&editionNumber=59
&editionVolume=3637
&centralHeader=Boje pokračují
&mainArticleHeader=Neúspěch další nepřátelské ofenzivy
&mainArticleText=Boje v oblasti řeky Pukhangang pokračují. V uplynulém týdnu se nepříteli podařilo obsadit několik výšin a obcí bráněných čínskými dobrovolníky; narazil však na další houževnatý odpor, utrpěl těžké ztráty a 8. října byl nucen ofenzivu zastavit. Největší hloubka postupu vojsk OSN v této oblasti činila 4–5 km.
Dnes nepřítel se čtyřmi pěšími divizemi — americkou 24. a 7. a jihokorejskou 2. a 6. — za podpory až 200 tanků a početného letectva zahájil ofenzivu v oblasti Kumhwa a řeky Pukhangang proti vojskům 67. armádního sboru 20. armády Čínských lidových dobrovolníků.
Ofenzivu v této oblasti vedou posílené pluky a prapory v jednotlivých směrech. Nepřítel se během postupu snaží obejít opěrné body čínských dobrovolníků, aby je napadl z boku nebo z týlu.
Americké zpravodajské služby mezitím zjistily, že na severokorejském území probíhá intenzivní výstavba více než deseti letišť, z nichž tři jsou téměř připravena k provozu. Americké bombardovací velení označilo letiště za cíle nejvyšší priority. Znovu bylo rozhodnuto nasadit B-29 k denním náletům.
Zároveň pokračují boje na Hřebeni zlomených srdcí a Krvavém hřebeni, jak Američané nazývají výšiny poblíž 38. rovnoběžky. Ani tam nepřítel žádného úspěchu nedosáhl.
Současná situace se vyvíjí tak, že nevyhnutelně přijde den, kdy mezinárodní imperialismus pochopí naprostou beznaděj svých snah zlomit sílu socialistického vojenského bratrství a přece jen usedne k jednacímu stolu.
&secondaryArticleHeader=Boj o letiště
&secondaryArticleText=Boje na korejském nebi pokračují. Nepřítel vrhá své vzdušné piráty do stále častějších náletů na korejskou půdu. Tváří v tvář vojenskému bratrství pilotů Koreje, Číny a našich sovětských soudruhů však na bojišti zanechává stále více bojových letounů. Po šest měsíců od dubnového „černého čtvrtka“ se Američané neodvážili létat za 38. rovnoběžku. Nyní, začátkem října, se Alej MiGů stala pro jakékoli úderné letouny OSN příliš nebezpečným místem, pokud je dostatečně nekryjí vychvalované F-86 Sabre.
Situace je nyní taková, že nepříteli Sabry katastrofálně chybějí. Dozvěděli jsme se, že v červnu měl velitel 1. stíhacího křídla plukovník Hermann A. Schmid k dispozici pouhých 44 Sabrů, a i ty převážně jen na papíře.
Ve skutečnosti panoval obrovský nedostatek náhradních dílů, obtíže s opravami poškozených letadel a mizivé dodávky techniky.
Velitelé 5. letecké armády bombardovali Washington požadavky na vyslání druhého křídla F-86 do Koreje, nebo alespoň na přezbrojení některého ze stávajících křídel ze Shooting Starů na Sabry. Výjimkou nebyl ani generál Frank F. Everest, který velení 5. letecké armády převzal 1. června 1951. A když byla minulý měsíc jeho žádost o F-86 znovu zamítnuta, zrušil útočné lety k řece Ja-lu a přesměroval je do oblasti mezi řekou Čchongčchon a Pchjongjangem, čímž našim vojskům umožnil obnovit výstavbu letišť.
Nyní, počátkem října, začaly americké průzkumné letouny přinášet fotografie zachycující 18 téměř dokončených letišť. Nejpokročilejší z nich mohou být tři letiště schopná přijímat proudové letouny: Namsi, Tchečchon a Saamčchan. MiGy umístěné na kterémkoli z nich by mohly krýt Il-10, které by tak mohly útočit na týlová zařízení OSN. Nepřítel chápe, že MiGy operující z těchto letišť by mohly svou „alej“ rozšířit téměř nad celé území Severní Koreje. Soustava letišť se okamžitě stala hlavním cílem amerického letectva na Dálném východě.
Zničení letišť je pro piloty stíhacích bombardérů příliš obtížným úkolem. K jejich spolehlivému vyřazení je zapotřebí soustředěný nálet mohutných úderných sil, pro jejichž krytí prostě není dost Sabrů. Jedinou silou schopnou letiště zničit se tak ukazují B-29 — roj Superfortressů se údernou silou vyrovná celému křídlu bitevních letounů.
Kvůli vlastní bezpečnosti se nepřítel rozhodl bombardovat naše letiště v noci poměrně malými skupinami B-29 za použití radionavigačního systému SHORAN, který při správném použití poskytuje velmi dobré výsledky v kteroukoli denní dobu a za jakéhokoli počasí.
„Správné použití“ však předpokládá zkušené posádky, a těch se nedostává, takže při dnešním nočním náletu 15 B-29 ze 307. skupiny na letiště Saamčchan nedopadla ani jediná puma do blízkosti cíle. Otázka letišť vyžaduje naléhavé řešení. Velitelství letectva na Dálném východě nemá jinou možnost a rozhodlo se pro rozsáhlé denní nálety. Zajištění krytí neboli „clony“ a doprovodu B-29 proměnilo dny bojových letů Superfortressů ve dny nejvyššího vypětí pro jednotky proudových stíhaček a stíhacích bombardérů.
Nálety budou bezpochyby pokračovat. Nepřítel nepoleví. Imperialističtí dravci budou v bezmocném vzteku nadále bombardovat Koreu, ale žádné pumy ani vzdušný teror nemohou zlomit touhu lidu po svobodě. Za hranicemi Aleje MiGů bohužel stále ovládají vzduch letadla OSN a terorizují naše vojska na silnicích. Denní přesun po hlavních severokorejských silnicích je nemožný i pro jediný nákladní vůz, natož pro kolonu. Některé naše frontové jednotky naléhavě postrádají nejzákladnější potřeby — čerstvé posily, zbraně, střelivo, potraviny a léky. Blíží se však den, kdy naši piloti vyženou americké jestřáby z nebe. Ve vzdušných bojích prokazují velkou rozvahu, odvahu a vytrvalost. Bojují a zvítězí!
&fakeArticle1Header=Mládeži — k pěchotě!
&fakeArticle2Header=Indočína se nevzdává!
