&editionNumber=48
&editionVolume=3626
&centralHeader=Obnovení bojových akcí
&mainArticleHeader=Jednání se fakticky zhroutila
&mainArticleText=Nyní už můžeme s jistotou říci, že Američané a jejich chráněnci ze Soulu definitivně zmařili mírová jednání, která měla ukončit válku. Světový imperialismus si opět strhl masku mírotvorce a odhalil svou dravou tvář.
Dnes na východním úseku fronty, od řeky Bukhangan až k pobřeží, zahájil nepřítel s osmi divizemi — americkou 2. pěší divizí a 1. divizí námořní pěchoty a jihokorejskou 3., 5., 7., 8., 11. a Hlavní divizí — za podpory námořního dělostřelectva a letectva ofenzívu proti vojskům 5., 2. a 3. armády KLA. Jejím cílem je posunout frontovou linii na sever a tím podpořit neopodstatněný požadavek americké delegace na konferenci v Kaesongu, aby demarkační linie vedla mnohem severněji než 38. rovnoběžka, v týlu postavení ČLD a KLA. Existuje také oprávněný názor, že skutečným cílem ofenzívy není „návrat“ území u západní části fronty, ale pokus v září prorazit k Wonsanu na východě a dokonce k Pchjongjangu. Nejprudší boje probíhají v prostoru kót 1211 a 1052. Američané tyto události označují jako „bitvu o Krvavý hřeben“.
Nepřítel útočí na celé této frontě jednotlivými posílenými pluky a prapory a v žádném směru nevytváří jedinou velkou skupinu sil a prostředků. Divize zpravidla působí v pásmech širokých 8–10 km. Při ofenzívě jsou opěrné body a obranné uzly KLA postupně potlačovány dělostřeleckou palbou a leteckými údery, načež proti nim nastupuje nepřátelská pěchota. Ofenzíva se rozvíjí pomalu a nerozhodně a omezuje se převážně na přímočarý postup vojsk. Nepřítel zatím postoupil na sever pouze o 1–5 km.
Vojáci na obou stranách fronty popisují situaci velmi přesně. Někdo ji nazval bitvou předsunutých postavení, s dlouhými a krvavými boji o tu či onu výšinu. Strategie mlýnku na maso už nefunguje, protože dělostřelectvo, minomety a kulomety KLA nejsou množstvím ani kvalitou horší než těžké zbraně námořní pěchoty. Američané utrpěli na své poměry značné ztráty, přičemž výsledkem bylo dobytí jen několika kopců. Příznačné je, že samotní obyvatelé USA jsou už válkou otevřeně unaveni. Pouze 33 procent dotázaných Američanů nevěří, že válka v Koreji byla zbytečná, a ztráta podpory veřejnosti nutí Washington hledat cestu k obnovení jednání.
Znovu tedy vidíme americké dvojí myšlení — na jedné straně tito lidé trvají na mírových jednáních, na druhé vám drží nabitý revolver u spánku. Korejský lid se však tak snadno zastrašit nedá! Vytrvá a zvítězí!
&secondaryArticleHeader=Nová vzdušná smyčka
&secondaryArticleText=Pravidelné bombardování civilní infrastruktury Severní Koreje Američany a jejich přisluhovači pokračuje. Nová fáze operace Strangle, do níž bombardovací velení Dálného východu vrhlo tři čtvrtiny bojových letadel, která má k dispozici, počítá s barbarskými útoky na železnice a další infrastrukturu nezbytnou pro život země.
Den za dnem, noc za nocí jsou naše zásobovací trasy napadány ze vzduchu. Zpravodajští důstojníci amerického letectva sestavují fantastické grafy a statistické tabulky, aby posluchače přesvědčili o ničivém dopadu své letecké kampaně na komunistická vojska. Žádné grafy ani tabulky však nemohou přesvědčit objektivní pozorovatele, jako je sám Ridgway, který prohlásil, že „v zemi, jako je Severní Korea, není možné přerušit zásobovací trasy“.
Za druhé světové války byly spojenecké odhady německých dopravních potřeb beznadějně zkreslené, protože německá divize potřebovala jen čtvrtinu denních zásob ve srovnání s americkou. Jediným způsobem, jak učinit operaci Strangle účinnou, by bylo sladit bombardování zásobovacích tras s intenzivním pozemním tlakem, který by rychle vyčerpal naše zásoby na frontě. Nepřítel však k takové operaci nemá politickou vůli. Ze zkušenosti už ví, jak houževnatá jsou naše vojska v obraně, a proto se mu příliš nechce posílat kanónenfutr proti našim postavením.
Nikdo vážně nebude tvrdit, že bombardování nepřináší neštěstí těm, na jejichž hlavy pumy dopadají, a strategické bombardování sil OSN významně komplikuje našim vojskům udržení potřebné úrovně bojového úsilí. Lze bombardovat silnice, domy a továrny, ale nelze vybombardovat sílu ducha, přátelství národů ani vůli zvítězit. Čas a titánská práce umožní našemu lidu přijmout protiopatření, včetně přesunu klíčových prvků infrastruktury pod zem, načež se běžné letecké pumy stanou průměrnou a neúčinnou zbraní. Ve vzduchu jsou navíc američtí a jihokorejští jestřábi už dávno biti našimi piloty spojenými bojovým bratrstvím socialistických zemí. Sovětští, korejští a čínští sokoli dávají nepříteli ve dne v noci pořádně zabrat. Vojáci světového imperialismu na vlastní kůži poznávají, že zastaralý Po-2 dokáže pod rouškou noci bombardovat nepřátelské letiště, že pístové Jaky a Iljušiny mohou důstojně bojovat proti Pantherům a Tigercatům a posílat jejich piloty k předkům a že sovětští piloti, kteří si poradili s Göringovými supy a „syny Amaterasu“, jsou nejlepšími odborníky na vzdušný boj. Sami Američané nazývají údolí řeky Yalu MiG Alley. Nepomáhá jim ani kódování a šifrování spojení. Přes opatření k utajení komunikace dokáže letecké velení KLA a ČLD rychle odhalovat její obsah a přijímat opatření k odražení nepřátelských náletů. Čas ukáže, ale už nyní lze říci, že tento pokus uškrtit Koreu skončí stejně neslavně jako ten první!
&fakeArticle1Header=Ruce pryč od národů Blízkého východu
&fakeArticle2Header=Afrika bude svobodná!
