&editionNumber=39
&editionVolume=3617
&centralHeader=Nepřítel se vyčerpává
&mainArticleHeader=Ofenzíva OSN ztrácí sílu
&mainArticleText=Díky houževnatému odporu 5. a 2. armády KLA byl nepřítel nucen přejít do obrany i na tomto úseku fronty.
Do konce 12. června probíhala frontová linie severozápadně od Munsanu, západně od Chongoku, přes Chorong, Kumhuu, Tankori, kótu 1315 a Koding. Během deseti dnů ústupu ustoupily ČLD a KLA na západním a středním úseku o 15–20 km a na východním úseku o 15–30 km.
Americké velení, které v předchozích dnech nedosáhlo úspěchu, se rozhodlo zúžit frontu útoků a soustředit hlavní úsilí ve směru na Wonsan.
Dne 13. června po dělostřelecké a letecké přípravě zahájily americká 3. a 25. pěší divize spolu s kanadskou 25. pěší brigádou ofenzívu, jejíž hlavní úder směřoval podél železnice na Pyongchang. Nepřátelské útoky získaly mimořádně prudký charakter. Nepřítel se za každou cenu snažil prorazit do prostoru Pyongkanu. Boje probíhaly ve dne i v noci. Opakované pokusy čínských dobrovolníků zlikvidovat nepřátelskou skupinu jižně od Pyongkanu neuspěly. Situace se vyhrotila a nepřítel hrozil průlomem do oblastí severně od Pyongkanu. Velení ČLD proto rozhodlo stáhnout 26. a 20. armádní sbor na nová postavení severně a severovýchodně od Pyongkanu. Dne 16. června jednotky 26. armádního sboru Pyongkan opustily a zaujaly obranná postavení severně a severovýchodně od něj. Všechny pokusy nepřítele rozvinout útok podél železnice na sever byly neúspěšné.
Ráno 18. června přešla vojska 26. a 20. armádního sboru po doplnění a reorganizaci do útoku a odpoledne téhož dne znovu dobyla Pyongyan. Navzdory houževnatému odporu byla americká vojska nucena rychle ustoupit na jih. Na ostatních úsecích fronty se během této doby situace ani rozmístění vojsk výrazně nezměnily.
Současně naše jednotky spolu s čínskými dobrovolníky zahájily výsadkovou operaci s cílem obsadit ostrovy souostroví Hedao u ústí řeky Yalu, které ovládají jihokorejská vojska. Výsadek však kvůli zásahu letectva OSN neuspěl.
Letouny KLA poskytovaly námořnímu výsadku podporu. Naši údernou skupinu však zachytily nepřátelské stroje, které sestřelily jeden Il-10 a jeden Jak-9 a poškodily další tři Il-10. Na pomoc byla přivolána desítka sovětských MiGů, které napadly F-51 útočící na korejský výsadek. Později přiletěla další skupina Američanů a poškodila jeden MiG. Při odpoutání z boje MiGy sestřelily jeden F-51. Lidstvo tak bylo svědkem dosud největšího střetu proudových a pístových letounů. Je symbolické, že se odehrál právě na korejském nebi. Ano, čekají nás další těžké boje, bombardování a ztráty, ale korejský lid těmito zkouškami hrdě projde a imperialisty ze své země vyžene! Naše věc je spravedlivá!
&secondaryArticleHeader=Další černý den amerického letectva
&secondaryArticleText=Nerozdělená vláda amerických vzdušných pirátů se brzy propadne do zapomnění. Bojové bratrství pilotů socialistické Koreje, Číny a Sovětského svazu vynakládá značné úsilí, aby operace Strangle vyhlášená generálem Ridgwayem skončila úplným krachem. Naši piloti pravidelně připomínají zámořským jestřábům, že údolí řeky Yalu se nenazývá MiG Alley náhodou a že korejští a čínští piloti jsou důstojnými žáky Stalinových sokolů, kteří vyhnali z nebe Hitlerovy supy a japonské kamikaze.
Už od časného rána se 17. červen stal dalším černým dnem amerického letectva. Ve dvě hodiny ráno „navštívil“ severokorejský dvouplošník Polikarpov Po-2 leteckou základnu Suwon a svrhl bombu, která zasáhla jeden F-86, vážně poškodila další čtyři Sabry a čtyřem dalším způsobila menší škody. Šlo o první noční útok na nepřátelskou základnu. Lze s jistotou říci, že podobné útoky se budou pravidelně opakovat, dokud poslední americký voják neopustí korejskou půdu.
V 8:50 téhož dne se šestnáct amerických stíhaček střetlo se stejným počtem MiGů-15. Do boje se zapojili i sovětští piloti, hnáni touhou pomstít padlého druha, slavného syna sovětského lidu Jevgenije Stelmacha. Jedním z hrdinů boje byl poručík Lev Ščukin, který měl už dvě sestřelená nepřátelská letadla. Také zde rozšířil své skóre sestřelením nejnovějšího Sabru.
Náš stíhač měl velké štěstí: F-86 má při střemhlavém letu nad MiGem-15 výhodu a kdyby byl Američan o něco vytrvalejší, mohl našemu pilotovi způsobit vážné potíže. Příznivý výsledek dal Ščukinovi značnou výhodu a sovětský pilot, od přírody skutečný lovec, příležitosti využil a přešel do protiútoku.
Krátce nato však Ščukin sám málem zahynul. Napadly jej čtyři nepřátelské stroje. Pilot se dokázal dostat z hořícího letounu a byl převezen do nemocnice. Doufejme, že se statečný bojovník vrátí do služby a bude pokračovat v ochraně našeho nebe před jestřáby imperialismu.
V 11:25 se na nebi nad Sensenem střetlo šest MiGů-15 176. gardového stíhacího pluku vedených Sergejem Kramarenkem s dvanácti F-86. Navzdory americké početní převaze sovětští piloti bez váhání přešli do střemhlavého útoku. V chaosu prvních sekund se sestavy obou stran rozpadly a kapitán Kramarenko náhle zjistil, že nejen zůstal bez svých čísel, ale navíc jej napadají tři Sabry. Přesto náš pilot z boje vyšel se ctí jako vítěz. Jak hlásí druhá strana fronty, američtí piloti přirovnávají chování našich sokolů v boji ke stylu slavného esa první světové imperialistické války Richthofena, Rudého barona. Taková chvála z úst nepřítele je nejlepším uznáním úrovně našich pilotů!
&fakeArticle1Header=Jestřábi Pentagonu jsou bezradní!
&fakeArticle2Header=Slavný syn Belgorodské oblasti – pilot Ivan Gnezdilov
