&editionNumber=104
&editionVolume=3782
&centralHeader=Zářijové boje na korejském nebi
&mainArticleHeader=Velká bitva proudových stíhaček
&mainArticleText=Září 1952 již poznamenaly prudké vzdušné boje na korejském nebi. Na začátku měsíce piloti Sabrů výrazně zesílili činnost zaměřenou na blokádu předsunutých letišť našich spojenců v Číně. Obecně začali praktikovat „volný lov“ nad územím severovýchodní Číny. Již 1. září tak piloti 133. a 216. divize v prvních podzimních bojích sestřelili dva F-86 bez vlastních ztrát.
První vážný střet proběhl dnes. Piloti 133. a 216. divize svedli několik prudkých bojů v prostoru přehradní nádrže u vodní elektrárny Supchun. Jako první odrazila útok 1. letka majora V. I. Frolova z 518. stíhacího leteckého pluku. V prostoru vodní elektrárny Supchun narazila na skupinu stíhacích bombardérů F-86 z 25. stíhací perutě, kterou kryly Sabry 16. perutě.
Do boje nejprve vstoupila osmička majora V. I. Frolova a poté dorazili piloti 415. stíhacího leteckého pluku podplukovníka P. F. Ševeljeva. Během boje přicházely další posily: skupiny Sabrů ze 4. stíhacího křídla a na naši stranu osm MiGů 2. letky 676. stíhacího leteckého pluku pod velením kapitána M. D. Karatuna.
Současně několik malých skupin Sabrů ze 4. stíhacího křídla blokovalo letiště Dapu a Andong. Když z letiště Dapu vzlétlo na pomoc osm MiGů-15 3. letky 518. stíhacího leteckého pluku, byly sestřeleny letouny velitele letky majora I. D. Chromova a poručíka P. Basalajeva. Skupina proto úkol přerušila a přistála na jiném letišti. V samotném boji se znovu vyznamenal zástupce velitele 1. letky 518. leteckého pluku nadporučík M. I. Michin. Nad přehradou zaútočil na dvojici Sabrů a jeden z nich z malé vzdálenosti sestřelil. Bylo to jeho druhé vítězství v této válce. Velitel jeho roje nadporučík L. N. Pankov však spatřil další dvojici Sabrů a pustil se za ní, přestože již mířila k moři. Jeho číslo B. V. Koršunov jej před útokem varoval. Pankov přesto pokračoval v přibližování a brzy se jeho letoun ocitl pod palbou další dvojice F-86. Řízení stroje bylo vyřazeno. O několik sekund později se Pankov ve výšce 3 000 metrů katapultoval a na padáku dopadl do přehradní nádrže na řece Jalu. Zachránili jej čínští rybáři.
Piloti 676. pluku v tomto boji vážně poškodili dva Sabry. Dosáhli toho piloti 2. letky kapitána M. D. Karatuna. Nadporučík Tatarov z této letky byl sestřelen, ale bezpečně se katapultoval. Zasažen byl také letoun politického zástupce 3. letky nadporučíka N. F. Kizima, který musel přistát mimo letiště. Piloti 415. stíhacího leteckého pluku sestřelili v tomto boji dva Sabry bez vlastních ztrát. Při návratu na letiště Dapu však byl ve čtvrté zatáčce napaden letoun nadporučíka A. I. Titova, který již měl vysunutý podvozek. „Lovecké“ Sabry ze 4. stíhacího křídla jej před zraky všech ostřelovaly a nad letištěm zničily.
Piloti sboru tak v dnešním boji sestřelili pět Sabrů, přestože uznána byla pouze tři vítězství. Další dva F-86 sestřelili piloti 676. stíhacího leteckého pluku. Jedním z nich byl stroj podporučíka Roberta Williama Parkse z 51. stíhacího křídla. Parks ztratil orientaci a omylem zamířil k Liaotungskému poloostrovu, kde proti němu vzlétli piloti 83. stíhacího leteckého sboru a sevřeli jeho F-86 do kleští. Když pochopil, že nemá šanci uniknout, bez boje se nad Port Arthurem katapultoval a padl do zajetí.
Kromě tohoto Sabru byly ztraceny ještě tři F-86. Letoun 335. perutě pilotovaný nadporučíkem Ayrem Porterem byl sestřelen MiGem; pilot doletěl nad moře, katapultoval se a zachránila jej osádka amerického záchranného hydroplánu. Další F-86 z 25. perutě, pilotovaný nadporučíkem Lavernem Stangem, byl rovněž sestřelen MiGem; po dosažení moře se pilot katapultoval a vyzvedl jej americký záchranný vrtulník. Poslední F-86 z 334. perutě, pilotovaný Coberlym, byl také zasažen MiGem, ale dokázal se vrátit na základnu.
Na naší straně bylo v boji a nad letištěm Dapu ztraceno šest letounů a jeden pilot, přičemž tři ze šesti ztracených MiGů byly sestřeleny. Další letoun byl ztracen vinou chyby pilota, tedy nikoli v boji. Američané tvrdí, že dnes sestřelili 13 MiGů. Nadporučíci Justin Livingston a Ayr Porter si každý nárokují dvě vítězství v jediném boji. Odečteme-li od celkového počtu dnešních amerických vítězství šest MiGů sboru, zbývajících sedm pravděpodobně patřilo Spojené letecké armádě.
&secondaryArticleHeader=Hlavní viník rozdělení Koreje
&secondaryArticleText=Hlavním viníkem rozdělení korejského národa jsou Spojené státy. Již od poloviny 19. století natahovaly své agresivní pařáty směrem ke Koreji a po skončení druhé světové války využily situace k pokračování svých plánů na její ovládnutí.
Korea, která byla v letech 1905–1945 pod japonskou vojenskou okupací, se po skončení války, tedy po porážce Japonska, měla přirozeně stát svrchovaným a nezávislým státem. Spojené státy však vedené snahou zmocnit se Koreje jako důležité strategické základny pro prosazování nadvlády nad Asií a dalšími zeměmi světa jednostranně prohlásily, že obsadí část korejského území jižně od 38. rovnoběžky. Téměř měsíc poté, co Japonsko oznámilo svou nevyhnutelnou kapitulaci, tedy 8. září 1945, vylodily své jednotky v Jižní Koreji pod záminkou osvobození. Korea, která nebyla ani válečným zločincem, ani poraženou zemí, tak byla roztržena na dvě části — severní a jižní — a od té doby začaly tragické dějiny rozdělení korejského národa.
38. rovnoběžka, která protíná Korejský poloostrov napříč, je umělou demarkační linií, kterou od začátku do konce vymyslely Spojené státy. Mezi spojeneckými zeměmi v této věci neexistovala žádná dohoda; šlo o nezákonný, banditský čin hrubě porušující dřívější mezinárodní dohody týkající se korejské otázky. Americký prezident Truman přiznal: „Otázka stanovení 38. rovnoběžky jako dělící linie Koreje nikdy nebyla předložena k mezinárodní diskusi. Americká strana ji navrhla jako praktické opatření v době, kdy byl japonský vojenský aparát nečekaně zničen.“
Kdyby Spojené státy v Koreji nevymyslely 38. rovnoběžku, nezmocnily se poloviny jejího území a nepřivedly na jihu Koreje k moci svou loutku I Sung-mana, otázka rozdělení Koreje by vůbec nevznikla. A nebyla by ani válka, která nyní trvá již třetím rokem a k jejímuž vyprovokování Spojené státy se svými ambicemi ovládnout celou Koreu dohnaly Jižní Koreu!
K uskutečnění svých nelidských plánů Amerika nasadila své vojenské kontingenty, vojska patnácti satelitních zemí, jihokorejskou armádu a dokonce i zbytky staré japonské armády — celkem více než dva miliony mužů a obrovské množství moderní vojenské techniky a materiálu. Přesto v této válce utrpěla obrovské lidské a materiální ztráty, údajně téměř dvakrát až třikrát vyšší než během tichomořského tažení v minulé válce. A tato válka skončí stejně — úplnou a bezpodmínečnou kapitulací amerického imperialismu a jeho jihokorejských žoldnéřů!
&fakeArticle1Header=Jednání jsou nevyhnutelná
&fakeArticle2Header=Sláva velikému Stalinovi!
