67. stíhací-bombardovací peruť byla původně vytvořena za druhé světové války 20. listopadu 1940 jako 67. stíhací peruť (přepadová). Aktivována byla 15. ledna 1941 na Selfridge Field v Michiganu a společně s 68. a 69. stíhací perutí přidělena k 58. stíhací skupině. Po vytvoření cvičila na P-35 a P-36, dokud se začátkem října nepřesunula na Harding Field v Louisianě, kde zahájila výcvik na P-39 a P-40.

Po vstupu Spojených států do druhé světové války 7. prosince 1941 byla 67. peruť v únoru 1942 nasazena v Tichomoří spolu se svými P-400 a P-39. Po příjezdu byla koncem února přidělena k velitelství Southwest Pacific Area. Následující měsíc začala z Nové Kaledonie létat obranné hlídky v rámci South Pacific Area. Dne 15. května byla přeznačena na 67. stíhací peruť 58. stíhací skupiny.

Od konce dubna do začátku října 1942 byla 67. FS přidělena k Americal Division a nadále létala hlídky z Nové Kaledonie. Od 22. srpna působil její letecký sled z Henderson Field na Guadalcanalu, kde se připojil k perutím americké námořní pěchoty a námořnictva při obraně ostrova. Kvůli omezeným výkonům P-39 a P-400 se její úkoly soustředily na ochranné hlídky, podporu pozemních sil a útoky na japonskou lodní dopravu. Tento sled působil z Henderson Field do 22. prosince a znovu od 29. ledna přibližně do 9. dubna 1943.

Během operací z Guadalcanalu byla 67. FS dne 3. října 1942 přeřazena k 347. stíhací skupině, u níž zůstala po zbytek války. Před koncem roku dostala novější verze P-39 vybavené řádnými kyslíkovými systémy.

Když v únoru 1943 začala spojenecká kampaň za znovudobytí středních a severních Šalomounových ostrovů, letecký sled 67. FS na Guadalcanalu začal doprovázet bombardéry a útočit na nepřátelské základny na Nové Georgii, Russellových ostrovech a Bougainville. Od konce května působil další sled z Port Moresby na Nové Guineji a v polovině června se celá peruť přesunula do Milne Bay na východním konci ostrova.

Ve druhé polovině roku 1943 operovala 67. FS z Woodlark Island na Nové Guineji a z Mundy na Nové Georgii. Dne 23. ledna 1944 se přesunula na Russellovy ostrovy a během tohoto období byla přezbrojena na P-38. Nyní podporovala pozemní síly na Bougainville, neutralizovala nepřátelské základny v Rabaulu a létala hlídkové a pátrací mise v severních Šalomounových ostrovech. Od března do srpna působily její letecké sledy v různých obdobích z Bougainville a Stirling Island.

Dne 15. srpna 1944 se 67. FS přesunula na Middelburg Island v Nizozemské Nové Guineji. Odtud doprovázela bombardéry k ropným rafineriím na Borneu a bombardovala a ostřelovala letiště a zařízení na Ceramu, Amboině, Boeroe, Celebesu a Halmaheře. V listopadu provedla tři dálkové bombardovací a ostřelovací nálety přes hustou protiletadlovou palbu a stíhací obranu na letiště a lodní dopravu u Makassaru na Celebesu, za což získala první Distinguished Unit Citation.

Od 22. února 1945 začala operovat ze San Jose na filipínském ostrově Mindoro. Po zbytek války používala několik filipínských letišť. V závěrečných měsících podporovala březnové vylodění na Mindanau, bombardovala a ostřelovala nepřátelská zařízení, podporovala australské síly na Borneu, napadala japonské pozice na severním Luzonu a létala doprovodné mise k asijské pevnině.

Po japonské kapitulaci v srpnu 1945 zůstala 67. FS na Filipínách jako součást Far East Air Forces. Dne 1. listopadu byla přeřazena k 18. stíhací skupině a do konce roku odevzdala P-38. V roce 1946 byla přezbrojena na P-51, které později nahradily nejprve P-47 a poté P-80, od roku 1948 označované F-80. Dne 20. ledna 1950 byla přeznačena na 67. stíhací-bombardovací peruť 18. stíhací-bombardovací skupiny.

Když 25. června 1950 začala korejská válka, sídlila 67. FBS společně s 12. a 44. FBS na Clark Air Base na filipínském Luzonu. Při přesunu na sever do Japonska 24. července ponechala své F-80 na Filipínách a dostala F-51 narychlo dopravené z kontinentálních USA. Důvodem byl plánovaný přesun na Korejský poloostrov, kde tehdy nebyla vhodná letiště pro provoz proudových stíhaček.

Kvůli nedostatku parkovacích ploch na Taegu zůstala 67. FBS na Ashiya Air Base v Japonsku a 3. srpna 1950 odtud zahájila bojové operace. Dne 5. srpna se velitel perutě major Louis Sebille stal prvním ze čtyř příslušníků amerického letectva, kteří za činy v korejské válce obdrželi Medal of Honor. Přestože byl jeho letoun při útoku na soustředění nepřátelských nákladních vozidel těžce poškozen protiletadlovou palbou, pokračoval v ostřelovacích útocích, dokud nenarazil se svým letounem do obrněného vozidla. Byl posledním ze tří pilotů Mustangů oceněných Medal of Honor a prvním, který ji obdržel posmrtně.

Po celý srpen 1950 pokračovala peruť v pozemních útocích z Ashiyi. První mise dne odlétaly z Japonska za úsvitu, další během dne startovaly z Taegu a večer se letouny vracely do Japonska. Do konce měsíce měla peruť připsáno zničení pěti sovětských Jaků-9 při útocích na zemi. Dne 7. září se přesunula na Pusan East Air Base.

Po zbytek roku 1950 podporovala pozemní síly OSN a v listopadu operovala až z Pchjongjangu. Po neúspěších sil OSN byla v prosinci přesunuta nejprve na Suwon a poté do Chinhae, které zůstalo její stálou základnou až do přesunu do Hoengsongu v červnu 1952. Nadále létala na F-51 na podporu pozemních sil OSN a útočila na nepřátelská zařízení a zásobovací trasy.

Dva týdny po přesunu na Osan-ni Air Base 10. ledna 1953 byla 67. FBS dne 24. ledna stažena z bojových operací. Tím skončilo bojové nasazení F-51 u 18. stíhací-bombardovacího křídla, jehož součástí byla 18. FBG. Po přezbrojení na F-86 se peruť vrátila do Koreje a 25. února obnovila bojovou činnost z Osan-ni, kde zůstala do konce války.

Za činnost v korejské válce obdržela 67. FBS dvě Distinguished Unit Citations, za období 3. listopadu 1950 až 24. ledna 1951 a 22. dubna až 8. července 1951. Dvakrát získala také Presidential Unit Citation Korejské republiky, poprvé za období 2. srpna 1950 až 31. ledna 1951 a podruhé za období 1. února 1951 až 31. března 1953.

Po skončení korejské války zůstala 67. FBS na Osan-ni až do přesunu na Kadena Air Base na Okinawě koncem října 1954. Odtud létala taktické stíhací mise v Jižní Koreji, Japonsku, na Formose (později Tchaj-wanu) a Filipínách.
