&editionNumber=46
&editionVolume=3624
&centralHeader=Provokace amerických imperialistů
&mainArticleHeader=Nepřítel chce zmařit jednání
&mainArticleText=Mírové iniciativy navržené bratrskými národy Koreje a Číny prostřednictvím Sovětského svazu jsou pravidelně ohrožovány americkými provokacemi a snahami jednání zmařit.
Dne 21. července naše strana navrhla přerušit jednání do 25. července. Velitel vojsk OSN generál Ridgway na to odpověděl rozsáhlým bombardováním Pchjongjangu. Po obnovení rozhovorů naše strana souhlasila s nahrazením požadavku na stažení zahraničních ozbrojených sil doporučením vládám států účastnících se války.
Jakmile jednání dospěla k určité shodě, I Sung-man nařídil generálu Paek Song-yupovi rozhovory bojkotovat. Pod americkým tlakem byl bojkot pouze dočasný, během této doby se však delegace střetly kvůli linii příměří.
Američané se znovu pokusili prosadit její vedení podél současné frontové linie, což by jim poskytlo určitou územní výhodu. Vedoucí severokorejské delegace generál Nam Il se jich zeptal: „Jestliže pronášíte tak naprosto směšná a arogantní prohlášení, proč jste sem vůbec přišli? Přišli jste vyjednávat o míru, nebo hledat záminku k rozšíření války?“ Vedoucí americké delegace pan Joy, který je diplomatem jen v omezené míře, označil výroky svého protivníka za „hrubé a neslušné“ a pohrozil, že takové chování „povede delegaci velení OSN... k závěru, že se této konference účastníte bez vážných a upřímných úmyslů“.
Obě strany při jednáních často ztrácejí trpělivost a při vzájemné komunikaci nešetří hanlivými výrazy. Při projednávání jednoho z bodů například vedoucí čínské delegace generálmajor Zhi Fan označil admirála Joye za „želví vejce“ a později o něm mluvil jako o „vedoucím delegátovi vaší delegace, jehož jméno si nepamatuji“.
Americký prezident pan Truman zase ventiloval své emoce výroky typu: „Jednat s komunistickými vládami je stejné, jako když se čestný člověk snaží jednat s vůdcem vyděračského gangu nebo velké drogové mafie... Komunistické vlády nemají čest ani morální zásady.“ Tento výrok amerického prezidenta nebudeme komentovat; pouze připomeneme slova velkého ruského básníka Ivana Krylova: „Než počítat klepy, kmotřičko, nebylo by lepší obrátit se sama k sobě?“
Poté imperialisté přešli od slov k činům — 30. července Ridgway zorganizoval další bombardování Pchjongjangu. Právě tato provokace vedla k tomu, že naše jednotky spolu s jednotkami Čínských lidových dobrovolníků dnes uspořádaly vojenskou demonstraci v neutrální zóně. Ridgway v reakci nařídil jednání zastavit a vyvinul tlak na naši stranu, aby zabránila dalším podobným incidentům. Před námi je ještě mnoho dnů, během nichž se bude v napjatých diplomatických bojích rozhodovat o osudu naší těžce zkoušené země. Korejský lid však neustoupí a bude svou linii hájit až do konce!
&secondaryArticleHeader=Za ostnatým drátem
&secondaryArticleText=Bezcitnost a krutost Američanů a jejich jihokorejských přisluhovačů nezná mezí. Projevuje se nejen vyhlazováním vesnic, které odmítají uznat rozdělení Koreje, nejen barbarským bombardováním mírumilovných měst a používáním chemických a biologických zbraní, ale také nelidským zacházením s válečnými zajatci. Barbarské zkušenosti hitlerovského Německa, militaristického Japonska a ještě dříve Britů a Američanů s vytvářením koncentračních táborů našly uplatnění i na korejské půdě. Nyní k nim sáhli Američané i krvavá I Sung-manova klika.
Na území Korejské republiky bylo z vůle I Sung-manovy kliky vytvořeno nejméně 77 koncentračních táborů, v nichž nejsou drženi pouze váleční zajatci. Tábory se nacházejí především na ostrovech u jižního pobřeží, zejména na Čedžu. V květnu v nich bylo 130 až 140 tisíc korejských a 20 tisíc čínských válečných zajatců. Později začal počet Číňanů postupně převyšovat počet Korejců.
Američtí okupanti, povzbuzení beztrestností, žertují, že podmínky v jejich koncentračních táborech jsou o něco lepší než životní podmínky Korejců doma. Jak lze snadno uhodnout, je to drzá a nestydatá lež! Hustota vězňů na ostrově je čtyřikrát vyšší než hranice považovaná za přijatelnou v amerických federálních věznicích, a proto mnozí trpí bronchitidou, zápalem plic, úplavicí a tuberkulózou. Rány mnoha zajatců zůstávají otevřené a krvácejí. Všichni jsou zavšivení. Váleční zajatci nosí americké uniformy, na něž si připínají označení vyrobená z plechovek. Žijí ve stanech propojených složitým systémem tajně vykopaných podzemních chodeb. Nad baráky často vyvěšují vlajky KLDR a ČLR; stráže na ně odpovídají střelbou nebo slzným plynem.
Táborové stráže otevřeně prohlašují, že „Kongres stejně nikdy neratifikuje Ženevskou úmluvu“, a proto lze všechna pravidla humánního zacházení se zajatci ignorovat. Strážní nepatří k nejlepším lidem a služba v táboře není, mírně řečeno, prestižní. Podle amerických a jihokorejských vojáků zajatých našimi jednotkami je mezi táborovými strážemi velmi rozšířené opilství, hazardní hry, nízká morálka a z toho plynoucí kruté zacházení se zajatci. Američtí vojáci zajatcům nadávají, bijí je a zacházejí s nimi spíše jako se zvířaty. Okupanti si samozřejmě nenechávají ujít ani možnost mezi zajatci verbovat. Čínské zajatce zpracovávají zástupci Tchaj-wanu a Korejce američtí občané japonského původu. Na americké straně navíc pracují japonští váleční zločinci využívaní jako strážci a kati. Většina našich zajatých vojáků jsou však přesvědčení komunisté. Dávají přednost smrti před zajetím a prací pro nepřítele. Korejský lid vytrvá a zvítězí!
&fakeArticle1Header=Braňte mír na Zemi!
&fakeArticle2Header=Marshallův plán je mrkev pro evropského osla
