69. stíhací-bombardovací peruť byla původně vytvořena za druhé světové války 20. listopadu 1940 jako 69. stíhací peruť (přepadová). Aktivována byla 15. ledna 1941 na Selfridge Field v Michiganu a společně s 67. a 68. stíhací perutí přidělena k 58. stíhací skupině.

Do dubna 1943 sloužila 69. peruť jako operační a doplňovací výcviková jednotka a používala letouny P-35, P-36, P-39 a P-40. Začátkem října 1941 se přesunula do Baton Rouge v Louisianě a následovala série přesunů na letiště na Floridě – začátkem března 1942 na Dale Mabry Field, v polovině června na Drew Field, koncem července do Sarasoty a koncem září zpět na Dale Mabry Field.

Další přesuny následovaly začátkem listopadu do Filadelfie v Pensylvánii a začátkem března 1943 na Bradley Field v Connecticutu. Během pobytu na Dale Mabry Field byla peruť 15. května 1942 přeznačena na 69. stíhací peruť 58. stíhací skupiny.

Na zámořské bojové nasazení se začala připravovat po přesunu na Bedford Army Airfield 1. května 1943. Současně byla přezbrojena na P-47. Výcvik dokončila koncem října 1943 na Grenier Field v New Hampshiru a poté byla vyslána do jihozápadního Tichomoří. Do Brisbane v Austrálii dorazila 21. listopadu a byla přidělena k 13. letecké armádě.

Po přesunu do Dobodury na Nové Guineji 29. prosince 1943 zahájila 69. peruť 17. února 1944 bojovou činnost. Zpočátku létala ochranné hlídky nad americkými základnami a doprovázela transportní letouny. Později kryla bombardéry při náletech nad Novou Guineou, útočila na japonská letiště a zařízení a doprovázela konvoje k Admiralitním ostrovům. Dne 3. dubna byla přesunuta do Saidoru na Nové Guineji.

V září 1944 se 69. peruť přesunula na Noemfoor a až do listopadu bombardovala a ostřelovala nepřátelská letiště a zařízení na Ceramu, Halmaheře a ostrovech Kai. Po přesunu na Filipíny ve druhé polovině listopadu prováděla stíhací přepady nad nepřátelskými letišti, podporovala pozemní síly a hlídkovala nad trasami konvojů a transportních letounů. Za ostřelování japonského námořního svazu u Mindora 26. prosince, kterým pomohla zabránit zničení americké základny na ostrově, získala Distinguished Unit Citation (DUC).

Dne 8. července 1945 se přesunula na Okinawu, kde zůstala do konce války. Odtud před Dnem vítězství nad Japonskem útočila na železnice, letiště a další zařízení v Koreji a na Kjúšú.

Po skončení války v Tichomoří létala několik průzkumných a pozorovacích misí nad Japonskem, při nichž sledovala dodržování podmínek kapitulace. K 23. září 1945 nebyla peruť plně personálně ani materiálně vybavena. Dne 26. října se přesunula do Japonska a zůstala tam až do návratu na Filipíny v prosinci 1945. Dne 27. ledna 1946 byla deaktivována.

Během korejské války byla 25. června 1952 přeznačena na 69. stíhací-bombardovací peruť 58. stíhací-bombardovací skupiny a 10. července aktivována na Taegu Air Base v Koreji. Převzala zde F-84 a personál 111. stíhací-bombardovací perutě Texaské letecké národní gardy ze 136. stíhací-bombardovacího křídla, která 9. července dokončila aktivní vojenskou službu.

S F-84 verze D vstoupila téměř okamžitě do boje. Bombardovala a ostřelovala nepřátelská letiště a zařízení a podporovala pozemní síly OSN. Od 20. července 1952 se účastnila operace Ratkiller. Spolu se 49. FBG útočila 69. peruť a ostatní části 58. FBG na izolované partyzánské opěrné body v horách východního pobřeží Jižní Koreje, kde se ukrývaly skupiny severokorejských vojáků podnikající sporadické útoky za frontou.

Dne 15. září vedl velitel 58. FBG plukovník Victor Warfield své F-84 k významnému zásobovacímu přístavu ve městě Sinuiju. Cíl utrpěl těžké škody bez ztráty personálu či letadel a piloti doprovodných F-86 hlásili, že mohutný požár a oblaka kouře byly vidět ze vzdálenosti sta mil.

Do října 1952 přešla 69. peruť i zbytek 58. FBG na nové F-84 verze G. Dne 4. října zaútočila 58. FBG společně s F-84 ze 49. a 474. FBG na severokorejskou tankovou a pěchotní školu, přičemž horní krytí zajišťovaly F-86. Útok byl zcela úspěšný. Dne 25. října stejné tři skupiny zaútočily na politickou školu Kumgang v Odong-ni, kde se údajně více než tisíc studentů připravovalo na podvratnou činnost. Objekt byl zničen bombami a napalmem.

Od prosince 1952 se 58. FBG účastnila operace Fresh Snow, při níž byly F-84 nasazovány v noci a radarová stanoviště je naváděla do cílových oblastí, kde hledaly komunistické cíle na čerstvě napadaném sněhu. Smyslem těchto misí nebylo nutně cíle zničit, ale odradit komunistické síly od pokusů opravovat dopravní systém.

Dne 18. února 1953 zaútočily 49., 58. a 474. FBG na další severokorejskou tankovou a pěchotní školu, tentokrát v Kangso. Společně s F-80 z 8. FBG a letouny Marine Aircraft Group 33 bylo během 379 bojových vzletů zničeno více než 243 budov.

Jako součást výrazně posíleného 58. stíhacího-bombardovacího křídla začala 58. FBG v květnu 1953 bombardovat severokorejské přehrady podporující produkci rýže. Dne 13. května byla bombardována přehrada Toksan a o dva dny později Chasan. První útok na Chasan neměl zjevný účinek, proto se tam 58. FBG následujícího dne vrátila a tentokrát hráz oslabila natolik, že povolila.

V posledních dnech války se 58. FBG intenzivně podílela na snaze vyřadit všechna severokorejská letiště v severozápadní části země. Dne 22. července útočila na Pyong-ni a poslední den války bombardovala Sunan severně od Pchjongjangu a Kanggye. Tyto nálety, poslední bojové mise F-84 v této válce, zajistily, že v okamžiku vstupu příměří v platnost nebylo žádné severokorejské letiště provozuschopné.

Do konce korejské války ztratila 58. FBG podle dostupných údajů sedmnáct pilotů padlých v boji a dva zajaté. Za své působení ve válce získala 69. FBS Distinguished Unit Citation za období od 1. května do 27. července 1953. Za činnost od 10. července 1952 do 31. března 1953 obdržela také Presidential Unit Citation Korejské republiky.

Bezprostředně po skončení korejské války dostaly 49. a 58. FBG za úkol předat přebytečné F-84G z bojiště čínskému nacionalistickému letectvu na Formose v rámci dohody o vzájemné obranné pomoci. Krátce nato obě formace přišly o 57 pilotů určených k návratu do Spojených států. Téměř okamžitě začala 58. FBG trpět nedostatkem poddůstojnického a mužstveného personálu všech hodností, protože mnoho těchto příslušníků bylo kvůli válečným požadavkům ponecháno ve službě výrazně déle, než odpovídalo běžné rotaci.

Ještě na Taegu přešla 69. peruť spolu s ostatními částmi 58. FBG v roce 1954 na F-86F. V březnu 1955 byla skupina přesunuta na Osan-ni. V následujících letech se 69. peruť i další perutě skupiny často střídaly na Tchaj-wanu, dokud nebyla skupina 1. července 1958 z rozpočtových důvodů deaktivována.
