V prosinci 1950 začalo v Šanghaji formování 12. letecké divize (AD) letectva Čínské lidové osvobozenecké armády (ČLOA), tvořené 34. a 36. stíhacím leteckým plukem (IAP). Zpočátku byla 12. AD vybavena proudovými stíhačkami MiG-9, které byly předány ze sovětských leteckých jednotek a v té době již byly zastaralé.

Piloti sovětské 144. stíhací letecké divize protivzdušné obrany, rovněž rozmístěné na letištích šanghajského leteckého uzlu, zajišťovali výcvik létajícího i technického personálu 12. AD nejprve na MiG-9 a později na modernější MiG-15. Výcvik byl dokončen do 6. října 1951.

Podle tabulkových stavů měl každý pluk tvořit tři letky po deseti letounech. Nedostatek moderních proudových letadel a vycvičených pilotů, stejně jako nevyhnutelné závady a ztráty během výcviku, však donutily velení letectva ČLOA posílat na frontu neúplné jednotky.

Teprve začátkem jara 1952 byla 12. AD odeslána na frontu. Dne 19. března dorazila divize se 49 MiGy-15 a 45 piloty na předsunuté letiště Antung pod velení Sjednocené letecké armády (UAA). Současně dorazily na frontu také 17. a 18. AD letectva ČLOA.

V dubnu a na začátku května 1952 téměř nedocházelo ke střetům s letouny OSN. Piloti 12. a 17. AD provedli 29 vzletů k zachycení, ale jen jeden vzdušný boj. Tento nedostatek bojových zkušeností vedl při pozdějších střetech s nepřítelem k těžkým ztrátám. Také v květnu byly 4. a 15. AD staženy do týlu a nahrazeny zkušenou 3. AD letectva ČLOA. Následně se pluky divize velmi aktivně zapojily do bojů a bojovaly na stejné úrovni jako ostatní letecké jednotky UAA.

Čínští piloti v tomto období operovali především proti menším skupinám stíhaček a bombardérů OSN, zatímco sovětské pluky 64. stíhacího leteckého sboru protivzdušné obrany (IAK PVO) odpovídaly za boj s velkými nepřátelskými formacemi a za činnost v obtížných povětrnostních podmínkách a v noci.

V říjnu 1952 byly pluky 12. AD přezbrojeny na modernější MiGy-15bis s motorem VK-1. Na začátku roku 1953 byla 3. AD vystřídána 6. a 16. AD letectva ČLOA, zatímco 18. AD odešla do týlu již v prosinci 1952.

Navzdory pravidlu stálé rotace leteckých jednotek na frontě, které zavedlo velení UAA, zůstala 12. AD na frontě až do 31. března 1953. Poté byly její pluky konečně staženy do týlu k odpočinku a reorganizaci a na jejich místo přišly 4. a 17. AD letectva ČLOA.

Do ukončení bojů v Koreji 27. července 1953 se již 12. AD frontových bojových operací neúčastnila. V závěrečné fázi války na jaře a v létě 1953 bojovali v rámci UAA piloti šesti divizí letectva ČLOA – 4., 6., 14., 15., 16. a 17. AD.

Dne 5. července 1953 byla navíc jedna letka 12. AD a dvě letky 3. AD odeslány k výcviku pro činnost v obtížných povětrnostních podmínkách s cílem později vytvořit samostatný letecký pluk. Do konce léta 1953 byl výcvik považován za dokončený.

Nejúspěšnějším stíhacím pilotem 12. AD byl velitel letky 34. IAP kapitán Lu Min, který během korejské války sestřelil pět nepřátelských letounů. Tři další piloti dosáhli po čtyřech sestřelech.
