&editionNumber=44
&editionVolume=3622
&centralHeader=Na korejském nebi
&mainArticleHeader=Porážka perutě Pantherů
&mainArticleText=Vzdušné boje na korejském nebi pokračují. Korejští, čínští a sovětští piloti, bojující v jedné sestavě, jsou odhodláni vyhnat Američany a jejich přisluhovače z takzvaných vojsk OSN z korejského nebe. Nerozdělená vláda západních supů nad oblohou skončila. Znovu jsme to viděli právě dnes, kdy sovětští piloti rozdrtili peruť amerických „Pantherů“. Stalo se to takto.
Ráno bylo počasí nepříznivé a letiště 64. stíhacího leteckého sboru zakrývala souvislá oblačnost ve výškách od 200 do 8 000 metrů. Američané se toho rozhodli využít k průzkumu hlubokého čínského týlu. Do vzduchu proto vyslali stíhací bombardéry F9F Panther námořní pěchoty z 311. stíhací perutě 33. letecké skupiny 1. leteckého křídla námořní pěchoty pod velením podplukovníka Johna Kinneyho. Skupina působí z letiště Pohang a peruť bojuje v Koreji od 10. prosince.
V 9:00 vzlétlo k zachycení nepřítele deset MiGů-15 ze 196. stíhacího leteckého pluku 324. stíhací letecké divize, vedených slavným synem sovětského lidu Jevgenijem Pepeljajevem. Byli vybráni piloti nejlépe připravení pro lety za obtížných povětrnostních podmínek. Pepeljajev spěchal, aby nepřítele dostihl, a po vzletu svou skupinu neuspořádal. Ustupující nepřátelské stroje dostihl za čtyři až pět minut. Blížily se k pobřeží a Pepeljajev si uvědomoval, že už je nesmí napadnout — sovětští piloti mají kvůli absenci pátrací a záchranné služby 64. sboru zakázáno létat nad mořem; pokud by se nad vodou katapultovali, mohly by je zachránit pouze lodě a vrtulníky OSN. Nepřítel měl navíc neobvyklý úkol: Panthery měly krýt skupinu lodí OSN vyzvedávajících z mělkých vod u západního pobřeží Severní Koreje trosky sestřeleného MiGu-15.
Útok sovětských stíhaček byl nečekaný. Američané vyhlásili poplach teprve poté, co pilot zadního roje ohlásil stopovky prolétající kolem jeho levého křídla. Sovětští piloti měli na své straně moment překvapení i technickou a početní převahu. Neztratili jediný letoun, zatímco údaje o ztrátách nepřítele se liší. Naše velení oznámilo sedm ztracených nepřátelských strojů, Američané potvrdili pouze jeden. Spolehlivě je známo, že jeden nepřátelský letoun byl sestřelen v mapovém čtverci uváděném Američany a jeho pilot, nadporučík Richard Bell, se katapultoval a padl do zajetí.
Je příznačné, že americká propaganda z něj okamžitě začala vyrábět hrdinu podobného těm, o nichž Spojené státy kreslí podřadné komiksy a cpou je americkým dětem jako jed. Píší, že Bell navzdory docházejícímu palivu vstoupil do boje s prvním MiGem, čímž dal svým druhům možnost uniknout, aniž o tom věděli, a po vyčerpání paliva se musel katapultovat. Tento příběh mohl pocházet jedině od samotného Bella, protože na americké straně nebyli žádní svědci, a důvěru nevzbuzuje.
Jedno je jasné — naši piloti brzy vyženou Američany z nebe stejně, jako v minulé válce vyhnali Němce a Japonce. Naše vítězství je nevyhnutelné!
&secondaryArticleHeader=Štváči války
&secondaryArticleText=Mezinárodní imperialismus se nevzdává pokusů získat zpět pozice, které každým dnem ztrácí. Používá k tomu všechny prostředky. Jedním z nich je válka, která už rok trhá korejskou zemi. Vedle skutečných bojů na frontě však nepřítel neustále vede tajnou válku proti národům Koreje, Číny a SSSR i proti všem lidem, kteří nechtějí žít pod patou kapitalismu. V této válce má hrozivou zbraň jménem CIA.
Po druhé světové válce navrhl roku 1947 americký zpravodajec William Donovan prezidentu Harrymu Trumanovi vytvoření zvláštní zpravodajské služby, která by se zabývala zpravodajstvím i tajnými operacemi a podléhala přímo prezidentovi Spojených států. Dne 18. září 1947 taková služba vznikla a dostala název Ústřední zpravodajská služba.
Od svého založení měla CIA pět „horkých“ směrů: přípravu ozbrojeného podzemí k povstání v socialistické Albánii, podporu protisovětského podzemí a přeživších nacistických kolaborantů v západních republikách SSSR, přípravu operace ke změně vlády v Íránu a podporu režimů Čankajška v Číně a I Sung-mana v Koreji.
Po hanebném útěku Čankajškova režimu na Tchaj-wan se CIA omezila na pomoc při přípravě režimu úplného dohledu a teroru na ostrově. Čankajškův pád byl obrovskou ranou pro prestiž Spojených států, jejich kapitálu i zpravodajských služeb toužících po odvetě. Pozornost amerického vedení se obrátila ke Korejskému poloostrovu, kde společnost stála na pokraji občanské války.
CIA v Jižní Koreji plní dvě hlavní funkce: pomáhá I Sung-manovi upevňovat režim teroru a připravuje sabotážní a teroristické skupiny pro akce za 38. rovnoběžkou. V prvním případě její představitelé pečlivě vybírají personál pro jihokorejskou kontrarozvědku a do I Sung-manových služeb stavějí ty, kteří kdysi sloužili Japoncům a mají ruce až po ramena potřísněné krví svých krajanů.
Ve druhém směru však CIA udělala velkou chybu. Zpočátku šlo vše dobře. Na území Severní Koreje bylo vysláno asi dva tisíce ozbrojených agentů, kteří se zabývali především sabotážemi a teroristickou činností. CIA se však věnovala podvratné činnosti na úkor skutečného zpravodajství, což sehrálo osudovou roli.
Kvůli původnímu zaměření CIA v Koreji a jejímu pověstnému revanšismu dodávali její představitelé politickému a vojenskému vedení Spojených států nesprávné informace. Washington pokračoval v destabilizaci poloostrova a nakonec byl zatažen do jedné z nejtěžších válek své historie. Zanedbávání zpravodajství a soupeření CIA s ostatními americkými bezpečnostními složkami vytvořilo v americkém vedení představu, že válka na Korejském poloostrově skončí vítězstvím Jihu. Bílý dům nyní za tuto přehnanou sebedůvěru platí velmi vysokou cenu — krví svých vojáků.
&fakeArticle1Header=Nedovolíme obrodu německého militarismu!
&fakeArticle2Header=Hanba štváčům války!
