&editionNumber=31
&editionVolume=3609
&centralHeader=Protiofenzíva OSN
&mainArticleHeader=„Mírotvorci“ přecházejí do útoku
&mainArticleText=Od 1. května až do dneška zůstávala situace na frontě beze změny. Obě strany se připravovaly na nové boje, které dnes začaly. Vše nasvědčuje tomu, že by tato ofenzíva mohla být poslední ofenzívou této války. Vývoj pozorně sledujeme.
Po jarní ofenzívě Čínských lidových dobrovolníků a Korejské lidové armády se frontová linie ustálila. Po vyčerpání útočné síly se naše vojska od 1. do 5. května upevnila na linii severně od Soulu přes Čchunčchon, Onnoni a Mulčchon. Velení plánovalo přisunout zálohy a brzy pokračovat v ofenzívě. Nepřítel však našim vojskům tuto možnost nedal.
Když starý známý našich bojovníků, americký generál Matthew Ridgway, velitel vojsk OSN, vycítil, že se naše vojska chystají přejít do obrany, rychle zorganizoval řadu účinných protiútoků. Hlavní úsilí soustředil na západní úsek fronty s cílem rozdělit frontu Čínských lidových dobrovolníků a dobýt oblasti Pchjonggangu, Čchorwonu a Kumhwy severně od 38. rovnoběžky. Dnes Američané znovu ovládli Uidžongbu. Síly soustřeďují také jihokorejská vojska: 2. a 6. jihokorejská pěší divize se připravují k útoku, který má zatlačit naše vojska na levý břeh řeky Pukhan, a americká 1. divize námořní pěchoty se chystá postupovat na Čchunčchon.
Ve středním úseku fronty začala bitva o Kapchjong. Protože další postup vojsk OSN hrozí průnikem do týlu 19. armády Čínských lidových dobrovolníků a ke 38. rovnoběžce, rozhodlo společné velení přeskupit jednotky 3. a 9. armády Čínských lidových dobrovolníků v oblasti Čchunčchonu. Boje pokračují.
Bojeschopnost Jihokorejců však zdaleka není uspokojivá. Jedna věc je vypalovat, plenit a ničit pokojné korejské vesnice, druhá čelit neochvějné, bojem zocelené armádě stmelené přátelstvím národů. Není náhodou, že americké ochránce vážně znepokojuje, jak jejich loutka I Sung-man a jeho generálové stále častěji zahazují na bojišti nejnovější zbraně, jimiž je jejich přátelé z Pentagonu nepřetržitě zásobují.
Již 4. května se Ridgway a Van Fleet setkali s I Sung-manem a poměrně důrazně mu sdělili, že „dokud armáda Korejské republiky nebude mít schopné velitele, kteří své schopnosti prokážou, nelze ani hovořit o tom, že by Spojené státy dodávaly zbraně a vybavení pro další síly“.
Navzdory tomu, že nepřítel nadále zvyšuje tempo ofenzívy, jsou naše síly pravidelně doplňovány čerstvými jednotkami. Není daleko den, kdy naše vojska zahájí další ofenzívu, která korejskou zemi jistě zbaví krvavé kliky I Sung-mana a jeho amerických pánů.
&secondaryArticleHeader=Slavný syn čínského lidu
&secondaryArticleText=Válka v Koreji nadále upevňuje přátelství sovětského, korejského a čínského lidu. Bok po boku stojí v cestě hlídacím psům světového imperialismu, kteří si říkají „vojska OSN“. Žádná válka však bohužel není beze ztrát. Teprve nyní můžeme oznámit zprávu, která byla známa již v lednu. Dne 25. listopadu 1950 zemřel hrdinskou smrtí slavný syn čínského lidu Mao An-jing, syn našeho věrného přítele a bojovníka za přátelství národů, předsedy Mao Ce-tunga. Korejský lid truchlí společně se soudruhem Maem. Taková je nelidská, podlá povaha války: v míru pohřbívají synové své otce, za války otcové své syny. Zármutek je bezmezný, nikoli však osamělý; sdílíme jej s předsedou Maem a vším čínským lidem.
Mao An-jing se osvědčil jako věrný syn svého lidu a zanícený bojovník za jeho štěstí. Narodil se 24. října 1922. Již od dětství poznával těžkosti a strádání. V osmi letech přišel o matku. V říjnu 1930 zajal kuomintangský vojenský velitel Che Ťien Mao An-jinga a jeho matku Jang Kchaj-chuej. Nutili ji, aby se veřejně zřekla Mao Ce-tunga a Komunistické strany Číny, ale ani při mučení neustoupila. Jang Kchaj-chuej byla 14. listopadu 1930 ve věku 29 let popravena v Čchang-ša.
Poté žili An-jing a jeho bratři odloučeni od otce a v podstatě se potulovali bez domova. Ve čtrnácti letech se Mao An-jing stal žákem proslulého Interdomu v Ivanovu. Naučil se tam rusky a získal nové jméno: Sergej.
Když německý fašismus a všichni jeho satelité napadli Sovětský svaz, napsal Sergej-Mao An-jing tři dopisy samotnému soudruhu Stalinovi s prosbou o odeslání na frontu. Nevíme jistě, zda tyto dopisy vůdce obdržel, ale brzy poté byl An-jing přijat do poddůstojnického výcviku. Později studoval na Leninově vojensko-politické akademii v Moskvě a Frunzeho vojenské akademii a v roce 1943 byl odeslán na frontu. Příležitost zúčastnit se bitev a tažení však nedostal.
Po vítězství ve Velké vlastenecké válce se Mao An-jing zapsal na čínské oddělení Moskevského institutu orientalistiky. Potom nastal čas vrátit se domů. Před odjezdem do vlasti se Sergej-Mao An-jing setkal se soudruhem Stalinem, který mu na památku daroval pistoli.
V lednu 1946 se An-jing vrátil do Číny a vstoupil do Komunistické strany Číny. V roce 1949 se oženil s Liou S'-čchi. Rodinného štěstí v nové socialistické Číně si však neužil.
V říjnu 1950 vyslyšela Čína volání bratrského korejského lidu o pomoc. An-jing sloužil jako tlumočník ve štábu velitele Čínských lidových dobrovolníků maršála Pcheng Te-chuaje. Dne 25. října překročil hranici na řece Ja-lu. Přesně o měsíc později, 25. listopadu 1950, generálmajor Mao An-jing zahynul při náletu amerických bombardérů B-26. Mao Ce-tung se o synově smrti dozvěděl až v lednu. Předseda Mao přijal zprávu o jeho smrti tak, jak ji má přijmout otec:
„Zemřel obyčejný voják,“ řekl Mao, „a není třeba z toho dělat zvláštní událost jen proto, že je to můj syn. Copak jen proto, že je mým synem, synem předsedy strany, nemůže zemřít ve jménu společné věci národů Číny a Koreje?“ Věc, za kterou Mao An-jing položil život, nezahyne. Čínští, korejští a sovětští vojáci udělají vše pro to, aby nohy imperialistů nešlapaly po korejské půdě!
&fakeArticle1Header=Západní Německo pokračuje ve zbrojení
&fakeArticle2Header=Indočína v plamenech
