111. stíhací-bombardovací peruť byla původně vytvořena za první světové války dne 14. srpna 1917 jako 111. letecká peruť na Kelly Field v Texasu. Tím se peruť a její nástupnické jednotky staly druhou nejstarší létající jednotkou amerického letectva. Za války zřejmě plnila zásobovací úkoly a tvořili ji vozatajové a dělníci; její oficiální název zněl „Post Headquarters Section“. Dne 1. února 1918 byla přeznačena na 632. leteckou peruť a toto označení si ponechala až do demobilizace 19. srpna 1919.

Po přijetí zákona National Defense Act dne 4. června 1920 byla letecká služba americké armády právně uznána jako součást armády. V rámci této reorganizace byla jednotka obnovena jako 111. pozorovací peruť ve staré zbrojnici Houston Light Guard. Dne 29. června 1923 získala federální uznání v rámci Texaské letecké národní gardy (ANG) a byla přidělena k 36. divizi v Camp Hulen u Palaciosu v Texasu.

Po obnovení zpočátku neměla žádná letadla, ale v září 1923 obdržela cvičné JN-6H Jenny. Ty používala čtyři roky, než je v září 1927 nahradily PT-1 a další cvičné stroje. V červnu 1928 je vystřídaly pozorovací O-2H. Následujících deset let peruť mimo jiné dopravovala pomoc do oblastí Texasu postižených povodněmi, tornády a požáry.

V lednu 1931 obdržela pozorovací O-38. V roce 1936 byla původní jednotka stejného čísla znovu ustavena a sloučena se 111. pozorovací perutí. Do roku 1938 peruť létala na pozorovacích O-43A a O-47.

Po vypuknutí druhé světové války byla 25. listopadu 1940 povolána do aktivní služby a cvičila s 36. divizí v Brownwoodu v Texasu. V různých obdobích byla podřízena 3. armádě, VIII. armádnímu sboru a III. velitelství letecké podpory. V roce 1941 se účastnila manévrů v Louisianě a Karolínách.

Po útoku na Pearl Harbor 7. prosince 1941 byla vyslána k mexické hranici do Camp Clark v Texasu, odkud létala hlídkové mise. Toto nasazení bylo krátké: 19. února 1942 odjela na výcvik na Daniel Field v Georgii a byla přeřazena k 68. pozorovací skupině. Po přesunu na Morris Field v Severní Karolíně začátkem července odplul pozemní sled 22. září do Anglie na lodi Queen Mary.

Pozemní sled bez letounů neměl v Anglii při čekání na invazi do severní Afriky, operaci Torch, žádné formální úkoly. V den zahájení invaze 8. listopadu se vylodil v Azewu v Alžírsku a následující den pochodoval do Saint-Leu. Letecký sled mezitím přeletěl s A-20 ze Spojených států přes Jižní Ameriku do Alžírska a 16. listopadu přistál v Tafaraoui. Po přesunu do Oujdy ve Francouzském Maroku o tři dny později začala peruť létat pohraniční a protiponorkové hlídky. V březnu 1943 bylo mnoho jejích pilotů vysláno na tuniskou frontu k průzkumným misím pro XII. velitelství letecké podpory.

Dne 31. května 1943 byla přeznačena na 111. průzkumnou peruť. V podřízenosti 3. křídla protivzdušné obrany začala na průzkumných P-51 podporovat invazi 7. armády na Sicílii od 7. července 1943. Po sicilském tažení podporovala průzkumem a řízením námořní dělostřelecké palby invazi 5. armády na italskou pevninu. V této době také patřila k průkopníkům navádění palby dalekonosného polního dělostřelectva. Dne 13. listopadu byla přeznačena na 111. taktickou průzkumnou peruť.

V srpnu 1944 podporovala invazi 7. armády do jižní Francie, operaci Dragoon, tehdy v podřízenosti XII. taktického leteckého velitelství. Následovala 7. armádu do severní Francie a při skončení války v Evropě v květnu 1945 se nacházela v Haguenau jako součást 69. taktické průzkumné skupiny.

Za válečnou činnost obdržela francouzský Croix de Guerre s palmou a Distinguished Unit Citation za bojovou činnost nad Německem ve dnech 22.–23. února 1945. V červenci 1945 se jako součást okupačních sil přesunula do Německa, v říjnu pak do Creilu ve Francii. O dva měsíce později se vrátila do Spojených států a 15. prosince 1945 byla deaktivována.

Dne 24. května 1946 byla 111. taktická průzkumná peruť přeznačena na 111. stíhací peruť a přidělena Texaské ANG. Dne 27. ledna 1947 byla zorganizována na Houston Municipal Airport a vybavena P-51, od roku 1948 označovanými F-51. V poválečných letech cvičila především nad jižní a východní částí Texasu.

Po vypuknutí korejské války 25. června 1950 byla Texaská ANG dne 10. října 1950 povolána do aktivní služby. 111. peruť byla přesunuta na Langley Air Force Base ve Virginii, kde byla společně se 182. a 154. perutí přeznačena na stíhací-bombardovací. Tyto tři perutě vytvořily 136. stíhací-bombardovací skupinu (FBG).

Na Langley pokračovala 111. peruť ve výcviku na F-51D. Dne 15. prosince zahynuli dva její piloti při srážce ve vzduchu poblíž Patrick Henry Airport ve Virginii. V únoru 1951 začala 136. skupina vyřazovat stárnoucí F-51D a přecházet na F-84. Po dokončení přezbrojení byla přesunuta na Itazuke v Japonsku; první personál dorazil 18. května. Protože měla vystřídat 27. stíhací doprovodné křídlo, převzala veškeré jeho prostředky včetně F-84.

111. FBS zahájila operační činnost z Itazuke 30. července 1951 letem hluboko nad Severní Koreu za doprovodu několika letounů 524. stíhací doprovodné perutě. Její piloti zůstali na místě, aby pomohli 111. peruti s přechodem na válečný provoz; od 2. srpna již létala samostatně.

Kvůli omezenému doletu F-84 byla 111. peruť spolu se zbytkem 136. skupiny 16. listopadu 1951 přesunuta do Taegu v Jižní Koreji. Mise pokračovaly do července 1952, kdy byla 136. skupina 10. července vyňata z podřízenosti Far East Air Forces. Poslední ztrátu letounu však 111. peruť utrpěla následující den: nadporučík James Crump byl zasažen protiletadlovou palbou a musel nouzově přistát; později jej zachránily vlastní jednotky.

Do konce svého nasazení nad Koreou uskutečnila 111. peruť více než 6 000 doprovodných, přerušovacích a blízkých podpůrných bojových vzletů pro síly OSN a dosáhla nejméně dvou vítězství nad MiGy-15. V červenci 1952 se bez letounů a personálu vrátila na Houston Municipal Airport. Byla znovu vybavena F-51H a po začlenění do Air Defense Command obnovila poválečný úkol protivzdušné obrany Texasu.
