V listopadu 1948 byl na základě 25. křídla (ve skutečnosti jedné perutě) vytvořen první Korejský letecký pluk (KAP) letectva Korejské lidové armády (KPAF). Jeho počáteční sestavu tvořila 1. peruť vyzbrojená stíhačkami Jak-9 a Jak-9P na letišti Heijo a 2. peruť s bitevními Il-10 na letišti Yonpo.

K 15. září 1949 měl KAP 26 vycvičených pilotů a dalších 50 ve výcviku. Pluk disponoval 24 Jaky-9P, 24 Il-10, 18 cvičnými letouny (Jak-9V a UIl-10) a osmi Jaky-11. Veškerá technika pocházela od sovětských leteckých jednotek rozmístěných na Dálném východě.

V prosinci 1949 byl KAP reorganizován na tři tříperuťové letecké pluky, které vytvořily 1. leteckou divizi (AD) KPAF. 1. peruť přešla ke stíhacímu leteckému pluku (IAP), 2. peruť k bitevnímu leteckému pluku (ShAP) a část cvičných letounů k výcvikovému leteckému pluku (UAP).

V lednu 1950 byla 1. AD přeznačena na 55. smíšenou leteckou divizi (SAD) KPAF. Stíhací pluk s Jaky-9P se stal 56. IAP, bitevní pluk s Il-10 57. ShAP a výcvikový pluk 58. UAP, který obdržel 24 Jaků-18 a osm Jaků-11.

Do května 1950 měla 55. SAD 120 vycvičených pilotů a dalších 151 ve výcviku, ale pouze 32 pilotů bylo považováno za bojeschopné: deset na Jaku-9P a 22 na Il-10. Dne 25. června 1950 sídlil 56. IAP na letišti Heijo se 42 Jaky-9P a dvěma Jaky-11 a jeho úkolem byla podpora hlavní ofenzivy na Soul.

56. IAP se velmi aktivně zapojil do počátečních bojů. Létal průzkumné mise, kryl pozemní jednotky a bitevní letouny 57. ShAP a útočil na letiště v oblasti Soulu. Dne 26. června bylo deset Jaků-9P a dvojice Il-10 přesunuto na předsunuté letiště Sinmak, aby se zkrátil čas potřebný k dosažení cílů.

Jaky-9P byly poměrně úspěšné proti nepřátelským pístovým letounům, proti proudovým F-80 a F9F však měly značné potíže. Při mohutných útocích amerického letectva a námořnictva 3. července bylo na letišti Heijo zničeno 22 letounů a pluk ztratil dalších šest Jaků-9P ve vzdušných bojích.

Téhož dne přeletělo sedm stíhaček a šest bitevních letounů na dobyté letiště Kimpo u Soulu, aby kryly pokračující postup pozemních sil. O několik dní později bylo pět Jaků-9P přesunuto do Suwonu. Do konce července 1950 byla jediná operační peruť 56. IAP prakticky zničena a stažena z frontových bojů.

Během první fáze války provedli piloti pluku celkem 222 bojových vzletů a nárokovali si zničení 60 letounů OSN, z toho 45 ve vzdušných bojích. Dne 23. července 1950 byl 56. IAP reorganizován na 56. gardový IAP (GIAP) a získal čestný název „Taejon“.

V srpnu provedly stíhačky pluku několik vzletů proti náletům bombardérů B-29. Koncem měsíce byl 56. GIAP s posledním zbývajícím Jakem-9P a 57. ShAP s dvaceti letouny přesunut na malé letiště Yanji v Číně k odpočinku a doplnění.

V říjnu dorazil do Yanji sovětský 84. IAP od 304. stíhací letecké divize Přímořského vojenského okruhu, vyzbrojený Jaky-9P a pověřený obnovením bojeschopnosti 56. GIAP. Vyškolil 26 korejských pilotů, kteří byli rozděleni do dvou perutí po dvanácti letounech, a poskytl jim vlastní letouny.

Koncem října 1950 se 56. GIAP s 24 letouny přesunul na předsunuté letiště Antung a 1. listopadu obnovil bojovou činnost. Po náletu OSN byly téhož dne některé stíhačky přemístěny na pohraniční letiště Sinuiju. Pluk nedosáhl jediného vítězství, ztratil deset stíhaček ve vzdušných bojích a při útocích na letiště a 7. listopadu byl znovu stažen do týlu k doplnění.

Do ledna 1951 byl 56. GIAP posílen deseti stíhačkami La-9 a mladými korejskými piloty vycvičenými v SSSR. Tvořily jej dvě perutě, vyzbrojené Jaky-9P a La-9.

Brzy byly 56. GIAP a 57. ShAP, znovu spojené v 1. SAD KPAF, vyslány na frontu na letiště Sinuiju k podpoře ofenzivy čínských lidových dobrovolníků. V polovině ledna byly Jaky-9P pluku přesunuty do Heijo k protivzdušné obraně Pchjongjangu a v březnu operovaly nad západním pobřežím Koreje.

Dne 15. března 1951 vytvořily letectvo Čínské lidové osvobozenecké armády a KPAF v Antungu velitelství letectva čínských lidových dobrovolníků a následně na jeho základě společné čínsko-severokorejské velitelství Sjednocené letecké armády (UAA). Na podzim 1951 UAA zahrnovala pět divizí čínského letectva a tři divize KPAF včetně 1. SAD.

V říjnu 1951 se k divizi připojil 58. IAP vyzbrojený La-9, určený jak k protivzdušné obraně, tak k útokům na bojišti. V listopadu byla kvůli příchodu 1. AD KPAF s proudovými MiGy-15 dosavadní 1. SAD přeznačena na 10. SAD.

Také v listopadu 1951 byla 2. peruť pluku s La-9 vyslána do Fengchengu, kde se cvičila k úkolům bitevní perutě. Začátkem ledna 1952 se vrátila do Sinuiju a byla převedena k 58. IAP.

Koncem ledna byla 1. peruť, která během roku 1951 ztratila šest z patnácti dostupných Jaků-9P, stažena na týlové letiště Dongfeng k odpočinku a reorganizaci. 10. SAD, v níž zůstaly 57. ShAP a 58. IAP, byla brzy přeznačena na 2. AD KPAF.

Na jaře 1952 zahájil 56. GIAP výcvik pro úlohu nočních přepadových stíhačů. V červnu se přesunul do Anshanu, kde byl doplněn 14 pístovými La-11 převedenými od sovětského 351. samostatného nočního IAP, a pokračoval ve výcviku pod dohledem sovětských instruktorů. V létě 1952 byli piloti pluku cvičeni také k doprovodu bombardérů Tu-2.

Ve stejném měsíci byly zbývající La-11 a několik pilotů vycvičených pro noční létání převedeny k 3. nočnímu bombardovacímu leteckému pluku KPAF, kde vytvořily noční stíhací peruť. Pluk poté odešel do týlu k přeškolení a přezbrojení na sovětské proudové MiGy-15bis.

56. GIAP byl sloučen s 58. IAP v nově vytvořené 2. AD KPAF a zbývající pístové Jaky-9P a La-9 byly převedeny k 10. letecké škole v Yanji, kde vytvořily dvouperuťový výcvikový stíhací pluk.

Po převzetí nových MiGů-15bis s motory VK-1 v Gongzhulinu byly pluky 2. AD v listopadu 1952 přesunuty do Anshanu. Během přeškolování na proudovou techniku bylo k divizi převedeno několik zkušených pilotů z 1. AD KPAF, kteří již na MiGu-15 létali přibližně rok.

V únoru 1953, po dokončení výcviku, dostaly pluky divize rozkaz přesunout se na předsunuté letiště Antung a připojit se k 1. AD KPAF. Aby se snížilo zatížení hlavního letiště, byla 1. AD v březnu přemístěna na nově vybudované letiště Kuandian.

Podle některých zpráv byl 56. GIAP po příchodu na frontu dočasně posílen šesti sovětskými piloty, kteří nejen pokračovali ve výcviku velitelského personálu pluku, ale také vedli jeho formace do boje.

K prvnímu střetu MiGů 56. GIAP s americkými Sabry došlo 28. března 1953. 1. a 2. AD KPAF provedly během tohoto měsíce celkem 376 bojových vzletů. Intenzita bojů prudce vzrostla v květnu, kdy pluk provedl 96 vzletů. Od května do července 1953 nárokovali piloti 56. GIAP sestřelení 36 nepřátelských letounů a poškození dalších pěti.

Dne 22. července 1953 byly zbývající MiGy-15bis na letišti Antung předány 60. IAP 1. AD KPAF a 56. GIAP byl stažen do týlu k odpočinku a přezbrojení. Dne 27. července 1953 byla podepsána dohoda o příměří a pluk již do bojových operací nezasáhl.

Za celé své působení v korejské válce dosáhli piloti 56. GIAP nejvyšší vykazované úspěšnosti v KPAF: během prvních dvou měsíců bojů v roce 1950 si nárokovali zničení 60 nepřátelských letounů a později dalších 42 sestřelů, včetně 36 Sabreů.
