&editionNumber=50
&editionVolume=3628
&centralHeader=Nové barbarské bombardování Koreje
&mainArticleHeader=Smyčka se utahuje
&mainArticleText=Barbarské americké bombardování korejské civilní infrastruktury pokračuje. V rámci svého barbarského plánu nazvaného „Strangle“ Američané dál ničí železnice, velké železniční uzly a další infrastrukturu. Dnes tak proběhl největší nálet letectva Dálného východu v tomto měsíci: 35 bombardérů B-29, doprovázených stíhačkami amerického námořnictva, svrhlo 300 tun pum na seřaďovací nádraží v Rashinu na krajním severovýchodě Koreje. Rashin, významný zásobovací uzel, byl dříve ze seznamu cílů vyřazen, protože leží méně než 20 mil od hranice se SSSR.
Nálet byl bojovým debutem stíhaček Banshee perutě VF-172 z letadlové lodi USS Essex (CV-9), které poskytovaly krytí bombardérům B-29.
Tento nálet ukazuje jediné — Američané vsadili všechno a bombardují cíle těsně sousedící s územím SSSR. Jinak to vysvětlit nelze. Američané jsou však na podobné scénáře zvyklí. V kancelářích Pentagonu se stále připravují plány atomového bombardování Číny a SSSR pro případ, že se situace na frontě bude dál vyvíjet současným směrem. Nepřítel se dostává do vlastní pasti jako člověk, který drží vlka za uši nebo tygra za ocas a bojí se, že mu brzy povolí ruce. Chápe, že bombardováním pouze oddaluje nevyhnutelnou porážku, protože přátelství národů a světové socialistické bratrství vybombardovat nelze. Korejský lid vytrvá a zvítězí a bojové bratrství korejských, čínských a sovětských vojáků brzy vyžene americké supy z korejského nebe. Porážka nepřítele je nevyhnutelná!
&secondaryArticleHeader=Legendární T-34 drtí nepřítele na korejské půdě
&secondaryArticleText=Vedle pilotů, dělostřelců, pěšáků a civilistů, kteří ve dne v noci kují vítězství na frontě i v týlu, významně přispívají k porážce imperialistických hord také naši tankisté.
Obrněné síly naší země se začaly budovat v roce 1945. Jako první vznikl 15. tankový výcvikový pluk, vybavený dvěma tanky T-34 a také americkými lehkými a středními tanky. Tanky byly dodány ze SSSR a spolu s nimi přijelo do Koreje třicet sovětských tankových důstojníků, kteří se stali instruktory. Po určité době byla celá brigáda vybavena sovětskou technikou. Samozřejmě šlo o legendární T-34, který prošel těžkými frontovými cestami od Moskvy až k Tichému oceánu.
Hornatý terén znemožňuje masové nasazení tankových sil, a proto jsou tanky přidělovány pěším divizím k přímé podpoře pěchoty. I v této roli se však naše T-34 staly skutečnou noční můrou — nejprve pro jihokorejská vojska a později i pro jejich americké spojence. Ani když začaly na frontu přicházet nejnovější Pershingy a Pattony, nemluvě o Startech a Shermanech, naši tankisté, vycvičení těmi, kdo významně přispěli k porážce Hitlerova obrněného „zvěřince“, dokázali, že jsou důstojnými žáky sovětských mistrů tankového boje.
Nepřátelská pěchota byla proti našim tankům bezmocná a byla demoralizována. Je to pochopitelné — jihokorejská armáda, zvyklá bojovat proti vlastnímu lidu, nebyla připravena na skutečnou válku se skutečným nepřítelem. Mnoho vojáků předtím tank ani nevidělo. Brzy také zjistili, že jejich protitankové zbraně — 57mm děla a 2,36palcové bazuky — jsou proti T-34 bezmocné. Pouze zásah imperialistů ze Spojených států a dalších zemí, kteří napadli Koreu pod rouškou „vojsk OSN“, zachránil I Sung-manovu kliku před úplnou porážkou.
Ani Američané si však s našimi tanky dlouho nedokázali poradit. Stačí připomenout léto 1950. Dne 5. července zaútočilo 33 tanků T-34 107. pluku KLA na postavení 24. pěší divize americké armády. Američané se pokusili tankový útok odrazit palbou 105mm houfnic a 75mm bezzákluzových děl. Ukázalo se však, že tříštivotrhavé granáty jsou neúčinné a k dispozici bylo pouze šest 105mm kumulativních granátů. Ze vzdálenosti 500 yardů se jim podařilo vyřadit dva tanky. Američtí pěšáci během tohoto boje vypálili na tanky 22 ran z 2,36palcových bazuk, všechny bez účinku.
O pět dní později, 10. července, došlo k prvnímu tankovému boji mezi T-34 a M24 roty A 78. tankového praporu. Dva M24 byly vyřazeny a T-34 neutrpěly žádné ztráty. Americké 75mm granáty nedokázaly prorazit jejich čelní pancíř. Následující den ztratila rota A další tři tanky a do konce července prakticky přestala existovat — z původních čtrnácti strojů jí zůstaly jen dva. Tyto výsledky zcela demoralizovaly americké tankisty a silně zklamaly pěchotu, která už M24 nepovažovala za účinnou protitankovou zbraň.
Situace se samozřejmě brzy změnila, nepřítel začal dostávat novou techniku a odhalily se některé nedostatky v taktické přípravě našich vojsk. Mnozí naši tankisté hrdinně padli v bojích na korejské půdě. Přesto stojí za zmínku, že nepřátelští vojáci naše „čtyřiatřicítky“ oceňovali. Američané hodnotili T-34 jako „vynikající tank“ a zároveň upozorňovali na specifický výcvik jeho osádek, které dokázaly účinně útočit na nepřipravenou protitankovou obranu. Současně však pozorovali, že osádky T-34 nedokázaly v tankových soubojích bojovat s americkými tankisty za rovných podmínek.
T-34 si v boji vede velmi dobře, přestože musí čelit modernějším nepřátelským tankům. Příznačné je, že ani sami Američané své nové tanky nepoužívají příliš ochotně. Nové Pershingy zavedené do jejich armády jsou těžké tanky s nespolehlivým podvozkem a slabým motorem, což vede k nízké pohyblivosti, zejména v hornatém a džunglovém terénu. Navíc jich není dost, aby výrazně změnily situaci na bojišti. Jak už to bývá, nepřítel při spoléhání na techniku zapomněl na jednu věc: žádná síla nedokáže rozdrtit lid bojující za svou svobodu! Sláva našim tankistům!
&fakeArticle1Header=Alžírský lid získá svobodu!
&fakeArticle2Header=Čína směřuje ke světlé budoucnosti!
