&editionNumber=54
&editionVolume=3632
&centralHeader=Na korejském nebi
&mainArticleHeader=Letecké boje nad Koreou
&mainArticleText=Na korejském nebi se pravidelně odehrávají letecké souboje, v nichž sovětské letectvo chrání pozemní cíle před útoky amerických stíhacích bombardérů. Naši piloti přitom hrdinně vzdorují vzdušným pirátům světového imperialismu.
Včera ráno tak vzlétlo 24 MiGů-15 ze 17. stíhacího leteckého pluku 303. stíhací letecké divize pod velením velitele pluku majora G. I. Puchova, aby zachytily až 80 nepřátelských letounů.
Do boje se zapojily F-86 Sabre, které kryly stíhací bombardéry, zatímco sovětské stíhačky zaútočily na úderné letouny F-84 a F-80. Po obědě odstartovalo na poplach 36 MiGů-15 od 523. a 17. stíhacího pluku 303. stíhací divize.
Velitel divize podplukovník A. S. Kumaničkin vedl skupinu 26 MiGů-15 ze 17. stíhacího pluku.
Sovětští piloti zmařili útoky stíhacích bombardérů a sestřelili 7 F-84 a 2 F-80. Další F-84 byl zasažen a opustil bojiště. Ztráty 303. stíhací divize činily jeden MiG-15, který omylem sestřelili protiletadloví dělostřelci čínských dobrovolníků; pilot se katapultoval.
Dnes bylo do boje nasazeno 80 MiGů-15 ze všech pěti pluků 64. stíhacího leteckého sboru, které ve vzduchu osobně vedl generálmajor G. A. Lobov, jmenovaný v březnu velitelem sboru. Naši piloti v takovém složení operují jen zřídka. Velení obvykle ponechává část bojeschopných letounů v záloze, aby po návratu stíhaček, které splnily svůj úkol, mohlo okamžitě vyslat do vzduchu další početnou skupinu a zároveň mohlo krýt pozemní vojska v jiných směrech.
Sovětské bojové letouny zachytily až 150 F-80 a F-84, které jako stíhací bombardéry útočily na různé cíle v dohledu od sebe. Tyto úderné stroje nebyly kryty stíhačkami F-86, a tak Američané přerušili útoky na pozemní cíle a pustili se do vzdušného boje. Během několika minut ztratili až 11 letounů a ostatní rychle opustily prostor působení sovětského letectva. Všechny MiGy-15 se bezpečně vrátily na svá letiště a pouze tři utrpěly lehká poškození.
Sovětská strana ohlásila zničení 10 F-80 a 2 F-84. Americké letectvo přiznalo ztrátu 3 F-84. Útoky sovětských stíhaček na Shooting Stary v malých výškách také dodávají hlášeným vítězstvím vysokou věrohodnost: severokorejská policie potvrdila 9 z 11 sestřelů.
Pro nepřátelské velení je to ostatně příznačné — přiznat chyby je velmi obtížné, zvláště když je namísto beztrestného bombardování pokojných měst nutné bojovat se zdatným protivníkem. Zdá se, že další rána do zubů je na dlouhou dobu odnaučí řádit na korejském nebi.
&secondaryArticleHeader=Konec amerických neporazitelných generálů
&secondaryArticleText=USA, které s pěnou u úst vyhlašují svou světovou všemohoucnost, utrpěly na korejské půdě jednu porážku za druhou. V pekle této války se ani američtí generálové, pyšní na svou neporazitelnost, nevyhnou hořkému osudu. Válka v Koreji stála generála MacArthura kariéru. „Cholerový generál“ Ridgway se pokouší oddálit nevyhnutelné, a to i otevřeným pohrdáním válečnými zvyklostmi. Nejsou však jediní, kdo museli zakusit hanbu porážky v zemi, kam přišli jako na procházku, přesvědčeni, že naše vojáky porazí pouhým mávnutím ruky. Korejská válka se stala první válkou v dějinách USA od druhé světové války, v níž americká armáda utrpěla ztráty mezi svými veliteli.
Zde je generál William Frisch Dean. Má za sebou „slavnou“ frontovou dráhu: za minulé války velel divizi v Německu a Rakousku, kde bylo 30 tisíc nacistů zabito, zraněno nebo zajato; jeho vojska na Filipínách porazila japonskou armádu a vstoupila do filipínského hlavního města Manily. Když vypukla válka v Koreji, jako první se vrhl na bojiště se svou „neporazitelnou“ 24. divizí.
Aby zastavil postup Korejské lidové armády na jih a zajistil bojové rozvinutí hlavních sil americké 24. divize, vedl k osanské linii předsunutou jednotku, Smithův zvláštní oddíl. Oddíl byl v čelním střetnutí s vojáky lidové armády rozdrcen. „To je hanba pro velké Spojené státy americké,“ prohlásil Dean a hlasitě se vychloubal, že v Tedžonu „půjde zářným příkladem a získá důvěru“. Jeho 24. divizi však tamní jednotky lidové armády díky nepřekonatelným bojovým postupům obklíčily a zničily. Velitel divize Dean zapomněl na generálskou čest, převlékl se do řadové vojenské uniformy, vzal nohy na ramena a nakonec jej zajal voják lidové armády. Za druhé světové války Dean, který již tehdy velel divizi, sebevědomě říkal: „Největší potupou pro válečníka je padnout do zajetí.“ A nyní jej postihl právě tento hořký osud.
Stejně neslavně skončila na korejské půdě bojová dráha generála Olivera Smithe, kterému doma přezdívali „generál hrobník“. Vrhl se do ohně korejské války v čele americké 1. divize námořní pěchoty, kterou vychvaloval jako „výkvět námořní pěchoty“. Během dočasného strategického ústupu KLA se tento válečník dostal k jezeru Čchangdžin na severu Koreje. Jeho obklíčení vojáci však neunikli hromadné smrti pod údery lidové armády. Naprosto zmatený Smith nechal výbušninami rozrušit zmrzlou půdu a do vyhloubené jámy pohřbil sebrané mrtvoly spolu s těžce raněnými. U jezera Čchangdžin ztratila jeho pěší divize více než 12 tisíc vojáků.
A jak bychom mohli nevzpomenout generála Waltona Walkera, předchůdce Van Fleeta a Ridgwaye ve velení 8. armády, předchůdce generála Matthewa B. Ridgwaye? Již v prvních dnech války jako velitel americké 8. armády zahubil mnoho nevinných Korejců v oblastech dočasně obsazených jeho vojsky.
Sebevědomý generál hlasitě prohlašoval, že do Vánoc posune frontu k severní hranici Koreje. Dopadlo to však jinak. Hlavní síly americké 8. armády, čítající přibližně 190 000 vojáků, byly pod údery KLA zcela rozdrceny. Jeho vojska byla poražena a on zahynul v minovém poli.
Všichni tito hlídací psi světového imperialismu přišli do Koreje loupit a zabíjet, ale přepočítali se. Není daleko den, kdy korejskou půdu opustí poslední americký voják!
&fakeArticle1Header=Sláva čínským dobrovolníkům!
&fakeArticle2Header=V USA protestují proti válce!
