310. stíhací-bombardovací peruť byla původně vytvořena za druhé světové války dne 21. ledna 1942 jako 310. stíhací peruť (přepadová). Aktivována byla 9. února 1942 na Harding Field v Louisianě a společně s 69. a 311. stíhací perutí přidělena k 58. stíhací skupině.

Do dubna 1943 sloužila 310. peruť jako operační a doplňovací výcviková jednotka a používala P-39 a P-40. Začátkem března 1942 se jako součást III Fighter Command přesunula na Dale Mabry Field a během pobytu zde byla 15. května 1942 přeznačena na 310. stíhací peruť 58. stíhací skupiny.

V říjnu byla nejprve přesunuta na Richmond Army Air Base ve Virginii a poté na Philadelphia Municipal Airport v Pensylvánii jako součást I Fighter Command. V tomto období tvořila součást protivzdušné obrany severovýchodních Spojených států v rámci několika stíhacích křídel PVO pod celkovým velením 1. letecké armády.

V roce 1943 se 310. peruť přesunula začátkem března na Bradley Field v Connecticutu a koncem dubna do Hillsgrove na Rhode Islandu. Zde začala přípravu na zámořské bojové nasazení a byla přezbrojena na P-47. Výcvik dokončila koncem října 1943 na Grenier Field v New Hampshiru a poté byla nasazena v jihozápadním Tichomoří. Přibližně 23. listopadu dorazila do Brisbane v Austrálii a byla přidělena k 13. letecké armádě.

Po přesunu do Dobodury na Nové Guineji dne 28. prosince 1943 zahájila 310. peruť 24. února 1944 bojovou činnost. Zpočátku létala ochranné hlídky nad americkými základnami a doprovázela transportní letouny. Později kryla bombardéry při náletech nad Novou Guineou, útočila na japonská letiště a zařízení a doprovázela konvoje k Admiralitním ostrovům. Přibližně 2. dubna byla přesunuta do Saidoru na Nové Guineji.

V září 1944 se 310. peruť přesunula na Noemfoor a až do listopadu bombardovala a ostřelovala nepřátelská letiště a zařízení na Ceramu, Halmaheře a ostrovech Kai. Po přesunu na Filipíny ve druhé polovině listopadu prováděla stíhací přepady nad nepřátelskými letišti, podporovala pozemní síly a hlídkovala nad trasami konvojů a transportních letounů. Za ostřelování japonského námořního svazu u Mindora dne 26. prosince, kterým pomohla zabránit zničení americké základny na ostrově, získala Distinguished Unit Citation.

Od června 1945 začala mexická stíhací peruť Escuadrón 201 bojovou činnost, zpočátku v součinnosti s 310. perutí. Dne 9. července 1945 se 310. peruť přesunula na Okinawu, kde zůstala do konce války. Odtud před kapitulací Japonska útočila na železnice, letiště a další zařízení v Koreji a na Kjúšú.

Po skončení války v Tichomoří létala několik průzkumných a pozorovacích misí nad Japonskem a sledovala dodržování podmínek kapitulace. K 23. září 1945 nebyla peruť plně personálně ani materiálně doplněna. Dne 26. října se přesunula do Japonska a zůstala tam až do návratu na Filipíny v prosinci 1945. Dne 20. února 1946 byla deaktivována.

Během korejské války byla 25. června 1952 přeznačena na 310. stíhací-bombardovací peruť 58. stíhací-bombardovací skupiny a 10. července aktivována na Taegu Air Base v Koreji. Zde převzala F-84 a personál 154. stíhací-bombardovací perutě Arkansaské letecké národní gardy ze 136. stíhací-bombardovacího křídla, jejíž aktivní vojenská služba skončila 9. července.

S F-84 verze D vstoupila 310. peruť téměř okamžitě do boje. Bombardovala a ostřelovala nepřátelská letiště a zařízení a podporovala pozemní síly OSN. Účastnila se operace Ratkiller, zahájené 20. července 1952. Společně se 49. FBG útočila 310. peruť a ostatní části 58. FBG na izolované partyzánské opěrné body v horách východního pobřeží Jižní Koreje, kde se ukrývaly skupiny severokorejských vojáků podnikající sporadické útoky za frontou.

Dne 15. září vedl velitel 58. FBG plukovník Victor Warfield své F-84 k významnému zásobovacímu přístavu ve městě Sinuiju. Cíl utrpěl těžké škody bez ztráty personálu či letounů a doprovodní piloti F-86 hlásili, že mohutný požár a oblaka kouře byly viditelné ze vzdálenosti sto mil.

Do října 1952 přešla 310. peruť i zbytek 58. FBG na nové F-84 verze G. Dne 4. října zaútočila 58. FBG společně s F-84 ze 49. a 474. FBG na severokorejskou tankovou a pěchotní školu, přičemž horní krytí zajišťovaly F-86. Útok byl zcela úspěšný. Dne 25. října stejné tři skupiny zaútočily na politickou školu Kumgang v Odong-ni, kde se údajně více než tisíc studentů připravovalo na podvratnou činnost. Objekt byl zničen bombami a napalmem.

Od prosince 1952 se 58. FBG účastnila operace Fresh Snow, při níž byly F-84 nasazovány v noci a radarová stanoviště je naváděla do cílových oblastí, kde hledaly komunistické cíle na čerstvě napadaném sněhu. Smyslem těchto misí nebylo nutně cíle zničit, ale odradit komunistické síly od pokusů opravovat dopravní systém.

Dne 18. února 1953 zaútočily 49., 58. a 474. FBG na další severokorejskou tankovou a pěchotní školu, tentokrát u Kangso. Společně s F-80 z 8. FBG a letouny Marine Aircraft Group 33 bylo během 379 bojových vzletů zničeno více než 243 budov.

Jako součást výrazně posíleného 58. stíhacího-bombardovacího křídla začala 58. FBG v květnu 1953 bombardovat severokorejské přehrady podporující produkci rýže. Dne 13. května byla bombardována přehrada Toksan a o dva dny později Chasan. První útok na Chasan neměl zjevný účinek, proto se tam 58. FBG následujícího dne vrátila a tentokrát hráz oslabila natolik, že povolila.

V posledních dnech války se 58. FBG intenzivně podílela na snaze vyřadit všechna severokorejská letiště v severozápadní části země. Dne 22. července útočila na Pyong-ni a poslední den války bombardovala Sunan severně od Pchjongjangu a Kanggye. Tyto nálety, poslední bojové mise F-84 ve válce, zajistily, že v okamžiku vstupu příměří v platnost nebylo žádné severokorejské letiště provozuschopné.

Do konce korejské války ztratila podle dostupných údajů 58. FBG sedmnáct pilotů padlých v boji a dva zajaté. Za činnost během války obdržela 310. FBS Distinguished Unit Citation za období od 1. května do 27. července 1953. Získala také Presidential Unit Citation Korejské republiky za období od 10. července 1952 do 31. března 1953.

Bezprostředně po skončení korejské války dostaly 49. a 58. FBG za úkol převést přebytečné F-84G z bojiště čínskému nacionalistickému letectvu na Formose v rámci dohody o vzájemné obranné pomoci. Krátce nato byly obě formace zredukovány o 57 pilotů určených k návratu do Spojených států. Téměř okamžitě začala 58. FBG trpět nedostatkem poddůstojnického a mužstveného personálu všech hodností, protože mnoho příslušníků bylo kvůli válečným požadavkům drženo v oblasti výrazně déle, než odpovídalo běžné rotaci.

Ještě na Taegu přešla 310. peruť spolu s ostatními částmi 58. FBG v roce 1954 na F-86F. V březnu 1955 byla skupina přesunuta na Osan-Ni. V následujících letech se 310. peruť a ostatní perutě skupiny často střídaly na Tchaj-wanu až do července 1958, kdy peruť odevzdala své letouny a byla přeznačena na 310. taktickou raketovou peruť 58. taktické raketové skupiny.
