&editionNumber=61
&editionVolume=3639
&centralHeader=Boj opět pokračuje!
&mainArticleHeader=Další bitva ve vzduchu
&mainArticleText=Boje na korejském nebi pokračují. Naši čínští a sovětští piloti statečně vzdorují americkým vzdušným pirátům, kteří vystavují města, silnice, mosty a vesnice barbarskému leteckému teroru. Letošní rok, v němž se na korejském nebi odehrávají nejprudší boje, nazývají američtí piloti „rokem Hončů“. „Hončo“ říkají zkušeným sovětským pilotům, kteří prošli Velkou vlasteneckou válkou a přinutili americké bombardovací letectvo v Koreji přejít k nebezpečnému a neúčinnému nočnímu působení. Cesty války jsou však trnité a žádná válka se neobejde bez ztrát. Ztráty utrpělo i letectvo našich spojenců, lidových dobrovolníků z Číny.
Dnes večer odstartovalo na poplach 34 MiGů-15 od 10. a 12. stíhacího pluku 4. letecké divize letectva Čínské lidové osvobozenecké armády, aby kryly mosty přes řeku Čchongčchon. Během boje se skupinou F-86 ze 4. stíhací skupiny amerického letectva ohlásili piloti 12. pluku sestřelení 6 F-86 a jednoho F-80.
Naši mladí a nezkušení čínští piloti bojovali se Sabry ve všech výškách a hnali své možnosti až na samou hranici. Chyběly jim bojové zkušenosti, dovednost, rozvaha a opatrnost. Jakmile spatřili nepřítele, obvykle opustili sestavu nebo svého vedoucího a bez ohlédnutí zaútočili, přičemž se často dostali pod palbu krycích letounů a utrpěli značné ztráty.
Velitel letky Chua Lun-i, který o šest dní dříve sestřelil dva americké letouny, byl zasažen a zraněn, přesto pokračoval v boji, jednoho nepřítele sestřelil a dalšího poškodil.
Odvaha a nebojácnost našich spojenců povedou k faktickému neúspěchu operace Strangle. Nyní na korejském nebi nastává útlum. Američané prohlásili, že tyto třídenní boje byly nejprudšími a nejdelšími leteckými bitvami, a museli přiznat, že „Číňané vážně ztěžují silám OSN blokádu železnic“.
Příznačné je, že Američané ohlásili devět vítězství, včetně zničení 4 MiGů-15 334. stíhací perutí; dva z nich měl ve dvou soubojích sestřelit major F. L. Fisher. Máme-li věřit americkým novinám, nešlo o boj, ale o skutečné „vraždění neviňátek“, kterým již nezbylo střelivo ani palivo a navíc neuměla manévrovat malou rychlostí před přistáním. Sabry tak prý snadno sestřelily 7–8 MiGů a beztrestně odletěly směrem ke Žlutému moři. Přitom je třeba vyzdvihnout úspěchy 4. stíhací divize letectva Čínské lidové osvobozenecké armády, jejíž piloti bojovali hrdinně.
&secondaryArticleHeader=Zajatý generál
&secondaryArticleText=William Frisch Dean je generálem americké armády. Není to však jen tak nějaký generál; je prvním generálem, který padl do zajetí. Jde o přirozený výsledek činnosti tohoto generála, jenž nese hlavní odpovědnost za rozpoutání války na Korejském poloostrově.
Činnost amerických velitelů v Jižní Koreji, úzce propojená s CIA, souvisí se dvěma strategiemi: potlačováním jakékoli nespokojenosti s neoblíbeným diktátorem I Sung-manem a dezinformováním amerického vedení o vojenském potenciálu KLDR. Za tuto činnost později zaplatili mnozí, včetně samotného generála Deana. Postihla i další generály, například generála Waltona Harrise Walkera, vyslaného napravit skutky svých předchůdců, který v prosinci 1950 šlápl na minu a utrpěl smrtelné zranění.
Generál Dean byl do Koreje vyslán v říjnu 1947 jako velitel amerických ozbrojených sil v Jižní Koreji. Předtím se vyznamenal velením 44. pěší divizi při vylodění v Normandii a bojích o Rýn. V Koreji Dean rychle našel společnou řeč s I Sung-manem a v podstatě jej vzal pod svou vojenskou a policejní ochranu. Právě Dean řídil kruté potlačení povstání na ostrově Čedžu v roce 1948. Na něm jako hlavním vykonavateli represí ulpěla krev nejméně třiceti tisíc obyvatel ostrova. Navzdory protestům I Sung-manových úředníků osobně vydával rozkazy ke střílení policejních seržantů podezřelých ze sympatií ke KLDR či nesouhlasu s I Sung-manovým terorem.
Dean nijak nečelil dezinformacím o bojovém potenciálu KLA; nejspíš podcenil strategické a taktické schopnosti budoucího nepřítele. Když však válka vypukla a armáda jeho spojence se začala rozpadat, bylo Deanovi „přišito“ velení všech amerických jednotek v Koreji. Dean s hrůzou spočítal, že vedle rozkládající se I Sung-manovy armády je k dispozici jen asi šestnáct tisíc Američanů. Z Japonska byl přepraven malý oddíl čtyř set bojovníků, „Smithova skupina“, který byl v bitvě u Osanu rozdrcen.
Po porážce 34. pěšího pluku v bitvě u Pchjongtcheku, kdy pluk při pohledu na severokorejské vojáky jednoduše utekl ze svých pozic, rozzuřený Dean obvinil jeho velitele ze zbabělosti. Brzy se však sám musel zúčastnit bitvy o Tegu. Američané zde utrpěli těžké ztráty a byli nuceni ustoupit; Dean ztratil kontrolu nad svými vojsky a připojil se k oddílu vyzbrojenému bazukami. Oddílu se podařilo vyřadit několik tanků T-34 a podle pohádek amerických pisálků jeden z nich generál Dean zničil ručním protitankovým granátem.
Když americké jednotky opouštěly hořící město ve vozidlech, padly do tankového přepadu. Severokorejské T-34 zničily značnou část kolony. Během boje džíp, v němž se Dean snažil uniknout, odbočil na nesprávnou cestu. Krátce nato jej bylo nutné opustit.
Při skrývání před severokorejskou hlídkou armády, kterou tolik podcenil, si Dean zlomil rameno, poranil hlavu a oddělil se od svých vojáků. Třicet šest dní se skrýval v horách, než jej hlídka objevila a zajala šedesát kilometrů od Tedžonu.
Jeho osud je výmluvným příkladem toho, co čeká každého imperialistu, který vstoupí na korejskou půdu.
&fakeArticle1Header=Francouzští kolonialisté přesouvají do Indočíny nové jednotky
&fakeArticle2Header=Indonéský lid touží po svobodě!
