu. Prvního vzdušného vítězství dosáhl pluk 27. června a 9. července vstoupil do 39. stíhací letecké divize (IAD) letectva Severního frontu.

Následující měsíc byl 196. IAP stažen z bojové činnosti. Po reorganizaci podle tabulkového stavu 015/134 byl 18. srpna přemístěn do výcvikového střediska Leningradského frontu v Čerepovci.

Od 15. září do 20. října 1941 prodělal u 27. záložního IAP Archangelského vojenského okruhu v Kadnikovu ve Vologdské oblasti další reorganizaci podle stavu 015/174 a přeškolil se na americké P-40 Tomahawk. K 1. listopadu byl plně personálně doplněn a bojeschopný.

Dne 30. listopadu 1941 obnovil bojovou činnost jako součást 39. IAD letectva Leningradského frontu. Po rozpuštění divize působil od 18. února 1942 u letectva 8. armády Leningradského frontu. V tomto období používal P-40 Tomahawk a později P-40 Kittyhawk, kterými doplňoval ztráty techniky.

Od 6. června 1942 působil ve Ždanovově letecké skupině, v srpnu přešel do Andrejevovy letecké skupiny a 5. prosince vstoupil do 275. IAD 13. letecké armády (VA) Leningradského frontu. Dne 1. ledna 1943 byl reorganizován podle stavu 015/284. Následně se účastnil prolomení blokády Leningradu.

Od 4. května do 16. července 1943 se létající personál u 45. záložního leteckého pluku Sibiřského vojenského okruhu v Krasnojarsku přeškoloval na americké P-39 Airacobra. Od 22. července 196. IAP znovu bojoval v sestavě 275. IAD 13. VA Leningradského frontu.

V červnu 1944 se účastnil vyborgské operace. Poté část létajícího personálu 7. července dorazila na letiště Janino k přeškolení na Jaky-1. Zbývajících 19 Airacober bylo předáno 2. gardovému stíhacímu leteckému sboru Leningradské armády PVO.

Dne 11. září 1944 obnovil 196. IAP bojovou činnost. Dorazil na Kolský poloostrov a vstoupil do 260. SAD 7. VA Karelského frontu, ale již 28. září byl převeden k sousední 324. IAD. V tomto období bránil polární oblast a účastnil se Petsamsko-kirkeneské operace.

Dne 14. listopadu 1944 byl stažen z operací a začátkem prosince společně s 324. IAD 7. VA převeden do zálohy Hlavního velení. Následně se přesunul do stanice Lopasňa v serpuchovském leteckém uzlu Moskevského vojenského okruhu a zahájil přeškolení na Jaky-3.

Za druhé světové války provedl 196. IAP 5 022 bojových vzletů a dosáhl 112 vzdušných vítězství. V bojích ztratil 54 letounů a 37 pilotů.

Dne 10. června 1945 vstoupil společně s 324. IAD do letectva Moskevského vojenského okruhu. Do léta 1948 sídlil na letišti Volosovo u Čechova, poté se přesunul do Kubinky, kde sídlilo velitelství divize.

V roce 1948 byl přezbrojen na proudové Jaky-15. Začátkem roku 1949 dostal rozkaz zvládnout nový proudový La-15 pro účast na prvomájové přehlídce. Po sérii havárií však byly La-15 předány protivzdušné obraně. Do října 1949 byl 196. IAP přezbrojen na MiGy-15.

V polovině října 1950 byla 324. IAD se 176. gardovým IAP a 196. IAP vyslána na zvláštní misi do Čínské lidové republiky. Velitelství divize, oba pluky a podpůrné jednotky byly nově zformovány. Nový 196. IAP tvořily tři letky, celkem 30 letounů a 32 osádek dobrovolníků z bývalého 196. IAP a 32. gardového IAP, který rovněž patřil k původní 324. IAD.

V prosinci 1950 dorazily pluky divize s technikou a technickým personálem do Číny a ubytovaly se na letišti Dongfeng jako součást operační skupiny sovětského letectva v Číně. Personál 196. IAP sestavil a zalétal stíhačky dopravené po železnici. Současně se podílel na přeškolování čínských pilotů na MiGy-15.

Dne 12. února 1951 se pluk přesunul na letiště druhého sledu Anshan. Dostal za úkol protivzdušnou obranu týlových objektů v severovýchodní Číně a zahájil přípravu na nadcházející boje. Pouze třetina létajícího personálu měla bojové zkušenosti z druhé světové války, ostatní však byli bývalí instruktoři leteckých škol a záložních pluků s rozsáhlými zkušenostmi s proudovými letouny.

Dne 2. dubna 1951 dorazil 196. IAP na letiště Antung, hlavní předsunutou základnu a sídlo 64. stíhacího leteckého sboru PVO (IAK PVO), jehož součástí byla 324. IAD. Bojovou činnost zahájil 3. dubna a prvního vzdušného vítězství v korejském nebi dosáhl následujícího dne.

První boje s proudovými letouny OSN, zejména F-86, odhalily několik nedostatků MiGu-15 s motorem RD-45F. Koncem dubna si proto pluky 324. IAD vyměnily techniku se 151. gardovou IAD v Anshanu. Na naléhání létajícího personálu a velení získala 324. IAD 47 MiGů-15bis s motory VK-1.

Hlavním bojovým úkolem 324. IAD bylo vzdušné krytí strategicky důležitých objektů, komunikací a letišť v severozápadní Koreji. Její pluky měly především odrážet mohutné nálety těžkých bombardérů B-29 krytých F-86 a zachytávat stíhací bombardéry F-80 a F-84.

V červenci a srpnu 1951 boje zeslábly kvůli nepříznivému počasí a mírovým jednáním. Na podzim však letecká válka znovu propukla s plnou intenzitou. V říjnu 1951 obdržel 196. IAP patnáct dobrovolných pilotů z 309. IAD. Bojovali až do konce nasazení a pluk se stal nejúspěšnějším plukem 64. IAK PVO.

V lednu 1952 bylo posledním úkolem 196. IAP uvést do boje piloty 16. IAP 97. IAD PVO, která střídala 324. IAD. 16. IAP zároveň převzal všechny MiGy-15bis a zbývající technický personál sloužící druhé období.

Dne 1. února 1952 byla 324. IAD vyvedena z 64. IAK PVO a odjela do SSSR. V dubnu pluk i divize vstoupily do 78. IAK PVO 52. stíhací letecké armády PVO Moskevského okruhu PVO.

Během korejské války provedly pluky 324. IAD 6 738 bojových vzletů a zúčastnily se 141 skupinových vzdušných bojů. 196. IAP nárokoval sestřelení 109 letounů OSN, přičemž ztratil 12 letounů a čtyři piloty. Deset pilotů se stalo esy. Velitel 196. IAP plukovník J. G. Pepeljajev byl nejúspěšnějším stíhacím pilotem pluku i divize s 19 vzdušnými vítězstvími.
