&editionNumber=74
&editionVolume=3752
&centralHeader=První proudové eso
&mainArticleHeader=Nový válečný hrdina
&mainArticleText=V jednom z předchozích čísel jsme psali o slavné bojové cestě statečného syna čínského lidu Čao Pao-tchunga. Řekli jsme, že má před sebou mnoho vzdušných vítězství. Naše slova se ukázala jako prorocká. Svých prvních vítězství na MiGu-15 dosáhl Čao 4. listopadu 1951, kdy v oblasti Wonsanu sestřelil dva a poškodil jeden proudový bitevní F-80, bojuje ve dvojici se svým číslem Fan Wan-čangem.
Jako pilot vyniká Čao Pao-tchung výjimečným zrakem a rychlou reakcí, spojenými s taktickou rozmanitostí a bezpodmínečnou osobní odvahou. Za svůj oblíbený postup považuje úder shora: ve střemhlavém letu zrychlí stroj na nejvyšší možnou rychlost, vybere jej ve výšce zamýšlené oběti a zasadí přesný úder zezadu, nebo, což je bezpečnější, ale méně účinné, zahájí palbu shora pod velkým úhlem na křižujících se kurzech.
Jedním z prvních leteckých bojů Čao Pao-tchunga a Fan Wan-čanga bylo velké střetnutí ráno 4. listopadu 1951, kdy 128 letounů OSN v šesti skupinách napadlo oblasti Čching-čchuan-ťiangu, Ting-čou a Po-čchuanu. Více než 60 z nich zamířilo ve dvou skupinách k Ťia-čchuanu a poté směrem k Ning-pienu. V 10:26 dostal 7. stíhací letecký pluk 3. stíhací letecké divize rozkaz vyslat 22 MiGů-15 a pod ochranou vlastních sil napadnout 20 F-84 a F-80. Když se skupina čínských letounů objevila nad Šuo-čou, velitel pluku nařídil 1. a 2. letce vstoupit do boje. Klesly do výšky 6 000 metrů a začaly hledat nepřítele, zatímco 3. letka je kryla ve výšce 1 000 metrů. Ta spatřila nepřítele jako první, rozdělila se na skupiny a přešla do útoku. Američané se v tu chvíli nacházeli 50 km severovýchodně od Ťia-čchuanu.
Velitel pluku nařídil skupině obrátit a letět do této oblasti, ale 6 MiGů 3. letky, které skupinu kryly, rozkazu neporozumělo a zamířilo na jih. Ve vzduchu nad Šun-čchuanem objevily více než 10 F-84, ve skutečnosti jich bylo 24, letících na jih ve dvou výškově odstupňovaných skupinách přibližně ve 4 000 metrech. Číňané na ně nečekaně zaútočili, rozvrátili sestavu a využili zmatku k sestřelení jednoho letounu. Čao Pao-tchung a jeho číslo Fan Wan-čang odřízli Američanům ústupové cesty a na jihozápadě oblasti Jün-čou sestřelili další dva F-84.
Dnes se skupina Čao Pao-tchunga vracela z dalšího bojového úkolu. Fan Wan-čang, letící jako zadní stíhač, uviděl zprava se přibližující černé tečky. Brzy poznal, že jde o tři F-86, které unikají útoku sousední jednotky a letí na jih. Na rozkaz vedoucího se vrhl do útoku na zadní stíhačku, zahájil na ni palbu a viděl, jak spadla do moře. Zbývající dva F-86 se útoku vyhnuly a obrátily k domovu.
To jistě nejsou poslední vítězství! Čao Pao-tchung a jeho soudruzi každý den přibližují osvobození tolik zkoušené korejské země od vetřelců a jejich přisluhovačů!
&secondaryArticleHeader=Boje v Aleji MiGů pokračují
&secondaryArticleText=První prosincový den se nesl ve znamení dvou událostí, které v různé míře výrazně ovlivnily průběh letecké války na korejském nebi. Piloti nového 51. stíhacího křídla vykonali z letecké základny K-13 v Suwonu své první bojové lety na Sabrech nové verze F-86E. K 51. stíhacímu křídlu patří 16. a 25. peruť, které až do listopadu bojovaly na F-80. Dne 6. listopadu převzal velení křídla štábní důstojník 4. stíhacího křídla, zkušený pilot a veterán minulé války plukovník Francis S. Gabreski. Spolu s ním přešlo do velitelských funkcí v křídle mnoho zkušených pilotů 4. křídla. Až do konce měsíce se piloti 51. křídla připravovali k boji. Všechny své F-80 předali 8. stíhací bombardovací skupině.
Piloti, kteří měli na kontě téměř sto bojových letů, rovněž přešli k jiným jednotkám nebo odjeli domů do Spojených států. Ostatní se přeškolili na F-86. Čtvrté křídlo vstoupilo do zimy v plné síle: v polovině listopadu dorazila do Kimpa z japonské letecké základny Johnson 335. stíhací peruť. Do prosince bylo na základnách v Koreji rozmístěno 127 F-86 v pěti perutích a dalších 38 Sabrů stálo v záloze v Japonsku. Stíhací uskupení OSN se ztrojnásobilo. První bojový den na korejském nebi však pilotům 51. stíhacího záchytného křídla vítězství nepřinesl, stejně jako se toho dne nedařilo jejich zkušenějším kolegům ze 4. křídla. Samotný vstup nového velkého útvaru amerických záchytných stíhaček do boje však samozřejmě podle všeho výrazně změnil poměr sil na vzdušné frontě, jak ukázaly první prosincové bitvy.
Další událostí dne byla porážka 77. perutě Australského královského letectva sovětskými piloty. Tato peruť působí v Koreji v rámci sil OSN od samého začátku bojů.
Již první boje s Australany ukázaly, že jejich letouny mají k „meteorům“ daleko a v každém ohledu zaostávají za MiGem-15. Australané nemají žádné prostředky k záchraně či zabezpečení pilota opouštějícího letoun, zatímco Američané jsou pro tento účel vybaveni velmi důmyslně, účelně a bohatě.
Stalo se toto: skupina 16 MiGů-15 ze 176. gardového pluku pod velením podplukovníka S. F. Višňakova vzlétla v určenou dobu a vystoupala severním směrem, kde vyčkávala na signál k útoku na Meteory a spotřebovávala palivo z přídavných nádrží. Australané se 16 Meteory dorazili v čase a na místě, které jsme předpokládali. MiGy byly přesně navedeny do postavení k útoku a pro nepřítele zcela nečekaně se na Meteory vrhly. Uniknout se podařilo jen čtyřem nepřátelským letounům, především díky blízkosti hranice Pchjongjang–Wonsan, která omezovala naši činnost. Američané neposkytli Australanům žádnou pomoc. Vezmeme-li v úvahu ztráty, které Australané utrpěli již před touto bitvou, lze peruť považovat za zcela poraženou. V Austrálii byl kvůli těžkým ztrátám v Koreji vyhlášen smutek.
Od té doby se naši piloti s Meteory v Aleji MiGů nesetkali, protože začaly působit jižněji, mimo dosah MiGů. Otázka Meteoru jako schopného stíhacího letounu je definitivně uzavřena. Nepřátelské velení považuje další využívání Meteorů v úloze záchytných stíhaček za šílenství!
&fakeArticle1Header=K novým vítězstvím!
&fakeArticle2Header=Pomstíme každého padlého soudruha
