V únoru 1951 začalo v Pekingu formování 14. letecké divize (AD) letectva Čínské lidové osvobozenecké armády (ČLOA), tvořené 40. a 42. stíhacím leteckým plukem (IAP). 14. AD byla vyzbrojena zastaralými proudovými stíhačkami MiG-9, které byly předány ze sovětských leteckých jednotek.

Výcvik čínských pilotů a leteckých techniků na MiG-9 byl svěřen sovětské 328. stíhací letecké divizi (IAD) a 15. gardové IAD rozmístěným poblíž Pekingu. V létě 1951 začalo přezbrojování pluků divize na modernější MiGy-15, které rovněž pocházely ze sovětských jednotek.

Tabulkové stavy předepisovaly každému pluku tři letky po deseti letounech. Nedostatek moderních proudových letadel a vycvičených pilotů, stejně jako nevyhnutelné závady a ztráty během výcviku, však donutily velení letectva ČLOA posílat na frontu neúplné jednotky.

Dne 16. listopadu 1951 byla 14. AD letectva ČLOA se 40 MiGy-15 a 43 piloty přesunuta z Pekingu na předsunuté letiště Antung, kde již byly rozmístěny čínské divize Sjednocené letecké armády (UAA) a sovětské divize 64. stíhacího leteckého sboru protivzdušné obrany (IAK PVO).

14. AD nebyla do bojové činnosti nasazena okamžitě. Od 28. listopadu do 10. prosince její pluky využívaly nízké aktivity nepřítele především k průzkumu budoucího prostoru letů a k protivzdušné obraně předsunutých letišť. Létající personál 3. AD letectva ČLOA zajišťoval postupné uvedení divize do boje a v tomto období kryl její činnost.

Vstup 14. AD do bojů poznamenaly těžké ztráty. Oba pluky absolvovaly první bojové mise společně se 3. AD dne 13. prosince 1951. Pilotům 40. IAP se podařilo sestřelit dvě nepřátelské stíhačky a další poškodit, ovšem za cenu sedmi sestřelených a dvou poškozených MiGů. 42. IAP ztratil další letoun i s pilotem, což vedlo k vážnému vyšetřování na velitelství UAA.

Dne 14. ledna 1952 byla 3. AD letectva ČLOA stažena z bojové činnosti, aby uvolnila místo 4. AD. Pluky 3. a 14. AD spolu se 6. IAP 2. AD provedly od konce roku 1951 do začátku roku 1952 celkem 3 808 bojových vzletů, zúčastnily se 28 skupinových vzdušných bojů a sestřelily nebo poškodily 79 letounů OSN. Vlastní ztráty činily 34 sestřelených a poškozených MiGů.

Čínští piloti v tomto období operovali především proti menším skupinám stíhaček a bombardérů OSN, zatímco sovětské pluky 64. IAK PVO odpovídaly za boj s velkými nepřátelskými formacemi a za činnost za obtížných povětrnostních podmínek a v noci.

Situaci dále komplikovalo, že počátkem roku 1952 byly zkušené sovětské 303. a 324. IAD 64. IAK PVO odvolány do SSSR. Nahradily je 190. IAD a 97. IAD protivzdušné obrany, jejichž létající personál měl nižší úroveň výcviku a nedostal dostatek času k dosažení bojové připravenosti. Výrazné kvalitativní i početní posílení letectva OSN v tomto období nakonec přesunulo vzdušnou iniciativu na stranu nepřítele.

Dne 13. března 1952 byla 14. AD společně se 6. AD, která dorazila do Antungu v prosinci 1951, stažena z bojové činnosti do týlu k odpočinku a reorganizaci a byla pověřena protivzdušnou obranou měst v severovýchodní Číně a výcvikem létajícího personálu.

Toto období trvalo poměrně dlouho a teprve začátkem dubna 1953 dostala 14. AD rozkaz k návratu na frontu. Tentokrát měly její pluky bojovat až do ukončení bojů v Koreji 27. července 1953. V závěrečné fázi války na jaře a v létě 1953 bojovali ve Sjednocené letecké armádě piloti šesti divizí letectva ČLOA – 4., 6., 14., 15., 16. a 17. AD.
