&editionNumber=52
&editionVolume=3630
&centralHeader=Statečný odpor našich jednotek
&mainArticleHeader=Bitva o Krvavý hřeben skončila
&mainArticleText=Boje ve východní Koreji, označované také jako „bitva o Krvavý hřeben“, pokračují. Již jsme informovali, že vojska korejské 5., 2. a 3. armády přešla 26. srpna do útoku, v několika oblastech zatlačila nepřítele a pronikla až 5 km do jeho postavení. Nepřítel podnikl proti proniknuvším jednotkám Korejské lidové armády četné protiútoky a v urputných bojích je do 2. září donutil ustoupit do výchozích postavení.
Pozoruhodným rysem bitvy o Krvavý hřeben je, že mezi prvními vstoupili do boje vojáci jihokorejské armády. Velitel americké 8. armády generál James Van Fleet nařídil veliteli amerického X. sboru generálmajoru Clovisi E. Byersovi zničit důležité nepřátelské pozorovatelny, které z postavení na hřebeni přibližně dvě míle západně a mírně jižně od kóty 1179 řídily silnou a přesnou dělostřeleckou palbu na linii Kansas. Protože Van Fleet považoval jihokorejská vojska za málo sebevědomá a usoudil, že potřebují zkušenosti, aby získala důvěru ve vlastní schopnosti, uložil Byersovi použít jako hlavní údernou sílu jihokorejské jednotky. Van Fleetovi lze rozumět: I Sung-manovi muži se dosud osvědčili pouze proti vlastním rolníkům nebo uprchlíkům.
To je však pro generála Van Fleeta již příznačné. Tento starý americký voják není tak lstivý a zákeřný jako Ridgway ani tak tupý řezník jako MacArthur. Ve službách světového imperialismu se poměrně dobře osvědčil, když pomáhal řecké reakci utopit tamní komunisty v krvi. Jak říkají jeho podřízení, Van Fleet se soustřeďuje spíše na omezení vlastních ztrát a maximalizaci ztrát nepřítele než na dobývání území. To odpovídá taktice, kterou americká vojska v Koreji nyní používají: namísto bezmyšlenkovitého mlýnku na maso přicházejí úporné dělostřelecké boje s nepatrným postupem a obsazováním bezvýznamných výšin. Ano, naše vojska musela nedávno „Krvavý hřeben“ opustit, ale to vůbec nic neznamená. Korejská armáda a její spojenci jsou připraveni k novým bojům. Nepřítel bude poražen!
&secondaryArticleHeader=Dědicové slávy I Sun-sina
&secondaryArticleText=Korejští námořníci jsou od pradávna proslulí svými činy a neohrožeností. Po staletí vedli převážně obranné operace, s výjimkou období, kdy byli Korejci povoláni do vojska mongolského chána Kublaje, který zamýšlel napadnout japonské ostrovy. Loďstvo středověké Koreje sílilo v bojích s „wakó“, japonskými piráty, kteří naháněli strach celému Dálnému východu. Jméno legendárního námořního vojevůdce I Sun-sina, který vynalezl první obrněnou loď v dějinách, „kobukson“, a v četných bitvách porazil Japonce a vyhnal je z Koreje, navždy zůstane ve vojenských dějinách lidstva. Důstojnými následovníky admirála I jsou námořníci loďstva Korejské lidově demokratické republiky.
Dějiny severokorejského námořnictva se datují od 5. června 1946, kdy bylo ve Wonsanu ustaveno velitelství námořních bezpečnostních sil. V roce 1948 byly přejmenovány na námořní stráž a velitelství se přesunulo do Pchjongjangu. V červnu 1947 byla ve Wonsanu otevřena první vyšší námořní vzdělávací instituce v korejských dějinách, námořní akademie. Až do 29. srpna 1949 podléhaly námořní jednotky ministerstvu vnitra Korejské lidově demokratické republiky.
Zatímco výcvik důstojníků byl v KLDR do začátku války vyřešen, válečných plavidel byl nedostatek. Většinu poskytla jako vojenskou pomoc sovětská vláda. Začátkem roku 1950 byly ve službě tři sovětské stíhače ponorek OD-200 s dřevěným trupem, pět sovětských torpédových člunů G-5 vyrobených v SSSR, dvě sovětské minolovky a jedna vyřazená minolovka přestavěná na cvičnou loď, dále jedna plovoucí základna, jedna vojenská transportní loď a šest člunů. Před začátkem války bylo mobilizováno i několik desítek civilních plavidel, od parníků po jachty a džunky.
Podle celkové strategie Korejské lidové armády mělo malé loďstvo původně vysazovat vojska v nepřátelském týlu, pomáhat jihokorejským partyzánům a přepravovat nejrůznější náklady. K prvnímu námořnímu střetu této války došlo 25. června 1950. Jihokorejská hlídková loď Pek-tu-san tehdy u Kangnungu potopila parník z KLDR. Tato hlídková loď však naše vody neterorizovala dlouho: zmocnili se jí komunističtí odbojáři a dopravili ji do KLDR. Nyní slouží osvobození korejského lidu od útlaku imperialistů.
Současně uskutečnilo námořnictvo KLDR úspěšnou výsadkovou operaci v téže oblasti Kangnungu. Dva konvoje tvořené třemi stíhači ponorek, třemi minolovkami, hlídkovým člunem a dvaceti škunery vysadily vojska navzdory odporu jihokorejských lodí. V boji ztratilo námořnictvo KLDR dva škunery, avšak až poté, co vylodily vojáky. Na zemi i na moři — takoví jsou naši korejští námořníci.
Druhým velkým střetem, který pro námořnictvo KLDR dopadl krajně nepříznivě, byla bitva u Čumundžinu 2. července 1950. Jižané tam napadli konvoj čtyř torpédových člunů, dvou dělových člunů a deseti trawlerů. Zkušenějším jihokorejským důstojníkům, vycvičeným hrdlořezy z Pentagonu, se podařilo zničit pět plavidel, která však za cenu vlastní zkázy umožnila trawlerům s vojenským nákladem uniknout.
Malé loďstvo KLDR s omezeným počtem bojových jednotek a zkušených důstojníků statečně chrání hranice naší vlasti. Korejští námořníci s nadšením sledují úspěchy pozemních spolubojovníků a přísahají, že budou za svobodu naší otčiny bojovat stejně udatně! Korejské loďstvo splní všechny svěřené bojové úkoly!
&fakeArticle1Header=Sláva hrdinům!
&fakeArticle2Header=Zahraniční politika SSSR je politikou míru!
