&editionNumber=58
&editionVolume=3636
&centralHeader=Nové boje a nové trofeje
&mainArticleHeader=První ukořistěný Sabre
&mainArticleText=V našich zprávách jsme již vícekrát zmínili, jak nebezpečným protivníkem se pro naše piloty stal americký stíhací letoun Sabre. Psali jsme také o pokusu získat takový nepřátelský stroj, kvůli němuž do Mandžuska dorazila ze SSSR zvláštní skupina zkušebních pilotů. Dostali za úkol přinutit Sabre k přistání na letišti. Navzdory značnému počtu nalétaných hodin a dokonce i bojovým zkušenostem z Velké vlastenecké války však skupina neuspěla. Nejprve byl ve vzdušném boji sestřelen a zahynul major Perevozčikov a další dva letouny byly poškozeny. Poté při přistání havaroval velitel skupiny podplukovník Dzjubenko. Tím příběh zvláštního „lovu“ skončil.
Co však nedokázala zvláštní skupina, podařilo se pilotům 64. stíhacího leteckého sboru. Okamžik pravdy přišel dnes. Jihozápadně od Pakčchonu se v boji střetlo 10 MiGů-15 pod velením Jevgenije Pepeljajeva se 16 Sabry. Pepeljajev nejprve zahájil palbu na vedený letoun dvojice Sabrů, poté na něj však čelně zaútočil stroj z jiné dvojice. Pepeljajev naznačil bojovou zatáčku doprava, ale vzápětí přešel do levé — tento manévr nacvičoval již před válkou. Sovětská stíhačka se nyní podle pilotova popisu nacházela za Sabrem, nad ním a mírně vpravo. Pepeljajev obrátil svůj letoun tak, aby jej záporné přetížení přitisklo k sedadlu, zaměřil překryt nepřátelské kabiny a vypálil dávku. Granát ráže 37 mm pronikl přesně za pilotní kabinu Sabru. Pepeljajev proto protivníka nepronásledoval — bylo s ním skoncováno.
Kapitán Šeberstov ze sousedního 176. pluku si všiml kouřícího Sabru, který se sotva držel ve vzduchu, a rovněž zahájil palbu. Vítězství bylo připsáno jemu. Sabre ještě dokázal doletět k pobřeží a přistát na pásu odkrytém odlivem. Pilota z gumového člunu vyzvedl vrtulník.
Američané se poté pokusili ztracenou stíhačku rozbombardovat, ale stoupající příliv letoun spolehlivě ukryl a pak padla noc.
Naši vojáci příležitost využili, během noci odtáhli letoun do značné vzdálenosti a zamaskovali jej jako stoh sena. Je to první ukořistěný Sabre, získaný k následnému zkoumání s cílem účinněji čelit americkým „jestřábům“ na nebi naší země.
&secondaryArticleHeader=Hrdina internacionalista
&secondaryArticleText=V bratrském sovětském Rusku, ve vesnici Travnoje v Novosibirské oblasti, žije prostý sovětský pracující Jakov Tichonovič Novičenko. Od svých spoluobčanů se liší — Jakov nemá pravou ruku a má poškozené oko. Zdálo by se, že na tom není nic překvapivého. Velká vlastenecká válka nedávno skončila. Poručík byl vyznamenán Řádem vlastenecké války II. stupně a medailemi „Za bojové zásluhy“ a „Za vítězství nad Japonskem“.
Překvapivé je, kde statečný bojovník o ruku přišel. Jakov Novičenko ji obětoval pro společné dobro, pro přátelství dvou bratrských národů — sovětského a korejského. Stalo se to takto.
Jakov Novičenko bojoval v sovětsko-japonské válce, sloužil v Mandžusku a sehrál zásadní úlohu při osvobození Koreje od japonských vetřelců. Po vítězství, dne 1. března 1946, střežila Novičenkova četa stranické představitele na shromáždění na nádražním náměstí v Pchjongjangu. Konalo se u příležitosti 27. výročí lidového povstání z 1. března proti japonskému okupačnímu režimu. Nikdo nemohl tušit, že si nepřátelé pokrokového lidstva a žoldáci světového imperialismu vyberou právě tento zářný den, aby zhasili maják našeho lidu, aby barbarsky ukončili život velkého vůdce a učitele Kim Ir-sena. Krvavá klika I Sung-mana si při škodění naší zemi nevybírá prostředky. A zářný den 1. března 1946 nebyl výjimkou.
Na tribuně stáli velký vůdce a učitel Kim Ir-sen, jeho věrní spolubojovníci v zápase za štěstí lidu a velitelé Rudé armády. Přístupy k tribuně střežili vojáci Novičenkovy čety. A tu, asi v jedenáct hodin, když se jeden z průvodů ocitl na úrovni tribuny, vylétl z davu se zasyčením granát. Neodhalený agent mezinárodního imperialismu se již těšil na úspěch svého špinavého činu. Přepočítal se však, neboť přátelství národů je silou, která chrání stejně dobře jako jakýkoli pancíř.
Jakov si letícího granátu všiml a dokázal jej chytit. Co s ním však dál? Všude kolem se shromáždili lidé, na ně jej hodit nemohl. A tehdy sovětský důstojník učinil jediné rozhodnutí, které považoval za správné. Granátu zbývaly do výbuchu nejvýše 3–4 sekundy. Všichni byli zmateni a jen jediný člověk, prostý sovětský důstojník, se vzpamatoval, stoupl na dřevěný schod, vyskočil a zachytil granát pravou rukou. Otočil se a hledal, kam jej odhodit, ale všude bylo moře hlav. Ve zlomku sekundy pochopil situaci, padl na asfalt a zalehl granát vlastním tělem.
Ozval se výbuch. Novičenko utrpěl těžká zranění, ale přežil. Život mu zachránila kniha „Brusilovův průlom“, silná přibližně 600 stran. Novičenko ji četl ve volných chvílích a jinak ji nosil ukrytou pod pláštěm. To je skutečný hrdinský čin! Jak bylo možné vše promyslet v desetinách sekundy? Dokázat to mohl jen člověk připravený obětovat se za boj pro štěstí lidu.
Podporučík strávil několik měsíců v nemocnici. Po celou tu dobu za ním přicházeli vděční Korejci a nosili mu květiny, ovoce a další dary. Dokonce i Kim Ir-sen mu prostřednictvím svého pobočníka daroval stříbrné pouzdro na cigarety s nápisem „Hrdinovi 1. března Novičenkovi. Od předsedy Prozatímního lidového výboru Severní Koreje Kim Ir-sena“ a nedávno byl Jakov vyznamenán Řádem rudého praporu!
Spolubojovníci jsou na Jakova Novičenka hrdí. Jeho krajané, kteří nešetří vlastními životy, statečně bojují bok po boku se svými korejskými a čínskými bratry ve zbrani a zvítězí!
&fakeArticle1Header=I Sung-man a jeho klika terorizují vlastní lid
&fakeArticle2Header=Čankajškovci nespí
