Dne 20. listopadu 1950 byla vytvořena 6. letecká divize (AD) letectva Čínské lidové osvobozenecké armády (ČLOA), tvořená 16. a 18. stíhacím leteckým plukem (IAP). 6. AD byla vyzbrojena zastaralými proudovými stíhačkami MiG-9, které jí předala sovětská 17. stíhací letecká divize (IAD) rozmístěná v Shenyangu.

Pluky divize měly zpočátku za úkol protivzdušnou obranu měst v severovýchodní Číně, kterou zajišťovaly souběžně s leteckým výcvikem až do prosince 1951. Na konci dubna 1951 měla 6. AD 52 MiGů-9, 2 Jak-11 a 5 Jak-17UTI. V červenci začalo přezbrojování na modernější MiGy-15, kterých bylo ze sovětských jednotek předáno dalších 60.

Tabulkové stavy předepisovaly každému pluku tři letky po deseti letounech. Nedostatek moderních proudových letadel a vycvičených pilotů, stejně jako nevyhnutelné závady a ztráty během výcviku, však donutily velení letectva ČLOA posílat na frontu neúplné jednotky.

Dne 8. prosince 1951 byla 6. AD s 52 MiGy-15 přesunuta na předsunuté letiště Antung, kde již působily čínské divize Sjednocené letecké armády (UAA) a sovětské divize 64. stíhacího leteckého sboru protivzdušné obrany (IAK PVO). V té době měly 16. a 18. pluk dohromady pouze 42 pilotů a ztráty byly nahrazovány dalšími stíhačkami převedenými z jiných jednotek.

6. AD nebyla do bojové činnosti nasazena okamžitě. Piloti 3. AD letectva ČLOA a 324. IAD 64. IAK PVO, rovněž umístěných v Antungu, zajišťovali mezi 10. a 25. prosincem její postupné uvedení do boje a kryli činnost jejích pluků.

Piloti 6. AD absolvovali první vzdušný boj až 5. ledna 1952 a 14. ledna si připsali první vzdušná vítězství. Téhož dne byla 3. AD letectva ČLOA stažena z bojové činnosti, aby uvolnila místo 4. AD, a další pluky 6. AD operovaly společně s ní a se 14. AD, která dorazila do Antungu koncem listopadu 1951.

Čínští piloti v tomto období operovali především proti menším skupinám stíhaček a bombardérů OSN, zatímco sovětské pluky 64. IAK PVO odpovídaly za boj s velkými nepřátelskými formacemi a za činnost v obtížných povětrnostních podmínkách a v noci.

Situaci dále komplikovalo, že počátkem roku 1952 byly zkušené sovětské 303. a 324. IAD 64. IAK PVO odvolány zpět do SSSR. Nahradily je 190. IAD a 97. IAD protivzdušné obrany, jejichž létající personál měl nižší úroveň výcviku a nedostal dostatek času k dosažení bojové připravenosti. Výrazné kvalitativní i početní posílení letectva OSN v tomto období nakonec vedlo k přesunu vzdušné iniciativy na stranu protivníka.

Dne 13. března 1952 byly 6. a 14. AD staženy z bojové činnosti do týlu k odpočinku a reorganizaci a znovu pověřeny protivzdušnou obranou měst v severovýchodní Číně. Od srpna do listopadu 1952 byly pluky divize přeškoleny a přezbrojeny na modernější MiGy-15bis s motorem VK-1.

Teprve 25. ledna 1953 obdržela 6. AD rozkaz k návratu na frontu. Tentokrát její pluky operovaly z letiště Antung až do ukončení bojů v Koreji 27. července 1953. V závěrečné fázi války na jaře a v létě 1953 bojovali ve Sjednocené letecké armádě piloti šesti divizí letectva ČLOA – 4., 6., 14., 15., 16. a 17. AD.
