&editionNumber=56
&editionVolume=3634
&centralHeader=Interventi sázejí vše na jednu kartu
&mainArticleHeader=Nová ofenziva OSN
&mainArticleText=Od 13. září do dnešního dne se fronta změnila jen málo. Van Fleet a Ridgway vrhají svá vojska do sebevražedných útoků na Hřeben zlomených srdcí a zároveň nadále hledají směry postupu v jiných oblastech. Po neúspěchu ofenzivy ve východním úseku fronty nepřítel zesílil svou činnost v západním a poté i středním úseku.
Dnes generál Van Fleet oznámil zahájení podzimní ofenzivy vojsk OSN a jihokorejské armády. Jejím zahájením sleduje nepřítel stejné cíle jako za letní ofenzivy. Vzhledem k tomu, s jakou vytrvalostí Američané ničí své nejlepší jednotky na naší obraně na Hřebeni zlomených srdcí, však lze bezpečně předpokládat, že tuto ofenzivu stihne stejný osud jako ty předchozí.
Na korejském nebi pokračují i letecké boje. Dne 16. září dosáhli sovětští piloti prvního nočního vzdušného vítězství v Koreji. Podle bojového hlášení sestřelil jeden z pilotů 351. pluku na stíhačce La-11 americký bombardér B-26 od 730. perutě 452. bombardovací skupiny. Pád letounu však nelze potvrdit.
Současně došlo ke změnám v taktice amerického letectva na korejské půdě.
Toto vítězství jasně ukazuje, že i na pístových letounech, které rychle ztrácejí své postavení, jsou naši piloti právem důstojnými obránci korejského nebe a zdokonalují dovednosti nabyté za Velké vlastenecké války.
Vzhledem k přechodu bojů v Koreji do poziční fáze dostal svaz rychlých letadlových lodí
rozkaz omezit počet bojových vzletů k přímé letecké podpoře a místo toho se soustředit na útoky proti železničním spojům v rámci operace Strangle.
Nepřítel tak pokračuje v marných pokusech rozvrátit naše týlové zázemí. Z těchto plánů však nic nebude. Korejský lid vytrvá a zvítězí.
&secondaryArticleHeader=Hrdinský čin Plastunu
&secondaryArticleText=Přátelství mezi národy Číny, Koreje a SSSR bylo za korejské války podrobeno zkoušce více než jednou či dvakrát. Jednou z takových zkoušek se stala plavba lodi Plastun.
Dne 25. června 1950 plula kabelová loď Plastun z Vladivostoku na sovětskou základnu v Port Arthuru. Její velitel, kapitánporučík F. V. Kolesnikov, měl dopravit stavební materiál, radiové vybavení a dvanáct cestujících, mezi nimi tři ženy. Do roku 1933 byl Plastun rybářským trawlerem, později přestavěným na minolovku. V roce 1945 byla loď přeměněna na kabelovou.
Mimochodem, šlo o poslední úkol F. V. Kolesnikova před odjezdem na studium do Leningradu. Posádka netušila, že na Korejském poloostrově již začaly boje. Ve 20.47, přibližně dvanáct mil od pobřeží Jižní Koreje, se k Plastunu začala přibližovat neznámá loď. Osvítila jej silným světlometem a vyzvala k zastavení. Sovětská loď provokaci ignorovala a pokračovala v plavbě. Asi o hodinu později se k Plastunu přiblížily další tři neznámé lodě. Nějakou dobu jej doprovázely, ale o půlnoci jeden z vetřelců vystřelil na naši loď tři granáty, které naštěstí přeletěly nad ní.
Na Plastunu byl okamžitě vyhlášen poplach a do Vladivostoku odeslána šifrovaná zpráva o napadení sovětského plavidla. Současně signalista předal informaci, že loď patří sovětskému námořnictvu. Pronásledovatele to však nezastavilo. O půl hodiny později se válečná loď, na níž naši námořníci přečetli číslo „sedm set jedna“, přiblížila k Plastunu a znovu zahájila palbu. Několik granátů zasáhlo trup. Velitel Kolesnikov, který stál na můstku, byl smrtelně raněn. Přesto soudruh Kolesnikov nařídil palbu opětovat a hrdinně padl v boji se slovy: „Za vlast! Bijte ty bastardy!“
Výzbroj Plastunu byla slabší než výzbroj jeho pronásledovatelů. Posádka však vystřílela dvanáct granátů a asi dvě stě nábojů z kulometů DŠK a dokázala protivníka zasáhnout. Je třeba poznamenat, že pronásledovatel, který vypálil šedesát granátů a poškodil příďové dělo Plastunu, se palby sovětských námořníků zalekl a boj opustil. Plastun se vrátil do Vladivostoku. Když si jej velení prohlédlo, jen nechápavě kroutilo hlavou. Na lodi nebyla jediná nepoškozená nástavba, boky byly rozervané střepinami a poškozeno bylo lodní vybavení i náklad.
Posádka Plastunu zaplatila za vítězství vysokou cenu. V boji padli tři členové posádky včetně velitele a dalších jedenáct bylo zraněno. Později vyšlo najevo, že loď napadla hlídková plavidla a jihokorejský stíhač ponorek. Pro případ, že by jihokorejští námořníci vstoupili na palubu, dostala posádka pokyn zničit tajné radiové vybavení.
Dne 14. července 1950 požádal kontradmirál N. G. Kuzněcov ministra námořnictva admirála I. S. Jumaševa, aby navrhl na státní vyznamenání všechny členy posádky a cestující, kteří se aktivně podíleli na obraně plavidla. Jumašev připravil příslušnou zprávu.
Pro Jižní Koreu je boj čtyř hlídkových lodí se slabě vyzbrojenou kabelovou lodí Plastun nejvýznamnější událostí celých jejích námořních dějin. Podle jihokorejských propagandistů jej překonává pouze námořní epopej velkého I Sun-sina.
Dodnes se v Jižní Koreji o tomto střetnutí hovoří jako o bitvě z 25.–26. června. Jihokorejci přitom všemi možnými způsoby tvrdí, že nenarazili na sovětské plavidlo, ale na severokorejskou vojenskou transportní loď připravující vylodění vojáků v oblasti Pusanu. Na jihokorejské straně se navíc údajně účastnil pouze stíhač ponorek ROKS Bak Du San. Právě on prý zpozoroval severokorejskou obchodní loď o výtlaku 1 000 tun a potopil ji. Jihokorejci dokonce svědomitě „zjistili“, že v mořských hlubinách zahynulo více než šest set vojáků 766. samostatného pěšího pluku, kteří tak do Pusanu nedorazili.
Věčná sláva sovětským námořníkům — bojovníkům za svobodu korejského lidu!
&fakeArticle1Header=Sláva našim pilotům!
&fakeArticle2Header=Vítězství bude naše!
