&editionNumber=80
&editionVolume=3758
&centralHeader=Pronikavý úspěch našeho letectva
&mainArticleHeader=Konec vzdušného piráta
&mainArticleText=Naši piloti dnes úspěšně lovili na korejském nebi. Jejich kořistí se nestal nikdo jiný než proslulé proudové eso amerického letectva, velitel 334. perutě 4. stíhacího křídla major George Davis.
Takto vše proběhlo podle slov účastníka tohoto boje, velitele 2. letky 146. stíhacího leteckého pluku kapitána Leonida Ivanoviče Savičeva: „Toho dne vzlétl celý pluk, všechny tři letky, celkem bylo ve skupině 22 pilotů. Letěli jsme ve výškově odstupňované sestavě: nejníže letěla 1. stíhací letka kapitána P. P. Motorina, o něco výše šestice mé 2. stíhací letky a ještě výše 3. stíhací letka majora V. M. Dudničenka. Celou skupinu vedl zástupce velitele pluku podplukovník Zamaraškin. Letěli jsme pod mraky krýt Supchunskou vodní elektrárnu. Z mraků náhle vyskočila dvojice Sabrů, a protože nad sebou neviděla letouny mé 2. letky, zaútočila na stroje nejníže letící 1. letky. Okamžitě jsem vedl svou šestici na pomoc a dostal se za ocas Sabrů, které byly pro nás příhodně postavené. Asi z 800 metrů jsem zahájil palbu na vedoucí Sabre. Najednou jsem uviděl, jak kolem mě odkudsi shora padají nábojnice. Zvedl jsem hlavu a spatřil, že kousek přede mnou a nade mnou letí MiG mého politického důstojníka nadporučíka Michaila Averina a také střílí na Sabre. Jeho palba byla přesnější: ze svislé ocasní plochy Sabru odlétly trosky, letoun přešel do střemhlavého letu a brzy narazil do země, zatímco jeho číslo uprchlo. O dva dny později přišlo potvrzení, že bylo sestřeleno eso George Davis, a sestřel byl připsán Michailu Averinovi.“
Podle americké verze major George Davis z 334. perutě spolu s 18 letouny F-86 doprovázel skupinu stíhacích bombardérů, která napadala železniční trať v oblasti Kunuri. Jejich skupinu napadlo 12 MiGů. Během vzdušného boje major Davis sestřelil dva MiGy, což údajně byla jeho 13. a 14. vítězství. V průběhu boje jej však jeden z MiGů dostihl a sestřelil. Američané tvrdí, že ho sestřelil čínský pilot Čchang Čchi Wej.
Aniž bychom snižovali odvahu a hrdinství našich čínských soudruhů, stále to připomíná krásnou legendu, kterou si velení amerického letectva vymyslelo, aby přikrášlilo smrt svého nejlepšího pilota v Koreji. Před svým posledním vzletem měl major Davis na kontě již 12 vítězství na korejském nebi (dalších 7 Japonců sestřelil za druhé světové války), což je nejlepší výsledek ze všech amerických pilotů, kteří v Koreji bojovali.
Náš 64. stíhací sbor dnes neztratil jediný letoun. Jedinou možností, jak potvrdit poslední dvě vítězství majora Davise z téhož dne, byl boj se skupinou čínských MiGů před jeho střetnutím s piloty 146. stíhacího pluku.
Čínský list Žen-min ž'-pao bezprostředně po události napsal, že generálporučík Weiland, velitel amerického letectva na Dálném východě, byl nucen přiznat, že smrt proudového esa Davise „vyvolala sklíčenou náladu mezi příslušníky amerického letectva působícího v Koreji“. Podle jiné zprávy Davis v čele 18 letounů F-86 doprovázel skupinu stíhacích bombardérů útočících na železniční trať v oblasti Kunuri. Jeho skupinu náhle napadlo 12 čínských MiGů, z nichž dva prý před svou smrtí dokázal sestřelit. Davise sestřelil slavný syn čínského lidu Čang Ťi-chuaj, jenž tak dosáhl svého prvního vítězství nad nejnovějšími americkými stroji.
&secondaryArticleHeader=Sláva hrdinům KLDR
&secondaryArticleText=V červenci a srpnu 1950 zřídilo prezidium Nejvyššího lidového shromáždění Korejské lidově demokratické republiky nejvyšší vyznamenání za hrdinství a statečnost v boji, titul Hrdina KLDR, zavedlo nové řády a medaile republiky, přijalo „Předpisy o gardových jednotkách a svazcích“ a usnesení o náprsních odznacích za zranění v boji.
Jako první získali titul Hrdina KLDR tankista 105. tankové divize Kang Te Ki, který vztyčil vlajku KLDR nad budovou I Sung-manova „národního shromáždění“ v Soulu; velitel oddílu námořních stíhačů Kim Ku Ok, který v nerovném boji potopil dva americké torpédoborce; pilot Kim Či Ok, který v prvních dnech války sestřelil šest nepřátelských letadel, a také velitelé několika svazků a jednotek KLA.
Šestnáct hrdinů KLDR z 8. roty 3. praporu 10. pěšího pluku 5. pěší divize prokázalo v bojích o dobytí a obranu bezejmenné výšiny a kóty 384,6 nesrovnatelnou odvahu, obětavost a masové hrdinství. Jejich skvělé činy se zapsaly jako zářivá stránka do letopisů velkého vítězství ve válce.
V polovině srpna 1950 se nepřítel, mocným protiútokem Korejské lidové armády zatlačený k řece Raktong, zoufale snažil udržet Pchohang, který bylo možné považovat za bránu k Pusanu, jeho poslední baště. Na bezejmenné výšině a kótě 384,6, jež představovaly bránu k Pchohangu, se rozhořely prudké útočné a obranné boje obou stran.
V krupobití kulek a granátů se vojáci lidové armády zuřivě vrhali na výšinu. Byl mezi nimi Ča Rin Ho, který vtrhl do nepřátelského zákopu a v mžiku zabil čtyři nepřátele, i velitelé družstev, kteří bodáky, pažbami a polními lopatkami ničili desítky vzdorujících nepřátel. Velitel družstva O Sang Džin smršťí palby zabil a zranil více než 30 nepřátel. Tak lidová armáda dobyla bezejmennou výšinu a kótu 384,6.
Nepřítel zuřivě útočil, aby výšiny znovu získal, a urputné boje pokračovaly.
Po krvavých bojích na kótě 384,6 a bezejmenné výšině zůstalo jen osm vojáků. Přesto odráželi nepřetržité nepřátelské útoky, překonávali hlad a žízeň a výšiny bránili až do konce. I Hi Uk se s granátem v ruce vrhl do houfu nepřátel, zničil je a zemřel hrdinskou smrtí.
Šestnáct pchohangských vojáků během týdne mnohokrát odrazilo zuřivé nepřátelské útoky, a vytvořilo tak příznivé podmínky pro útočné operace jednotek.
Jejich nesrovnatelná obětavost a masové hrdinství jsou projevem vroucí touhy bránit do poslední kapky krve republiku, hnízdo štěstí všeho lidu rodné země.
Mladí synové a dcery korejského lidu, povzbuzeni příkladem pchohangských hrdinů, jsou odhodláni chopit se zbraní na obranu svobody a nezávislosti vlasti!
&fakeArticle1Header=Indočína bojuje!
&fakeArticle2Header=Hanba banditovi Titovi a jeho klice!
