&editionNumber=41
&editionVolume=3619
&centralHeader=Jednání jsou nevyhnutelná
&mainArticleHeader=Přechod k poziční válce a příprava jednání
&mainArticleText=Protiofenzíva OSN definitivně ztratila sílu. Nepříteli se dnes podařilo zatlačit jednotky 64. armádního sboru ČLD, obsadit Kaisen a vysadit vojska na mysu jihovýchodně od Yenanu. Protiútoky jednotek 1. armády KLA a 64. armádního sboru ČLD však nepřátelská vojska rozdrtily a jejich zbytky uprchly na levý břeh řeky Imjin. Nyní přešla naše i nepřátelská vojska na celé frontě do obrany. V bojích probíhajících od 22. dubna ztratila americká a jihokorejská vojska přes 60 000 vojáků a důstojníků padlých, raněných a zajatých. Neúspěch útočné strategie amerického velení v Koreji je zcela zřejmý.
Američanům trvalo rok války, neslavné odstoupení MacArthura a marné úsilí Van Fleeta a Ridgwaye, než se zastavili na stejné linii, z níž před rokem svou ofenzívu zahájili.
Obě strany nyní posilují svá postavení. Také naše velení začalo budovat vážné opevněné linie s velkým množstvím dělostřelectva. Je zřejmé, že omezená ofenzíva nestojí za krev, kterou by za ni bylo nutné zaplatit. Problémem je spíše způsob, jak zahájit jednání tak, aby nevypadala jako žádost o mír ze strany poražených.
Dne 29. června Ridgway formálně vyjádřil přání jednat. I Sung-man kvůli tomu propadl hysterii, ale americký velvyslanec v Koreji jej uklidnil prohlášením, že rozhovory budou čistě vojenské, nikoli politické.
Dne 30. června byla společnému velení severokorejských a čínských sil jménem generála Ridgwaye předána zpráva o připravenosti vojsk OSN k jednání.
Ridgway je k situaci příznačně velmi opatrný, protože jednání považuje za možnost, jak komunisté mohou získat čas. Podle jeho názoru by navíc dohoda o příměří mohla být vnímána jako pokus o usmiřování komunistů, což by mělo řadu vnitropolitických i zahraničněpolitických důsledků. Ridgway o svých pochybnostech informoval ústřední velení a obdržel odpověď: „Neměli bychom polevovat ve vojenských akcích, dokud nebudou podmínky zastavení palby dohodnuty a zahrnuty do dohody o příměří.“
V rámci této strategie Američané pokračují v operaci Strangle zaměřené na ničení nepřátelských komunikací a průmyslové základny. Je do ní nasazeno tři čtvrtiny letectva všech sil OSN v Koreji.
Vrchní velitel ČLD maršál Peng Dehuai a vůdce KLDR Kim Ir-sen na návrhy OSN odpověděli a souhlasili s účastí na jednáních o příměří.
Nepřítel pochopil marnost svých sebevražedných útoků a souhlasil s mírovým jednáním. Je to další znamení, že věc socialismu žije a vítězí.
Americká vláda byla pod tlakem veřejného mínění a rostoucího mírového hnutí nucena zahájit mírová jednání.
&secondaryArticleHeader=I Sung-man se opil krví
&secondaryArticleText=V našich úvodnících jsme už mnohokrát psali, že I Sung-manův režim se rozhodně staví proti jakýmkoli mírovým jednáním. Chráněnec světového finančního kapitálu je připraven bojovat tak dlouho, jak bude třeba, a za své ambice platit krví jihokorejských poddaných a amerických vojáků. Nebýt vojenské pomoci Západu, jeho zločinný režim by už dávno padl a I Sung-man by musel odpovídat za své četné zločiny.
Každému sebeúctyhodnému Korejci, Číňanovi, obyvateli sovětského Ruska i každému příčetnému člověku ztuhne krev v žilách při jediném slově — Kochhan. V této malé vesnici jihokorejské represivní jednotky přiměly obyvatele podezřelé ze sympatií k našim vojskům, aby se pod záminkou seznámení s novým výnosem shromáždili na náměstí. Poté nevinné rolníky jednoduše postřílely kulomety předem rozmístěnými na klíčových místech. Komisi Národního shromáždění vyslanou k vyšetření události vojáci jednoduše obklíčili a poslali zpět.
Ještě dříve, když vojska OSN v prosinci 1950 obsadila Pchjongjang, se jihokorejští vojáci vyznačovali nelidským zacházením se zajatými vojáky a důstojníky Korejské lidové armády. Jeden očitý svědek popsal události takto:
„Na zemi sedělo více než tisíc severokorejských válečných zajatců. Seděli v řadách po padesáti s rukama za hlavou. Naproti nim seděli u stolů jihokorejští důstojníci. Důstojníci a seržanti armády Korejské republiky procházeli mezi řadami zajatců a neustále je bili a kopali. Na jedné straně viselo několik Severokorejců na kůlech zaražených do země. Tito muži byli popraveni a jejich těla byla ponechána na slunci.“
Pozoruhodné je, že navzdory nesouhlasu svých západních patronů I Sung-man pevně pokračuje ve své politice. V Jižní Koreji existují také koncentrační tábory, nejméně 77. Mnozí z těch, kteří v nich skončí, se už nikdy nevrátí.
Zvěrstva nepáchá jen armáda. Věrnou oporou I Sung-mana jsou jednotky Chindae, bezpečnostní síly Jihu vytvořené ze zrádců a zločinců po vzoru Hitlerových úderných oddílů. Aktivně se účastní razií a na ulicích zatýkají každého, kdo se jim zdá být sympatizantem Severu.
V jižní Koreji je země, jejíž kameny jsou nasáklé slzami a krví. Je to ostrov Čedžu. Dne 3. dubna 1948 zde začaly nepokoje, které následně vedly k obrovským ztrátám. Lidé protestovali proti rozdělení Koreje. Více než 95 procent horských vesnic bylo vypáleno do základů. Prakticky nezůstala jediná rodina, které by se neštěstí nedotklo. Korejský lid čeká na den, kdy bude krvavá klika I Sung-mana svržena.
&fakeArticle1Header=Boje na korejském nebi pokračují
&fakeArticle2Header=Vietnam bojuje za svobodu
