&editionNumber=64
&editionVolume=3642
&centralHeader=Černé úterý amerického letectva
&mainArticleHeader=Nový úder americkým vzdušným pirátům
&mainArticleText=Na korejském nebi pokračují vzdušné boje. Korejští, čínští a sovětští piloti ukazují americkým vzdušným pirátům, že nemohou beztrestně loupit a zasypávat korejskou půdu pumami a olovem.
Poté, co se na korejském nebi objevily sovětské proudové stíhačky a začaly se účastnit vzdušných bojů, se situace v Koreji výrazně změnila. Již první střetnutí s americkými bombardéry B-29, známými jako „Superpevnosti“, ukázalo, že jde pouze o název. Velení amerického letectva muselo přiznat značnou zranitelnost svých bombardérů a zaznamenalo účinnost kanónů ráže 23 a 37 mm, jimiž jsou vyzbrojeny stíhačky MiG-15. Jednou již Američané dostali lekci, když jim byl v dubnu letošního roku připraven „černý čtvrtek“. To jim však nestačilo.
Dnes vzlétla skupina Superfortressů k bombardování letiště Namsi. Na americké straně se náletu zúčastnilo přibližně 200 doprovodných stíhaček různých typů a 21 bombardérů B-29. Proti nim stálo 56 stíhaček MiG-15 rozmístěných na letištích Miao-kou a An-tung. Přímo do vzdušného boje zasáhlo 44 strojů, dalších 12 zůstalo v záloze ke krytí letišť pro případ nepřátelského průlomu.
Sovětští piloti využili opožděného příletu stíhací clony F-86 i nevhodného uspořádání samotných krycích sil a nevyčlenili žádné zvláštní skupiny k boji s americkými stíhačkami. Všechny dostupné MiGy se soustředily pouze na úder proti bombardérům. Bylo také rozhodnuto, že stíhačky nebudou působit ve velkých skupinách, nýbrž ve dvojicích, kterým bude ponechána samostatnost při výběru cílů, konkrétně B-29. To MiGům-15 ve skutečnosti umožnilo rozvinout maximální rychlost, volně manévrovat a jednat s nejvyšší iniciativou.
Americké letouny byly zachyceny při přiblížení k Namsi. Zatímco clona F-86 pátrala po sovětských letounech poblíž řeky Ja-lu, osud vzdušné bitvy byl již v podstatě zpečetěn. Dvaadvacet dvojic sovětských stíhaček v rychlém střemhlavém letu proletělo sestavou amerického stíhacího doprovodu, rychlostí asi 1 000 km/h napadlo strategické bombardéry a zahájilo palbu ze 132 kanónů. Již první útok MiGů byl drtivý. B-29, které ještě nedoletěly k cíli a ztrácely padající a hořící stroje, se rychle obrátily k moři, aby se zachránily. Protože trasa Superfortressů vedla pouhých 20–30 km od pobřeží, za něž sovětské letouny nesměly, podařilo se části bombardérů uniknout. Všechny stroje, které útok sovětských stíhaček přežily, měly na palubě mrtvé a raněné letce.
Na letiště Namsi přitom nedopadla ani jediná puma. Americké bombardéry se při přiblížení k letišti otočily a uprchly. Při témže letu byl sestřelen i průzkumný letoun, který měl fotograficky potvrdit výsledky bombardování. Podle sovětských údajů ztratili Američané v boji 12 bombardérů B-29 a 4 stíhačky F-84, přičemž mnoho amerických letounů bylo poškozeno. Sovětská strana ztratila pouze jeden MiG-15 v souboji s F-86 nad územím ČLR, jejíž hranici americký letoun narušil.
Aby Američané své ztráty nějak ospravedlnili, hlásí téměř po každém vzdušném boji se sovětskými MiGy vysoké ztráty způsobené obrannou palbou B-29. Sovětské stíhačky však od Superfortressů téměř žádné škody neutrpěly. Důvodem není to, že by MiG-15 nebylo možné sestřelit velkorážnými kulomety ráže 12,7 mm. Sovětské letouny byly takovými kulomety instalovanými na amerických stíhačkách a stíhacích bombardérech sestřelovány. Střetnutí B-29 s MiGem-15 však z několika důvodů vždy vyznívá ve prospěch druhého z nich. Kanóny MiGů ráže 37 a 23 mm mají ve srovnání s velkorážnými kulomety B-29 podstatně větší účinný dostřel i ničivou sílu.
B-29 navíc nemá dostatečnou odolnost proti bojovému poškození. Je také třeba poznamenat, že výpočetní mechanismy a samotné kulometné lafety instalované na bombardérech nedokážou účinně zaměřovat a ostřelovat letouny útočící relativní rychlostí přibližování 150–160 m/s. Celý útok netrvá déle než 3–4 sekundy.
Tato bitva jasně ukazuje, že vojenské bratrství a přátelství národů jsou strašlivou zbraní proti pokusům světového imperialismu zotročit korejský lid! Sláva našim pilotům!
&secondaryArticleHeader=Čínský strážce korejského nebe
&secondaryArticleText=„Černé úterý“ — tak američtí piloti nazývají dnešní den, 23. říjen 1951. Sovětští a čínští piloti znovu dokázali, že i nejmodernější zbraně jsou bezmocné proti síle přátelství národů. Jedním z těch, kteří neúnavně střeží korejské nebe, je slavný syn čínského lidu Čang Pao-tchung.
Čao Pao-tchung se narodil roku 1928 v čínské provincii Liao-ning. V roce 1948 absolvoval leteckou školu Tung-pej. Od roku 1948 je příslušníkem Čínské lidové osvobozenecké armády. Roku 1949 dokončil letecký výcvik na La-9, později se přeškolil na proudové stíhačky Jak-17 a MiG-9. Následně se v An-šanu jako jeden z prvních čínských pilotů cvičil na MiGu-15. Jako pilot se vyznačuje mimořádnou ukázněností, vytrvalostí, pílí a úctou k technice. V roce 1951 byl poručík Čao Pao-tchung, jeden z nejlepších čínských pilotů, jmenován zástupcem velitele 3. letky 7. stíhacího leteckého pluku Čínské lidové osvobozenecké armády.
V době odeslání na frontu měl na MiGu-15 nalétáno přibližně 40 hodin, což je pro čínského pilota významný výkon. V boji Čang stejně jako jeho druhové prokazuje vše, co je hodno následování: správnou taktiku a letecké umění, velkou odvahu a hrdinství i neochvějnou zásadu, kterou se naši piloti řídí — „sám padni, ale druha zachraň“. A to je velmi důležité, neboť ze vzdušných bojů s americkými vzdušnými piráty již nevycházejí vítězně jen čínští dobrovolníci Wang Ju-šin a Li Si-cyn, ale také věrní synové Říše středu, vycvičení našimi sovětskými učiteli. Blíží se den, kdy Čang Pao-tchung a jeho druhové pomohou těžce zkoušenému korejskému lidu vyhnat nepřítele za hranice. Bojují a zvítězí!
&fakeArticle1Header=Jednání bude brzy obnoveno!
&fakeArticle2Header=Kulka, provaz a sekera — takový je humanismus I Sung-manových band
