8. stíhací-bombardovací peruť byla původně vytvořena 20. listopadu 1940 jako 8. stíhací peruť (přepadová). Aktivována byla 15. ledna 1941 na Selfridge Field v Michiganu a společně se 7. a 9. stíhací perutí přidělena k 49. stíhací skupině. Každá peruť skupiny obdržela pro výcvik jeden PT-17, jeden PT-13, tři P-35 a jeden P-40C.

Koncem května 1941 byla 8. peruť přesunuta na Morrison Field na Floridě, kde zahájila přeškolení na P-40. Po vstupu USA do války byl výcvik výrazně urychlen. Začátkem ledna 1942 jednotka opustila Morrison Field a 2. února dorazila do Melbourne v Austrálii. O dva týdny později se přesunula na Fairbairn Airfield u Canberry a připravovala se k boji jako jedna z prvních amerických leteckých jednotek v jihozápadním Pacifiku.

Po krátkém výcviku dostala za úkol protivzdušnou obranu Severního teritoria. Dne 17. dubna se přesunula do Darwinu a přibližně 20. dubna vstoupila do boje. Dne 15. května 1942 byla přeznačena na 8. stíhací peruť 49. stíhací skupiny. Za intenzivní boje v obtížných podmínkách od přibližně 20. dubna do 25. srpna získala Distinguished Unit Citation (DUC).

Dne 25. září 1942 se přesunula do Port Moresby na Nové Guineji, kde pomáhala zastavit japonský postup z Buny. Bránila Port Moresby, doprovázela bombardéry a transportní letouny a útočila na nepřátelská zařízení, zásobovací trasy a soustředění vojsk.

Na Nové Guineji zůstala po celý rok 1943. Získala druhou DUC za období přibližně od 30. září 1942 do 23. ledna 1943 a třetí za akce nad Novou Guineou v polovině května 1943. Účastnila se spojenecké ofenzivy na Buna Trail, bitvy v Bismarckově moři, bojů o přístupy k Huonskému zálivu a podpory osvobozování Nové Guineje.

Během roku 1943 byly její P-40 doplněny P-47. Protože peruť často dostávala starší letouny vyřazené ostatními perutěmi skupiny, začali si její piloti říkat „Black Sheep“ – Černé ovce.

V roce 1944 kryla vylodění na Noemfooru a podílela se na dobytí Biaku. V srpnu se přesunula na Biak a v září byla kompletně přezbrojena na P-38. Ty používala k dálkovým doprovodným a útočným misím nad Mindanao, Halmaheru, Ceram a Borneo. Dne 25. října se přesunula na Leyte, kde bojovala s nepřátelskými stíhači, útočila na lodní dopravu v Ormockém zálivu, podporovala pozemní síly a kryla invazi na Luzon. Za akce nad Filipínami od 27. října do 7. prosince získala čtvrtou DUC.

V závěru války útočila z Filipín na průmyslové a dopravní cíle na Formose a lodní dopravu podél čínského pobřeží. Dne 17. srpna 1945 se přesunula na Okinawu v rámci příprav operace Downfall, plánované invaze do Japonska.

Po japonské kapitulaci se v září 1945 přesunula na Atsugi u Tokia. V únoru 1946 byla přemístěna do Chitose a opotřebované P-38 nahradily P-51. Zajišťovala protivzdušnou obranu Honšú a Hokkaida. Začátkem dubna 1948 se přesunula na obnovenou základnu Misawa, kde začala přecházet na proudové F-80. Dne 1. února 1950 byla přeznačena na 8. stíhací-bombardovací peruť 49. stíhací-bombardovací skupiny.

Když 25. června 1950 začala korejská válka, byla dočasně na Yokota Air Base. Dne 27. června se přesunula do Komaki, 29. června na Johnson Air Base a vzápětí do Ashiyi. Odtud 2. července provedla první bojovou misi války. Dne 8. července se přesunula do Itazuke. V prvních týdnech podporovala pozemní síly OSN útoky na dělostřelecká postavení, soustředění vojsk a další cíle.

Kvůli omezenému doletu F-80 byla koncem září 1950 přesunuta do Taegu v Koreji, kde zůstala do dubna 1953. Na podzim 1950 a na jaře 1951 doprovázela B-29 nad Severní Koreou a střetávala se s MiGy-15. Po čínském vstupu do války se soustředila na podporu pozemních sil a útoky proti postupujícím čínským jednotkám.

Dne 21. června 1951 byla celá peruť stažena z boje do Itazuke k přeškolení na F-84. Kvůli vysoké obměně pilotů a potřebě odpočinku pokračoval výcvik pomalu. Bojovou činnost obnovila 21. srpna a 27. srpna se vrátila do Taegu. První střet s MiGy-15 na F-84 přišel 10. září.

Nyní se zaměřovala především na přerušování silniční a železniční dopravy mezi Pchjongjangem a Sinuiju, ale létala také přímou podporu pozemních sil. Útočila i na významné cíle, včetně hydroelektráren Sui-ho v červnu 1952 a politické školy Kumgang v říjnu.

Dne 1. dubna 1953 byly všechny perutě F-84 v Koreji soustředěny pod posílené 58. stíhací-bombardovací křídlo. 8. peruť si v rámci reorganizace vyměnila označení se 429. FBS v Kunsanu a po zbytek války byla administrativně přidělena k 58. FBW.

Poslední bojovou misi korejské války provedla 27. července 1953. Dvacet čtyři F-84 z 49. FBG a dalších dvanáct z 58. a 474. FBG zaútočilo na letiště Sunan severně od Pchjongjangu, aby je Severní Korea nemohla po vstupu příměří v platnost využívat. Přes silnou protiletadlovou obranu a špatné počasí nebyl ztracen žádný F-84.

Za korejskou válku získala 8. FBS dvě DUC, za období 2. července až 25. listopadu 1950 a 9. července až 27. listopadu 1951. Dvakrát obdržela také Presidential Unit Citation Korejské republiky.

Po příměří zůstala ještě nějakou dobu v Koreji a v listopadu 1953 se vrátila do Japonska. Znovu plnila úkoly protivzdušné obrany a v roce 1956 přešla na F-86. Koncem roku 1957 bylo v rámci rozpočtových škrtů rozhodnuto o zrušení stíhacího křídla v Chitose.
