&editionNumber=29
&editionVolume=3606
&centralHeader=Na frontách beze změny
&mainArticleHeader=Nepřátelské údery na naše letiště
&mainArticleText=Situace na frontě se v posledních dnech nezměnila. Pod označením „vojska OSN“ pokračují jednotky americké 8. armády a přidělené jednotky dalších zemí v aktivních útočných operacích. Podle rozhodnutí společného velení začala včera vojska Čínských lidových dobrovolníků a Korejské lidové armády ustupovat na hlavní obrannou linii severně od 38. rovnoběžky. Jejich úkolem je zaujmout obranná postavení na linii severně od Kesongu, severozápadně od Čchongoku, přes Munhonli, Hwačchon, Janggu a Čchongdinni.
Od 20. února až do současnosti tak čínští dobrovolníci a lidová armáda podle plánu společného velení postupně ustoupili o 75–100 km na sever. Tento záměrný ústup ke 38. rovnoběžce jim umožňuje získat čas k soustředění záloh a vytvořit příznivé podmínky pro následné aktivní operace hlavních sil. V průběhu bojů vyčerpali nepřátelská vojska, získali potřebný čas k soustředění záloh a vytvořili příznivé podmínky pro další aktivní činnost svých hlavních sil. Nepřítel za tuto dobu ztratil přes 30 tisíc vojáků a důstojníků, kteří padli, byli raněni nebo zajati.
Nepřátelská ofenzíva probíhá nejen na zemi, ale i ve vzduchu. Události před čtyřmi dny, kdy sovětští letci ukázali, kdo je pánem korejského nebe, daly nepříteli cennou lekci.
Američtí letci, neschopní vytlačit naše sokoly z oblohy, začali útočit na naše letiště. Lze jim porozumět: proč bojovat s nepřítelem ve vzduchu, když na něj mohou udeřit na zemi? Poučení, které jim v prosinci 1941 uštědřili japonští militaristé v Pearl Harboru, je zřejmé.
Ode dneška Američané podnikají proti letištím Pchjongjang, Kangdong, Jonpcho a dalším severokorejským letištím v průměru deset bombardovacích bojových vzletů na každé z nich.
„Obránci demokracie“ navíc nad Koreou opakovaně prokázali, že jsou jim válečné zvyklosti a zákony cizí. Pro srovnání: když naši letci sestřelí americký letoun, umožní nepřátelskému pilotovi vyskočit na padáku.
Takové rytířství je Američanům cizí. Mohou-li dorazit poškozený letoun, téměř vždy to udělají. Došlo i k případům, kdy piloti amerického letectva po vzoru hitlerovských letců stříleli na sovětské a čínské letce, kteří opouštěli své poškozené stroje na padácích. Ani tato nelidská krutost a pohrdání válečnými zvyklostmi však našim vojskům nezabrání dosáhnout vítězství.
&secondaryArticleHeader=Všechno nejlepší k narozeninám, veliký vůdce a učiteli
&secondaryArticleText=Včera, 15. dubna, slavil korejský lid velký svátek. Toto datum se nyní nazývá „Den slunce“ a tím sluncem je náš veliký vůdce a učitel, soudruh Kim Ir-sen.
Narodil se v rodině venkovského učitele, který se zároveň věnoval bylinkářství, a dcery protestantského duchovního. Při narození dostal jméno Kim Song-džu, tedy „stát se oporou“. A tomuto jménu plně dostál. V roce 1920 se rodina malého Kima přestěhovala do severovýchodní Číny, do Mandžuska, kde pokračoval ve studiu na čínské škole. Jeho otec záhy zemřel ve velmi mladém věku 32 let a čtrnáctiletý Kim po něm zdědil dvě pistole a poučení: „Revolucionář musí být vždy připraven na trojí smrt: hladem, bitím a zimou.“ V Severní Koreji se toto poučení označuje pojmem „čiwon“, tedy „mít velký záměr“. Na střední škole vstoupil mladý Korejec do marxistického kroužku mládeže, který založili čínští komsomolci. Úřady existenci této podzemní organizace rychle odhalily a sedmnáctiletý Kim Song-džu byl uvězněn. Po půl roce mladého revolucionáře propustily a on záhy vstoupil do partyzánského oddílu a Komunistické strany Číny; korejskou komunistickou stranu již tou dobou Kominterna rozpustila.
Tehdy přijal nové stranické jméno, které odpovídalo jeho povaze stejně dobře jako jméno rodné. Začali mu říkat Kim Ir-sen, což znamená „Vycházející slunce“. A pro náš lid se sluncem skutečně stane.
Od prvních dnů učil mládež marxismu, studoval s ní Kapitál a rychle postupoval ve funkcích. Zatímco roku 1934 byl teprve velitelem čety, o dva roky později již velel divizi. Japonci vypsali odměnu na jeho hlavu a projaponský list Čoson ilbo popisoval, jak Kim Ir-sen se svým oddílem napadl korejského rolníka v Mandžusku a vzal mu krávu a obilí.
V létě 1937 překročil malý partyzánský oddíl pod jeho velením hranici a zaútočil na korejské město Počchonbo. Partyzáni zabili japonské policisty, vypálili policejní stanici a správní budovu a rozdávali obyvatelům letáky vyzývající k obrodě země.
Koncem roku 1940 se Kim Ir-sen s malým oddílem přesunul z Mandžuska na sovětský Dálný východ. V polovině roku 1942 již v hodnosti kapitána Rudé armády převzal velení 1. praporu 88. střelecké brigády. Poté, co sovětská vojska v srpnu 1945 osvobodila zemi, se Kim vrátil do Pchjongjangu. Záhy byl prohlášen předsedou vlády nové Koreje.
Pod jeho vedením vykročil korejský lid na širokou cestu obnovy země a budování skutečně demokratického státu. Sovětské velení pomohlo obyvatelům Severní Koreje zorganizovat samosprávu a zahájit obnovu průmyslu a zemědělství. Všechny organizace, které Japonci vytvořili k ovládání a drancování země, byly zrušeny. Místní moc přešla na lidové výbory. V únoru 1946 zvolil sjezd zástupců lidových výborů a demokratických stran Severní Koreje Prozatímní lidový výbor, jehož předsedou se stal Kim Ir-sen.
Naši nepřátelé však nespí. Jsou připraveni sáhnout k jakékoli lsti, aby naše slunce uhasili. Při jednom shromáždění 1. března 1946 kdosi z davu hodil na Kim Ir-sena granát. Zachránil ho sovětský bezpečnostní důstojník Jakov Novičenko, který granát stačil zachytit a zakrýt vlastním tělem.
Nyní soudruh Kim směle vede korejský lid do zářné budoucnosti. Navzdory válečným útrapám a úkladům imperialistů věří korejský lid svému vůdci a ví, že s takovým vůdcem se nemusí bát žádného neštěstí.
&fakeArticle1Header=Německo zvyšuje svůj vojenský potenciál
&fakeArticle2Header=Vojenská junta se zmocnila vlády v Bolívii!
