&editionNumber=49
&editionVolume=3627
&centralHeader=Jednání byla přerušena
&mainArticleHeader=Cíle imperialistů byly splněny
&mainArticleText=Nyní už můžeme učinit konečný závěr. Úsilí amerických imperialistů a jejich jihokorejských přisluhovačů zmařit mírová jednání, která měla zastavit tuto krvavou válku, nakonec přineslo zamýšlený výsledek. Stalo se to následovně.
Dne 27. července začalo projednávání druhého bodu programu mírových jednání, tedy otázky vymezení hranice mezi válčícími stranami. Korejsko-čínská strana zopakovala návrh stanovit demarkační linii podél 38. rovnoběžky a stáhnout od ní vojska o 10 km. Američané trvali na demarkační linii podél fronty, která v některých místech probíhala severně od 38. rovnoběžky, a na demilitarizované zóně hluboké 20 mil, což zdůvodňovali praktickými vojenskými hledisky. Od 27. července do 16. srpna obě strany své návrhy projednávaly bez významnějších změn.
Dne 16. srpna navrhla americká strana vytvořit podvýbor pro další projednávání demarkační linie, složený z jednoho zástupce a dvou pomocníků za každou stranu.
Dne 18. srpna soudruh Mao Ce-tung uvedl tři možné varianty dohody o demarkační linii:
1) každá strana si podle vlastního uvážení zvolí obrannou linii 5–10 km od 38. rovnoběžky a od této linie stáhne vojska o 10 km, čímž vznikne demilitarizovaná zóna;
2) obě strany vzájemně stáhnou vojska od 38. rovnoběžky a území mezi frontovou linií a 38. rovnoběžkou bude prohlášeno za demilitarizovanou zónu;
3) obě strany si jako ústupek vymění stejně velká území v Jižní a Severní Koreji. Tuto možnost podpořil také soudruh Kim Ir-sen.
Tyto varianty však nebyly předloženy k projednání.
Pět zasedání podvýboru ve dnech 17., 18., 19., 21. a 22. srpna nepřineslo žádný výsledek. Americká strana v čele s generálem Ridgwayem místo toho pravidelně vyvolávala provokace a pokračovaly letecké údery na korejská města, čímž vznikaly pro práci korejsko-čínské delegace nesnesitelné podmínky a jednání se stávala prakticky nemožná. Dnes byla jednání formálně přerušena kvůli americkému ostřelování neutrální zóny Kaesongu.
Jak se říká, kdo seje vítr, sklidí bouři. Jestliže američtí imperialisté a jejich jihokorejští přisluhovači neustoupí při diplomatických jednáních, budou muset znovu sáhnout k síle. V jarních a letních bojích roku 1951 se nepřítel přesvědčil, že přátelství národů nelze zlomit silou zbraní, a poznal houževnatost a odvahu sovětských, korejských a čínských bojovníků. Přesvědčí se o tom znovu! Vpřed k novým vítězstvím a vyhnání nepřítele z korejské půdy!
&secondaryArticleHeader=Korejská válka očima umělce
&secondaryArticleText=Vynikající španělský a francouzský umělec a zakladatel kubismu Pablo Picasso nenávidí válku a vše, co s ní souvisí. Přestože se přátelí s mnoha komunisty a socialisty, nesdílí revoluční politické názory, je od přírody idealistou a podléhá omylům, které idealismus často provázejí. Přesto i bez sdílení komunistických názorů považuje Picasso za hlavní viníky válek kapitalismus, imperialismus a fašismus.
Právě zločinům posledně jmenovaného věnoval patrně svá nejslavnější umělecká díla. V květnu 1937 namaloval Guernicu, věnovanou bombardování stejnojmenného města německou Legií Condor, při němž zahynuly dva tisíce z jeho šesti tisíc obyvatel a město bylo téměř celé zničeno.
Obraz „Masakr v Koreji“, vytvořený v expresionistickém stylu, dokončil umělec 18. ledna. Co jej k vytvoření tohoto díla inspirovalo? Nevíme to jistě. S největší pravděpodobností tragédie vesnice Nogeul-li, kde 26. července 1950 došlo k jednomu z nejznámějších, byť zdaleka ne nejkrvavějších, zločinů amerických vojsk proti korejskému lidu. Američtí vojáci se tehdy pokoušeli řídit proud uprchlíků ve vesnici Imgyeri v okrese Yeongdong v provincii Severní Chungcheong.
Američané ustupovali na jih a nařídili přibližně šesti stovkám uprchlíků, aby opustili silnici, přesunuli se k potoku a tam přenocovali. Následující ráno pokračovali uprchlíci po silnici na jih, kde je zastavili američtí tankisté a odklonili je podél železnice.
Krátce před vesnicí Nogeul-li byli uprchlíci během 24 hodin zastaveni Američany potřetí, tentokrát pěšáky 1. jízdní divize americké 8. armády. Američané jejich osobní věci poměrně hrubě prohledali. Poté jim odebrali některé cennosti a bez vysvětlení rychle ustoupili na jih.
O hodinu později shodilo americké letadlo bombu na kolonu uprchlíků, která znovu vyrazila na cestu, a téměř okamžitě na ně zahájila palbu americká pěchota. Neozbrojení uprchlíci, které nezabila bomba ani první salva, se pokusili ukrýt pod náspem a železničním mostem. Letadlo je dvacet minut ostřelovalo kulomety a američtí vojáci až do rána 29. července zabíjeli každého, kdo se pokusil zvednout hlavu. Muži, ženy a děti leželi tři dny v bahně obklopeni mrtvými a umírajícími. Ukryt se podařilo pouze deseti uprchlíkům.
V důsledku zločinného jednání amerických vojsk zahynulo 177 lidí, dalších dvacet bylo pohřešováno a 51 utrpělo zranění. Takové údaje zaznamenali představitelé místní správy Nogeul-li už počátkem srpna 1950. S největší pravděpodobností právě tyto události Picassa inspirovaly.
Obraz zachycuje nahé ženy a děti stojící na okraji hromadného hrobu a skupinu vojáků. Picasso je záměrně zobrazil v groteskním brnění s podivnými zbraněmi z různých epoch. Symboliku posiluje skutečnost, že zobrazené ženy jsou těhotné a vojáci postrádají primární pohlavní znaky. Jako by je válka a vraždění žen, dětí a nenarozených dětí vykastrovaly.
Obraz byl nadšeně přijat ve Španělsku, Francii a dalších zemích. Ve Spojených státech jej oficiální tisk přirozeně označil za „beztalentovou mazanici kremelského agenta“. Je to pochopitelné — potrefená husa nejvíc kejhá a za válečné zločiny bude třeba odpovídat. Odplata je nevyhnutelná!
&fakeArticle1Header=Zvěrstva francouzských kolonialistů ve Vietnamu
&fakeArticle2Header=Barma je v plamenech!
