Dne 19. června 1950 byla jako první letecký útvar nového letectva Čínské lidové osvobozenecké armády (ČLOA) zřízena 4. samostatná smíšená letecká brigáda (SABR). Její původní sestavu tvořily 10. a 11. stíhací letecký pluk (IAP), 12. bombardovací pluk a 13. bitevní letecký pluk.

Létající personál brigády byl získán z prvních absolventů šesti nově vytvořených čínských leteckých škol, kteří absolvovali šestiměsíční výcvik na sovětských pístových stíhačkách La-9. 11. IAP měl být vybaven modernějšími La-11.

Za výcvik pilotů a leteckých techniků pluku na La-11 odpovídali piloti sovětského 351. IAP 106. stíhací letecké divize protivzdušné obrany. Výcvik probíhal od srpna do října 1950 na letišti Jiangwan v šanghajském leteckém uzlu. Do 28. září již 35 čínských pilotů létalo na La-11 samostatně a 16 z nich dokončilo celý přeškolovací program.

Dne 28. října byla 4. SABR přesunuta ze Šanghaje do Liaoyangu, kde byla rozpuštěna. V listopadu 1950 byla na základě 11. IAP vytvořena 2. letecká divize (AD) letectva ČLOA, tvořená 4. a 6. stíhacím plukem. 4. IAP byl vybaven La-11, zřejmě předanými od 351. IAP, a 6. IAP proudovými stíhačkami MiG-15, které rovněž pocházely ze sovětských leteckých jednotek rozmístěných v Číně.

O rok později, 22. října 1951, dosáhl 4. IAP bojové připravenosti a se 24 La-11 byl přesunut na předsunuté letiště Fengcheng pod velení čínsko-severokorejské Sjednocené letecké armády (UAA). Od 2. listopadu 1951 se pluk účastnil bojů o Taehwa-do, prováděl průzkum a kryl bombardéry Tu-2 8. a 10. AD letectva ČLOA.

Dne 30. listopadu byla skupina 12 Tu-2 a 16 La-11, které je kryly, překvapivě napadena více než 30 stíhačkami F-86 Sabre. Krycí letka MiGů-15 ze 3. AD dorazila na místo boje pozdě. Střet skončil ztrátou čtyř Tu-2, tří La-11 a jednoho MiGu, zatímco dva F-86 byly sestřeleny La-11 a palbou střelců Tu-2. Šlo o jeden z největších střetů La-11 se Sabry za celou válku.

Mezitím do 28. listopadu 1951 dokončil výcvik a dosáhl bojové připravenosti také 6. IAP 2. AD. Pluk s 24 MiGy-15 se přesunul na předsunuté letiště Antung, kde již působily čínské divize UAA a sovětské divize 64. stíhacího leteckého sboru protivzdušné obrany (IAK PVO).

6. IAP nebyl do bojové činnosti zapojen okamžitě. Od 28. listopadu do 10. prosince, kdy byla aktivita nepřítele minimální, piloti pluku především poznávali budoucí prostor letů a zajišťovali protivzdušnou obranu předsunutých letišť. Létající personál 3. AD letectva ČLOA zajišťoval postupné uvedení 6. IAP do boje a v tomto období kryl jeho činnost.

První bojovou misi pluk absolvoval 14. prosince 1951 společně s 9. IAP 3. AD a připsal si tři vzdušná vítězství. Již 14. ledna 1952 byly 6. IAP a 3. AD přesunuty do druhého sledu a opustily Antung, aby uvolnily místo 4. AD. Pluky 2. AD poté převzaly úkol protivzdušné obrany měst v severovýchodní Číně a výcviku létajícího personálu.

V listopadu 1951 se velení letectva ČLOA rozhodlo zahájit výcvik čínských pilotů pro noční operace. K tomuto úkolu byl vybrán 4. IAP vybavený La-11. První čtyři piloti z velitelského personálu pluku byli po dobu dvou měsíců školeni jako instruktoři u sovětské letecké jednotky v Anshanu. Po návratu k pluku začali cvičit zbytek létajícího personálu v nočním létání.

Do konce roku 1952 bylo 28 pilotů považováno za připravené k nočním operacím. Začátkem roku 1953 byla skupina osmi pilotů 4. IAP s La-11 přesunuta do Antungu. Skupina byla organizována jako samostatná noční letka letectva ČLOA a zahájila skutečnou bojovou činnost protivzdušné obrany.
